Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1968/2010

U S N E S E N Í

A. Ž.,

České republice – Ministerstvu spravedlnosti,

se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16,

o zaplacení částky 1.000.000,- Kč,

vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2009, č.j. -54, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 29. 1. 2009, č. j. -41, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 1.000.000,- Kč, jíž se žalobce domáhal jako náhrady nemajetkové újmy, která mu měla být způsobena porušením povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

Odvolací soud vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že žalobce dne 27. 2. 2007 podal k Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně podání označené jako oznámení o skutečnostech nasvědčujících spáchání trestných činů JUDr. E. K., státním zástupcem Městského státního zastupitelství v Praze. Nejvyšší státní zastupitelství posoudilo toto podání podle jeho obsahu jako podnět k výkonu dohledu nad postupem shora jmenovaného státního zástupce a postoupilo je za tímto účelem příslušnému Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze; žalobce o tom byl vyrozuměn. Vrchní státní zastupitelství provedlo šetření k činnosti jmenovaného státního zástupce. Žádná pochybení nebyla shledána, o čemž byl žalobce informován dopisem dne 9. 5. 2007. V dalších podáních se žalobce domáhal, aby s jeho podáním ze dne 26. 2. 2007 bylo nakládáno jako s trestním oznámením, a činil následná podání, na která mu bylo sděleno, že jsou obsahově shodná s prvním podáním a z tohoto důvodu byla odložena.

Soudy obou stupňů neshledaly nesprávný úřední postup ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen OdpŠk) v činnosti Nejvyššího státního zastupitelství v Brně a Vrchního státního zastupitelství v Praze. Vrchní státní zastupitelství přezkoumalo podání žalobce, přičemž dle , o státním zastupitelství, je posoudilo podle jeho obsahu, přešetřilo postup a činnost státního zástupce JUDr. K. a o výsledku žalobce informovalo. Odvolací soud v tom neshledal rozpor s čl. 6 a 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (publikované pod č. 209/1992 Sb.).

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jež považuje za přípustné dle (dále „ “). Opírá je o dovolací důvod dle pro nesprávné právní posouzení věci a spatřuje rovněž vadu řízení (dovolací důvod dle ), která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Brojí proti posouzení svého podání jako podnětu k výkonu dohledu nad činností státního zástupce. Namítá, že mu nebyla odvolacím soudem umožněna účast na jednání o odvolání, přičemž se nevyjádřil tak, že nechce být jednání odvolacího soudu přítomen. K jednání o své vůli dojít nemohl, neboť se nachází ve výkonu trestu odnětí svobody. Tím podle dovolatele došlo k nerovnosti procesních stran, neboť nemohl navrhovat důkazy a uplatňovat svou procesní obranu. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , (dále jen „ “) ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 ).

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu není měnícím ve smyslu , ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen podle , přichází v úvahu přípustnost dovolání toliko na základě ustanovení

Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Dle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolací přezkum je za těchto podmínek přípustný toliko pro posouzení otázek právních, z čehož vyplývá, že relevantním dovolacím důvodem je jen ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( věta první ), lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně právně významné.

Proces zkoumání významu rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce přitom není procesem shodným s prověřováním jeho správnosti z hlediska uplatněného dovolacího důvodu. Nejvyšší soud při tomto zkoumání především prověřuje, zda v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétním případě, ale pro judikaturu, tedy z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec. Nejvyšší soud pak zkoumá, zda jde o právní otázku, kterou dosud neřešil, popř. právní otázku řešenou rozdílně soudy nižších stupňů, či řešenou jinak, než v judikatuře Nejvyššího soudu, anebo otázku vyžadující jiné řešení, než jakého bylo dříve v judikatuře Nejvyššího soudu dosaženo.

Dovolání není přípustné, neboť žalobce v posuzované věci dovolacímu soudu žádnou otázku, kterou by bylo možno považovat za zásadně právně významnou, nepředkládá.

Žalobce sice namítá nesprávné právní posouzení jeho nároku, ovšem nijak nespecifikuje, v čem by mělo spočívat. Stejně tak neformuluje otázku, o které by tvrdil, že zakládá zásadní právní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.

Dovolacími námitkami žalobce vytýká odvolacímu soudu jednak vadu řízení (nebylo mu umožněno účastnit se jednání před odvolacím soudem) a dále nesprávné skutkové zjištění (posouzení podání žalobce Nejvyšším státním zastupitelstvím a Vrchním státním zastupitelstvím v Praze a neprovedení všech jím navržených důkazů), které však nezakládají přípustnost dovolání dle

Již ze znění je zřejmé, že případná vada řízení ( ), zde spočívající v namítaném porušení práva žalobce účastnit se jednání před odvolacím soudem, není způsobilá založit zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu. Ostatně i za předchozí úpravy přípustnosti dovolání, obsažené v ve znění do 30. 6. 2009, platilo, že přípustnost dovolání dle (vždy spjatá se závěrem o zásadním významu napadeného rozhodnutí po právní stránce) pro uplatnění dovolacího důvodu podle , přichází v úvahu jen výjimečně, a to v případě, že posouzení otázky existence takové vady vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. , jenž je veřejnosti dostupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). O takovou situaci však v projednávané věci nejde.

Námitka proti skutkovým zjištěním nebyla ani dříve důvodem pro připuštění dovolání podle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2005, sp. zn. ).

Proto dovolací soud dovolání podle věty první, ve spojení s , jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. , věty první, a , neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. září 2011

JUDr. František Ištvánek, v. r.

předseda senátu