Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 4836/2010

U S N E S E N Í

J. S.

1) K. K.

, zastoupenému JUDr. Lubošem Chalupou, advokátem se sídlem v Praze 8, Křižíkova č. 56,

2)

Z. K.

, zastoupené JUDr. Jaroslavem Brožem, advokátem se sídlem v Brně, Marie Stejskalové č. 62,

3) D. H. M.

, zastoupené Mgr. Petrem Jahodou, advokátem se sídlem v Praze 3, Plavínová č. 2796/12,

4) K. M.

, zastoupené Městskou částí Praha 1 se sídlem městské části v Praze 1, Vodičkova č. 18, jako kolizním opatrovníkem, o určení dědického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně a o dovolání žalovaných 2) a 3) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2008, č. j. -117, takto:

I. Dovolání žalobkyně

se odmítá

.

II. Dovolání žalovaných 2) a 3)

se odmítá

.

III. Žalovaní 2) a 3)

jsou povinni

společně a nerozdílně

zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.680,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Luboše Chalupy, advokáta se sídlem v Praze 8, Křižíkova č. 56.

IV. Žalobkyně

je povinna

zaplatit žalovanému 1) na náhradě nákladů dovolacího řízení 1.680,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Luboše Chalupy, advokáta se sídlem v Praze 8, Křižíkova č. 56; jinak žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobkyně a žalovaných 2) a 3) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12.11.2008, č.j. -117, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17.1.2008, č.j. -79, ve věci samé, nejsou přípustná podle ustanovení , [ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen „ “), neboť dovoláními je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)] a nebyla shledána přípustnými ani podle ustanovení

Vznikne-li pochybnost o obsahu právního úkonu (v dané věci holografních závětí) z hlediska jeho určitosti nebo srozumitelnosti, je třeba se pokusit pomocí výkladu právního úkonu o odstranění takové nejasnosti (§ 35 odst. 2 obč. zák.). Podle ustálené judikatury soudů výklad právního úkonu může směřovat jen k objasnění toho, co v něm bylo projeveno, a vůle jednajícího se při výkladu právního úkonu vyjádřeného slovy uplatní, jen není-li v rozporu s jazykovým projevem; tato pravidla se použijí i při výkladu písemného právního úkonu, včetně takového, který lze platně učinit jen písemně. V případě, že nejasnost právního úkonu nelze odstranit ani pomocí výkladu projevu vůle, je právní úkon neplatný (§ 37 odst. 1 obč. zák.). Pomocí výkladu právního úkonu přitom není dovoleno měnit smysl a obsah jinak jasného právního úkonu.

Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) z uvedených východisek při rozhodování věci vycházel. Při posouzení otázek, zda a které ze sporných závětí jsou platné, postupoval v souladu s ustálenou judikaturou soudů (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.11.1998, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem

44, ročník 1999, a v časopise Soudní judikatura pod číslem 13, ročník 1999, nebo usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.5.1980, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem

30, ročník 1982). Dospěl-li při postupu podle ustanovení - oproti názoru žalobkyně i žalovaných 2) a 3) - k závěru o určitosti závěti ze dne 21.2.2000 [zejména, že „zůstavitel se jednoznačně vyjádřil, aby za jeho jedinou vůli byly považovány obě závěti z roku 1998, které navíc doplnil o odkázání finanční částky žalované 4), a že „ostatní závěti byly odvolány závětí ze dne 21.2.2000“], nemůže rozsudek odvolacího soudu jen z těchto důvodů spočívat na nesprávném právním posouzení věci.

V souladu s ustálenou judikaturou soudů posoudil odvolací soud (i soud prvního stupně) též otázku platnosti sporné závěti z hlediska umístění data a podpisu v této ě ( a obč. zák.)[srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.11.1998, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44, ročník 1999; usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.3.2009, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 13, ročník 2010].

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu proto, z uvedených hledisek, nemůže mít zásadní význam (srov. ).

Přípustnost dovolání podle ustanovení nemohou založit ani ostatní dovolací námitky dovolatelů (zejm. žalobkyně), neboť k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle ustanovení , jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu, a podle ustanovení nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení , přihlédnuto (srov. též právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 132, roč. 2004, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7.3.2006, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura pod č. 130, roč. 2006).

Dovolání žalobkyně současně není přípustné ani v části směřující také proti výroku rozsudku odvolacího soudu potvrzujícímu výrok I. rozsudku soudu prvního stupně o určení, že „je dědičkou ze závěti ze dne 31.10.1998 označené číslem 1 v kroužku“, neboť právo napadnout rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním náleží jen tomu účastníkovi řízení, jemuž nebylo rozhodnutím odvolacího soudu plně vyhověno, popř. jemuž byla tímto rozhodnutím způsobena určitá újma na jeho právech, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.6.2004, sp. zn. ). Nepřípustné je dovolání žalobkyně též proti výrokům rozhodnutí odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.1.2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4, ročník 2003 a v časopise Soudní judikatura pod č. 88, ročník 2002).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně i dovolání žalovaných 2) a 3) podle ustanovení věty první a odmítl.

V dovolacím řízení vznikly žalovanému 1) v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně za zastupování ve výši 2.500,- Kč (srov. ustanovení , , , , , , ve znění , č. , č. a č. ) a v paušální částce náhrady výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300,- Kč (srov. ve znění , č. , č. , č. a č. ), celkem ve výši 2.800,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalovaného 1) advokát JUDr. Luboš Chalupa – jak vyplývá z obsahu spisu – osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží k nákladům řízení, které žalovanému 1) za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů, rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad, tj. 560,- Kč [srov. a 3 a větu druhou ; , o dani z přidané hodnoty]. Protože dovolání žalovaných 2) a 3) i žalobkyně byla odmítnuta, dovolací soud jim podle ustanovení věty první, a uložil, aby žalovanému náklady v celkové výši 3.360,- Kč nahradili, a to každý v rozsahu jedné poloviny, tj. v částce 1.680,- Kč. Přiznanou náhradu nákladů řízení, tj. celkem částku 3.360,- Kč, jsou povinni zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného 1) v tomto řízení zastupoval ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení ve vztahu k ostatním účastníkům řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalovaní 2) a 3) a žalobkyně nemají s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo a žalované 4) v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Nezbytné je ovšem rovněž dodat, že otázka dědického práva po MUDr. Kamilu Kalouskovi, zemřelém dne 16.3.2000, v posuzovaném případě nebyla řešena komplexně, neboť soudy se v této věci, v důsledku několikeré nesprávné aplikace i interpretace ustanovení , resp. , zabývaly posouzením dědického práva po zůstaviteli ve dvou současně probíhajících řízeních. S ohledem na postup soudů v těchto řízeních však nemůže nastat situace „dvojího rozdílného posouzení platnosti závětních listin“ namítaná žalobkyní.

Proti tomuto usnesení

není

přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. srpna 2011

JUDr. Roman Fiala, v. r.

předseda senátu