Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
8AD0146A725B688FC1257A4E0066F88A.html
HTML · 16.11 KB
No categories available
21 Cdo 3059/2010
U S N E S E N Í
J. L.
D. K.
, zastoupenému JUDr. Marií Šupkovou, advokátkou se sídlem v Uherském Hradišti, Moravní nábřeží č. 1208, o určení dědického práva, vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 10 C 61/2004 , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. listopadu 2009, č. j. 21 Co 323/2009 -573, takto:
I. Dovolání žalovaného
se odmítá
.
II. Žalovaný
je povinen
zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Miroslava Nypla, advokáta se sídlem v Hradci Králové, Dukelská č. 15.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř. ):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
4. 11. 2009, č. j. 21 Co 323/2009 -573, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 23. 2. 2009, č.j. 10 C 61/2004 -529, ve věci samé, není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , v platném znění (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. o.s.ř.
Z hlediska závěru odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) o nedůvodnosti vydědění žalobkyně její matkou M. Š., listino u ze dne 8.4.2002 je rozhodnutí odvolacího soudu v souladu s ustálenou judikaturou soudů (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 9. 1997, sp. zn. 2 Cdon 86/97 , uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 21, ročník 1998; rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 8. 1996, sp. zn. 6 Co 10/96 , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 23, ročník 1998; rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.5.2007, sp.zn. 21 Cdo 688/2006 , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8, ročník 2008, a v časopise Soudní judikatura pod č. 111, ročník 2007; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3772/2007 )
a nemá tedy po právní stránce zásadní význam.
Ostatní námitky žalovaného (zejména, že „to měla být žalobkyně, kdo měl nést důkazní břemeno i pro neexistenci prvního důvodu vydědění“) nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. o.s.ř. , ale dovolacích důvodů podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. o.s.ř. , resp. § 241a odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. K okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. 21 Cdo 541/2004 , uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 132, roč. 2004, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 10/06 , uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 130, roč. 2006).
Dovolání žalovaného není přípustné ani v části směřující proti rozhodnutí odvolacího soudu potvrzujícímu výrok III. rozsudku soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení, který má z hlediska formy rozhodnutí povahu usnesení (srov. § 167 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. ). V této části není dovolání rovněž přípustné (srov. § 237 až § 239 o.s.ř. o.s.ř. ), a to bez ohledu na to, zda jde o měnící či potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení nebo o výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo 874/2001 , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 88, ročník 2002 a ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2003).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. o.s.ř. odmítl.
V dovolacím řízení vznikly žalobkyni v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně za zastupování ve výši 2.500,- Kč (srov. ustanovení § 5 písm. d) , § 10 odst. 3 , § 14 odst. 1 , § 15 , § 16 , § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. , ve znění vyhlášek č. 49/2001 Sb. , č. 110/2004 Sb. , č. 617/2004 Sb. a č. 277/2006 Sb. ) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášek č. 235/1997 Sb. , č. 484/2000 Sb. , č. 68/2003 Sb. , č. 618/2004 Sb. a č. 276/2006 Sb. ), celkem ve výši 2.800,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalobkyně advokát JUDr. Miroslav Nypl, jak vyplývá z obsahu spisu – osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení, které žalobkyni za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad, tj. 560,- Kč [srov. § 137 odst. 1 a 3 a § 151 odst. 2 větu druhou o.s.ř. o.s.ř. ; § 47 odst. 1 písm. a) zákona č. 235/2004 Sb. , o dani z přidané hodnoty]. Protože dovolání žalovaného bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. uložil, aby žalobkyni náklady v celkové výši 3.360,- Kč nahradil. Přiznanou náhradu nákladů řízení, tj. celkem částku 3.360,- Kč, je povinen zaplatit k rukám advokáta, který žalobkyni v tomto řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o.s.ř. o.s.ř. ).
Proti tomuto usnesení
není
přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. srpna 2011
JUDr. Roman Fiala, v. r.
předseda senátu