Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tdo 446/2011

U S N E S E N Í

M. N.

o d m í t á

.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 30. 6. 2010, sp. zn. , byl obviněný M. N. uznán vinným trestnými činy:

- krádeže podle § 247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. [v bodech I., II. výroku],

- poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. [v bodech I., II. výroku],

- porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 3 tr. zák. [v bodě II. a) výroku],

a to vše na podkladě skutkového zjištění, jak je v rozhodnutí uvedeno.

Za uvedené trestné činy a za sbíhající se trestný čin ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 tr. zák. a pokus trestného činu krádeže podle § 8 odst. 1, § 247 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. zák., kterými byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Jihlavě ze dne 2. 3. 2009, č. j. -140, byl obviněný M. N. odsouzen podle § 238 odst. 3 tr. zák. s použitím § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tři a půl roku. Podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 35 odst. 2 tr. zák. byl zároveň zrušen výrok o trestu týkající se obviněného M. N. z rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 2. 3. 2009, č. j. -140, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu (poznámka: ve výroku o vině a trestu byl aplikován trestní zákon – zákon č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009).

Podle § 228 odst. 1, § 229 odst. 1, 3 tr. ř. bylo rozhodnuto o uplatněných nárocích poškozených subjektů na náhradu škody.

Dále byl obviněný M. N. podle § 226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby pro skutky popsané pod body 1) a 2) výroku rozsudku a kvalifikované jako dílčí útoky pokračujícího trestného činu krádeže podle § 247 tr. zák.

Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto i o obžalobě obviněných R. K., R. P. a J. Š.

Proti konstatovanému rozsudku podali obvinění M. N., R. P. a R. K. odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. , podle § 256 tr. ř. zamítnuta.

Citované usnesení odvolacího soudu napadl obviněný M. N. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvody zakotvené v § 265b odst. 1 písm. g),

l

) tr. ř. Podle jeho názoru bylo zamítnuto jeho odvolání, přestože rozsudek soudu prvního stupně spočíval pod body I. b) a II. a) výroku na nesprávném právním posouzení skutku, tj. v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.

V případě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm.

l

) tr. ř. obviněný ke skutku pod bodem I. b) výroku rozsudku okresního soudu konstatoval, že ke zjištění skutkového stavu byly v soudním řízení provedeny důkazy výpověďmi jeho osoby a svědka V. H. Upozornil, že u hlavního líčení svou účast na skutku popřel, když změnu ve výpovědi oproti přípravnému řízení vysvětlil tím, že tehdy byl ze strany vyšetřovatelů činěn nátlak, aby se doznal i ke skutkům, které nespáchal. Dodal, že svědek V. H. před soudem vypověděl, že spolu s kolegou přistihli při krádeži dvě osoby, které se jim nepodařilo zadržet, ani se k nim přiblížit, aby je poznali. Právní posouzení skutkového stavu jako trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. obviněný označil ze nesprávné, neboť z provedeného dokazování nelze vyvodit, že by se skutku dopustil. Připomněl, že mezi pojmové znaky trestného činu mimo jiné patří i subjekt trestného činu. Podotkl, že i v případě, pokud by se v obžalobě popsaný skutek stal (k čemuž směřuje pouze výpověď svědka V. H.), tak soud jej nesprávně označil za pachatele skutku - tj. za subjekt trestného činu.

Ohledně skutku pod bodem II. a) rozsudečného výroku rozhodnutí soudu prvního stupně obviněný uvedl, že ke zjištění skutkového stavu byly provedeny důkazy výpověďmi jeho osoby a poškozeného P. P. V hlavním líčení vypověděl, že se skutku dopustil sám, bez spoluúčasti dalších osob a odcizil pouze věci, které vyjmenoval v přípravném řízení (viz protokol ze dne 19. 5. 2010). Změnu své výpovědi oproti přípravnému řízení vysvětlil tím, že ze strany vyšetřovatelů byl na něho činěn nátlak s cílem „vtáhnout“ do spáchání skutku další vytipované osoby. Připomněl, že poškozený P. P. vypověděl, že jeden člověk by nebyl schopen odcizené věci unést. Podle obviněného nelze z provedeného dokazování vyvodit, že by se skutku dopustil ve spoluúčasti dalších osob a že by z rekreační chalupy odcizil jakékoliv jiné věci, než o kterých vypověděl v přípravném řízení. Z těchto důvodů označil za nesprávné právní posouzení skutkového stavu, v němž soud shledal trestné činy krádeže podle § 247 odst. 1 tr. zák., poškozování cizí věci podle § 257 odst. 1 tr. zák. a porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 3 tr. zák. Připomněl vymezení pojmu účastenství v trestním zákoně a upozornil, že z dokazování nevyplynula žádná skutečnost, která by přímo či nepřímo naznačovala, že by předmětný skutek spáchal společně se dvěma osobami. Z dokazování také nevyplynulo, že by z rekreační chalupy odcizil jakoukoliv elektroniku. Žádná z jím odcizených věcí nebyla takové hmotnosti, aby ji nemohl naložit do automobilu či na přívěs. Soud v rozporu se skutkovým stavem plynoucím z provedeného dokazování vzal za prokázané naplnění skutkové podstaty porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, 3 tr. zák.

Pokud jde o důvod dovolání podle 265b odst. 1 písm.

l

) tr. ř. obviněný namítl, že argumentaci odůvodnění výroku o vině spácháním výše napadených skutků v rozsudku prvostupňového soudu převzal odvolací soud, který na ní neshledal žádných vad. Nad rámec odůvodnění rozsudku okresního soudu krajský soud uvedl:

„...podle protokolu o prověrce na místě, který je založen na č. l. 446 - 450 spisu, a dále dle fotodokumentace k tomuto protokolu o prověrce na místě, která je založena na č. l. 451 - 460 spisu, obžalovaný M. N. ukázal jednotlivá místa trestné činnosti ... , podrobně popsal jednání své i jednání spoluobžalovaného R. P. u skutků pod body I a) - e) výroku rozsudku.“

Obviněný poznamenal, že k tomuto důkazu se jeho obhájce vyjádřil u hlavního líčení dne 30. 6. 2010, kdy konstatoval:

„Protokol o prověrce na místě s fotodokumentací pod č. l. 446 - 460 spisu s ohledem na nepřítomnost nezúčastněné osoby nelze považovat za řádný a u soudu proveditelný důkaz“

. Pokud ze spisu vyplývá, že předmětný protokol nebyl podepsán nezúčastněnou osobou (což plyne i z výpovědí vyšetřovatelů Z. N. a Ing. V. D.) a úkonu prověrky na místě nebyla nezúčastněná osoba přítomna, když zajištění její přítomnosti nic nebránilo, tak došlo k porušení ustanovení § 104e ve spojení s § 104c odst. 3 tr. ř. Proto argumentace odvolacího soudu tímto důkazem je irelevantní.

Podle obviněného je dovolací důvod stanovený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dán i ve vztahu k usnesení krajského soudu, který stejně jako okresní soud nesprávně právně posoudil odvoláním napadené skutky. Rovněž namítl, že postupem soudů obou stupňů byla porušena jeho práva na spravedlivý proces a na „presumpci neviny“ podle , d, neboť skutková zjištění soudů jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy a soudy jednaly v rozporu se zásadou in dubio pro reo. Současně v podrobnostech poukázal na několik rozhodnutí Ústavního soudu, která se této problematiky týkají.

Z popsaných důvodů obviněný v podání navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. l tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka v Jihlavě ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. , i rozsudek Okresního soudu v Jihlavě ze dne 30. 6. 2010, č. j. -862, a podle § 265

l

odst. 1 tr. ř. vrátil věc prvostupňovému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství v písemném podání ze dne 4. 3. 2011, č. j. 1 NZO 186/2011-12, uvedl, že Nejvyšší státní zastupitelství se nebude k dovolání věcně vyjadřovat. Současně vyslovil ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného M. N. je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [§ 265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§ 265e odst. 1 tr. ř.).

Podle § 265b odst. 1 písm. g),

l

) tr. ř. platí, že

dovolání lze podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:

g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,

l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho v případě odvolání je z procesních důvodů zamítl podle § 253 odst. 1 tr. ř. (bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již výslovně vzala zpět) nebo odmítl podle § 253 odst. 3 tr. ř. (pro nedostatek náležitosti obsahu odvolání), aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky.U obviněného M. N. však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§ 254 tr. ř.). Za této situace lze dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. uplatnit, byl-li v řízení předcházejícím rozhodnutí o řádném opravném prostředku dán důvod dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V rámci výše citovaného důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce předmětného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. ). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný M. N. uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný namítá, že jeho vina v případě skutku pod bodem I. b) výroku rozsudku Okresního soudu v Jihlavě nebyla prokázána, neboť změnu své výpovědi u hlavního líčení oproti přípravnému řízení, kdy spáchání trestné činnosti doznal, hodnověrně vysvětlil. Pokud jde o skutek pod bodem II. a) rozsudečného výroku rozhodnutí prvostupňového soudu, tak konstatuje, že jeho spáchání doznal, avšak u hlavního líčení, a to na rozdíl od výpovědi v přípravném řízení, popřel, že by se na činu s ním účastnily jiné osoby. I zde uvádí, že změnu ve výpovědi hodnověrně vysvětlil. V případě obou skutků tvrdí, že ze strany vyšetřovatelů byl na něj činěn nátlak, aby vypověděl určitým způsobem. Podle jeho mínění nebylo prokázáno, že by z rekreační chalupy odcizil i elektroniku. Rovněž poukazuje na to, že protokol o prověrce na místě s fotodokumentací je zatížen vadou spočívající v tom, že úkonu nebyla přítomna nezúčastněná osoba. Nutno zdůraznit, že všechny vznesené námitky, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, primárně zpochybňují správnost v soudním řízení učiněných skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z tvrzených procesních nedostatků obviněný dovozuje vady ve smyslu uplatněného důvodu dovolání. Jak již bylo výše řečeno, ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. V dovolání obviněný nenamítá, že skutky pod body I. b) a II. a) výroku o vině v rozsudku prvostupňového soudu, které napadl dovoláním, byly nesprávně právně posouzeny, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním a teprve následně – prostřednictvím jejich změny – se domáhá příznivějšího právního posouzení. Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením § 265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až l) nebo § 265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci. Vzhledem k popsaným skutečnostem Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl dovolání obviněného M. N., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v § 265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle § 265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).V Brně dne 28. dubna 2011Předseda senátu:JUDr. Jiří H o r á k