Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 4580/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobce Ing. A. T., zastoupeného JUDr. Vladimírem Vyskočilem, advokátem, se sídlem v Brně, Rezkova 4, proti žalované Českérepublice - Ministerstvu financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, identifikační číslo osoby 00006947, zastoupené JUDr. Věrou Surmíkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 5 – Stodůlkách, Heranova 1544, o zaplacení částky 973.859,70 Kč s příslušenstvím a částky 45.176,- Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovoláních žalobce a žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 3. června 2010, č. j. -227, takto:

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18. prosince 2009, č. j. -201, uložil žalované zaplatit žalobci (z titulu zákonného ručení jejího právního předchůdce, Fondu národního majetku České republiky, podle ) částku 973.859,70 Kč se 17% úrokem z prodlení od 5. srpna 1993 do zaplacení (výrok pod bodem I), rozhodl o nákladech řízení (výrok pod bodem II) a co do částky 45.176,- Kč a 17% úroku z prodlení z částky 973.859,70 Kč za dobu od 18. dubna 1993 do 4. srpna 1993 řízení zastavil (výrok pod bodem III).

K odvolání žalované, které směřovalo pouze proti přisouzení jistiny ve výši 80.454,41 Kč a proti přisouzení celého úroku z prodlení, Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 3. června 2010, č. j. -227, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části výroku o věci samé pod bodem I změnil tak, že „žalovaná není povinna zaplatit žalobci z částky 973.859,70 Kč částku 80.454,41 Kč“ a co do částky 80.454,41 Kč se žaloba zamítá [výrok pod bodem I. písm. a)] a že žaloba o zaplacení úroků z prodlení ve výši 17% p. a. z částky 973.859,70 Kč od 5. srpna 1993 do 22. ledna 1994 a ve výši 2,5 % p. a. z částky 893.404,59 od 23. ledna 1994 do zaplacení se zamítá [výrok pod bodem I. písm. b)], a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky pod body II a III).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali dovolání oba účastníci.

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno po 1. červenci 2009, kdy nabyla účinnosti novela provedená , Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. července 2009.

Žalobce dovoláním (podle jeho obsahu, srov. ) napadl měnící výrok pod bodem I rozsudku odvolacího soudu. Dovolání, jímž bylo napadeno měnící rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, je přípustné podle ustanovení (dále jen „ “), ovšem za předpokladu, že přípustnost není vyloučena ustanovením Podle tohoto ustanovení dovolání není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč a v obchodních věcech 100.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

V souzené věci jde z procesního hlediska o obchodní věc, neboť předmětem řízení je nárok za zákonného ručení Fondu národního majetku České republiky podle ustanovení , o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění účinném do 12. srpna 1993, jež v rozsahu, v němž nebylo upraveno tímto zákonem, podléhalo režimu obchodního zákoníku (srov. shodně např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 1. února 2000, sp. zn. , a ze dne 28. listopadu 2000, sp. zn. , oba in www.nsoud.cz). Bylo-li proto výrokem dotčeným dovoláním žalobce rozhodnuto o jistině ve výši 80.454,41 Kč, přičemž k úrokům z prodlení, jež jsou příslušenstvím pohledávky ( ), se z hlediska přípustnosti dovolání nepřihlíží, není dovolání žalobce podle ustanovení přípustné.

Dovolání žalované bylo podáno výslovně proti výroku pod bodem I písm. b) rozsudku odvolacího soudu, tedy proti výroku, jímž odvolací soud částečně vyhověl jejímu odvolání a rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba požadující zaplacení úroků z prodlení ve výši 17% p. a. z částky 973.859,70 Kč od 5. srpna 1993 do 22. ledna 1994 a ve výši 2,5 % p. a. z částky 893.404,59 od 23. ledna 1994 do zaplacení se zamítá.

Z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění je podat (subjektivní přípustnost) svědčí pouze tomu účastníku, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná jen tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. října 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 28). V situaci, kdy napadeným výrokem byl změněn vyhovující výrok rozsudku soudu I. stupně ve prospěch žalované na zamítavý, nelze dospět k závěru, že tímto rozhodnutím byla žalované způsobena újma na jejích právech, která by zrušením napadeného výroku mohla být odstraněna. Podmínka subjektivní přípustnosti dovolání není tudíž splněna a přípustné není ani dovolání žalované.

Žalovaná podle obsahu svého dovolání nebrojí ve skutečnosti proti tomu, že odvolací soud žalobu co do části úroků z prodlení zamítl, nýbrž namítá, že žalobci neměl být přiznán vůbec žádný úrok z prodlení. Napadá tak výrok o potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v části přisuzující žalobci 14,5% úrok z prodlení z částky 893.405,29 Kč od 23. ledna 1994 do zaplacení, tedy výrok, který odvolací soud neučinil, ač tak vzhledem k rozsahu, v jakém bylo rozhodnutí soudu prvního stupně napadeno, a podle obsahu odůvodnění svého rozhodnutí učinit měl. V tomto rozsahu nebylo o odvolání žalované dosud rozhodnuto, rozsudek soudu prvního stupně tudíž nenabyl v této části právní moci (srov. ). Toto pochybení odvolacího soudu nelze napravit v dovolacím řízení, neboť neexistující výrok nelze přezkoumat (srov. shodně např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 5. října 1999, sp. zn. , a ze dne 7. dubna 2011, sp. zn. , oba in www.nsoud.cz).

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání žalobce i dovolání žalované podle ustanovení věty první ve spojení s jako nepřípustná odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení věty první ve spojení s a Protože odmítnuta byla dovolání obou účastníků, Nejvyšší soud nepřiznal náhradu těchto nákladů žádnému z nich.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. září 2011

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu