Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3830/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce P. P., zastoupeného Mgr. Josefem Chaloupeckým, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 29, proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, a 2) J. S.,o 1.023.226,50 Kč, vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. března 2009, č.j. -60, takto:

I. Dovolání žalobce se zamítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 25. července 2008, č.j. -37, odmítl podání žalobce ze dne 15. dubna 2008 s odůvodněním, že neobsahovalo náležitosti podle (dále jen „ ), a žalobce, i když byl usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. dubna 2008, č.j. -11, vyzván podle k odstranění vad ve lhůtě 20 dnů, poučen, o jaké vady jde a jak mají být odstraněny, jakož i o tom, že nevyhoví-li výzvě soudu ve stanovené lhůtě, návrh bude podle odmítnut, svým dalším podáním ze dne 31. dubna 2008 vady podání neodstranil.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. března 2009, č.j. -60, usnesení Krajského soudu podle jako věcně správné potvrdil. Ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně, že žalobce, ač byl vyzván k odstranění vad žaloby a poučen, jakým způsobem má vady žaloby odstranit, ve stanovené lhůtě v intencích výzvy soudu všechny vady neodstranil. Vrchní soud konstatoval, že žalobce v odvolání sice uvedl, jakého plnění se domáhá ve vztahu ke každému ze žalovaných, avšak vylíčení rozhodujících skutečností, na jejichž základě uplatňuje své nároky, je zcela obecné, nekonkrétní a neurčité. Odvolací soud rozhodl také o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Usnesení odvolacího soudu nabylo právní moci dne 20. dubna 2009, kdy bylo doručeno žalobci.

Proti tomuto usnesení podal žalobce dne 20. dubna 2009 dovolání, doplněné jeho právním zástupcem, který mu byl ustanoven soudem pro dovolací řízení, podáním doručeným soudu prvního stupně dne 24. července 2009. Uplatňuje dovolací důvod podle , neboť má za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Domnívá se, že jeho žaloba obsahovala veškeré náležitosti dle ustanovení , zejména pak dostatečný žalobní petit. Dále namítá, že usnesení soudu prvního stupně, jímž byl žalobce vyzván k doplnění svého podání, je pouze opisem ustanovení a neobsahuje, v čem konkrétně považoval krajský soud žalobní návrh za obecný, nesrozumitelný a nekonkrétní a žalobce nebyl poučen, jak má být doplnění provedeno. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. března 2009, č.j. -60.

K dovolání nebylo podáno vyjádření.

Při posuzování tohoto dovolání dovolací soud vycházel z ustanovení čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení , ve lhůtě vymezené ustanovením , je charakterizováno obsahovými a formálními znaky požadovanými ustanovením a je přípustné podle ustanovení

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) usnesení Vrchního soudu v Praze přezkoumal v souladu s ustanovením až 3 a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Z ustanovení vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom nejen vázán rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení , a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové vady ze spisu zjištěny nebyly.

Podle ustanovení předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést (odst. 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží, dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být účastník poučen (odst. 2).

Žaloba je podání, kterým se zahajuje řízení před soudem. Žaloba musí obsahovat kromě obecných náležitostí podání uvedených v ustanovení mimo jiné vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se žalobce dovolává, a musí z ní být patrno, čeho se žalobce domáhá (srov. větu druhou ).

Potvrdil-li odvolací soud usnesení soudu prvního stupně, činí tak pro absenci vylíčení rozhodujících skutečností, které slouží k vymezení předmětu řízení po skutkové stránce. Rozhodujícími skutečnostmi ve smyslu se rozumějí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Žalobce musí v návrhu uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci, tj. nemožnost záměny s jiným skutkem. Z obsahu podání žalobce z 15. dubna 2008, z 31. dubna 2008 a odvolání ze dne 2. srpna 2008 vyplývá, že je nespokojen s průběhem a výsledky dvou soudních řízení, v nichž nebyl úspěšný, vinu na tom dává soudcům a dožaduje se finančního zadostiučinění. Žalobce tvrdí, že soudní řízení bylo nespravedlivé a extrémně a eklatantním způsobem porušilo jeho lidská práva a svobody v důsledku domluvy mezi zločinci, kterými jsou žalovaní v těchto řízeních a soudci.

Odvolacímu soudu je třeba přisvědčit, že popis, jak konkrétně k tvrzenému porušení lidských práv žalobce mělo dojít („vědomými a úmyslnými soudcovskými dobytčárnami, sviňárnami a zvěrstvy, zakládajících se jedno zda na odborné debilitě v žalobě jmenovaných soudcovských zločinců dle § 260 tr.z. nebo jejich závislosti a nebetyčné zkorumpovanosti …..“), nelze hodnotit jako vylíčení rozhodujících skutečností, na jejichž základě žalobce uplatňuje své nároky, tedy jaký skutek činí předmětem sporu, tato vada brání v pokračování v řízení, a žaloba zůstala tedy i nadále vadná a neprojednatelná.

S ohledem na obsah dovolání je zapotřebí uvést, že tvrzení dovolatele o tom, že usnesení soudu prvního stupně, jímž byl žalobce vyzván k doplnění svého podání, je pouze opisem ustanovení a neobsahuje, v čem konkrétně je žalobní návrh obecný, nesrozumitelný a nekonkrétní a žalobce nebyl poučen, jak má být doplnění provedeno, není přiléhavé. V usnesení ze dne 24. dubna 2008, č.j. -17, uvedl krajský soud výslovně, že je nutno „uvést konkrétní skutky (konání, výroky …), které do osobnostní sféry žalobce zasáhly a jakým způsobem, v jakém rozsahu a v jaké intenzitě“. Uvedenému požadavku však, jak už bylo uvedeno shora, žádné ze žalobcových podání nevyhovuje.

Z toho, co bylo uvedeno, vyplývá, že z hlediska obsahu podaného dovolání nebyl v daném případě naplněn dovolací důvod podle ustanovení Nejvyšší soud proto dovolání žalobce zamítl podle věta před středníkem , neboť dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je správné. K projednání věci nebylo nařízeno jednání ( věta první ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a o.s.ř věta první , když dovolatel nemá na náhradu těchto nákladů nárok, přičemž však žalovaným v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. srpna 2011

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu