Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4919/2009

U S N E S E N Í

UTP – Universal Transport Praha, s. r. o.

Stevens, s. r. o.

, se sídlem v Dolní Pěně 19, identifikační číslo osoby 25181131, zastoupené JUDr. Jiřím Švihlou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. č. 32, pro částku 6.902,- EURO, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. , o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 26. 6. 2009, č. j. -56, takto:

Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 26. 6. 2009, č. j. -56,

se ruší

a věc

se

tomuto soudu

vrací

k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud změnil usnesení z 9. 3. 2009, č. j. -7 (jímž okresní soud nařídil exekuci), tak, že návrh na její nařízení pro nedostatek formální vykonatelnosti k exekuci navrženého rozsudku (v důsledku jeho nesprávného náhradního doručení) zamítl. K závěru, že podkladový rozsudek byl doručen uložením na poště v rozporu s ustanovením ve znění účinném do 22. 1. 2009, odvolací soud dospěl po šetření provedeném z vlastní iniciativy, jelikož povinná vadu doručení v odvolání nenamítla.

V dovolání oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci ( ), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu o formální nevykonatelnosti podkladového rozsudku pro závady v jeho náhradním doručení. Předně vzhledem k tomu, že odvolání (č. l. 8 a jeho doplnění na č. l. 20) bylo odůvodněno jedinou námitkou, a to neexistencí vymáhané (exekučním titulem přiznané) pohledávky, neměl krajský soud z vlastní iniciativy zkoumat povinnou nenamítané skutečnosti, nýbrž měl odvolání podle exekučního řádu odmítnout s odůvodněním, že neobsahovalo skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce. Pro případ, že se rozhodl z vlastní iniciativy zkoumat, zda předmětný rozsudek byl řádně doručen, zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( ), jestliže neprovedl oprávněnou navržený důkaz svědeckým výslechem poštovní doručovatelky, a to přesto, že při odvolacím jednání poukázala na to, že vzhledem k velikosti vesnice Dolní Pěna se 150-ti obyvateli poštovní doručovatelé dobře vědí, kde který adresát přijímá poštu a tam zásilky doručují, resp. zanechávají oznámení o jejich uložení, bez ohledu na to, že číslo budovy uvedené na obálce nemusí odpovídat faktickému stavu. S uvedenými námitkami se odvolací soud nevypořádal a bez navrženého doplnění dokazování ve věci rozhodl.

Povinná navrhla zamítnutí dovolání.

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ).

Dovolání, přípustné podle , odst. 2 ve spojení s ustanovením , je důvodné.

Podle věty druhé , je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.

A právě takovou jinou vadou (ve smyslu ustanovení ) trpí dané řízení.

Podle lze v odvolání uvádět nové skutečnosti a důkazy.

V usnesení z 30. 6. 2005, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 10/2005 pod poř. č. 166, Nejvyšší soud formuloval závěr, že k novým skutečnostem odvolací soud přihlédne v řízení ve věci výkonu rozhodnutí nebo exekuce jen tehdy, byly-li v odvolacím řízení uplatněny ( , ). V odůvodnění tohoto usnesení (s. 816) Nejvyšší soud vysvětlil, že ačkoli lze v odvolacím řízení ve věcech výkonu rozhodnutí či exekucí uvádět novoty, nemůže k nim odvolací soud přihlížet bez dalšího, ze své procesní iniciativy či úřední povinnosti, aniž by se jich dovolal účastník řízení. Týž názor zastává literatura (k tomu srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. . Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha : C. H. Beck, 2006, s 1372, vysvětlivka č. 7, s 1126, druhý odstavec, kde se uvádí, že je vyloučeno, aby odvolací soud při svém rozhodování zohlednil skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny za řízení před soudem prvního stupně, jestliže se jich žádný z účastníků v průběhu odvolacího řízení nedovolal, i kdyby jinak vyšly (až) za odvolacího řízení najevo.

V souzené věci však povinná nenamítla vadu v doručení podkladového rozsudku a nevznesla ani obecnou námitku nedostatku jeho formální nevykonatelnosti. V odvolání na č. l. 8 pouze vyjádřila „názor a přesvědčení, že nebyly splněny zákonné předpoklady pro nařízení exekuce.“ Tuto zcela obecnou výtku odůvodnila již jen jedinou větou (kromě tzv. odvolacího petitu), a to, že „tvrzená pohledávka neexistuje.“ Závěru, že odvoláním povinná usnesení soudu prvního stupně napadla z jediného (výše uvedeného) důvodu, svědčí i obsah jejího podání ze 4. 5. 2009 (č. l. 20), v němž pod body a) – f) specifikuje jednotlivé důvody, proč vymáhanou pohledávku považuje, jak výslovně uvádí v odvolání, za neexistující. Jak tedy plyne z uvedeného, závěr krajského soudu, že povinná odvoláním „zpochybňuje existenci zákonných předpokladů pro nařízení exekuce,“ nemá oporu ve spise, jelikož povinná za takovýto „předpoklad pro nařízení exekuce“ považuje – samozřejmě nesprávně – existenci (jak sama uvádí) „tvrzené“ (ve skutečnosti však pravomocně přiznané) pohledávky. Lze tedy uzavřít, že povinná v odvolání ve skutečnosti namítá – byť při použití nepřípadného pojmu „zákonné předpoklady pro nařízení exekuce“ jediné, a to věcnou nesprávnost exekučního titulu. Krajský soud sice správně vysvětlil, že mezi předpoklady pro nařízení exekuce patří „existence vykonatelného exekučního titulu přiznávajícího právo, jež není prekludováno, a věcná legitimace účastníků,“ avšak již nesprávně – poměřováno se skutečným obsahem odvolání – dovodil, že povinná zpochybňuje správnost doručení exekučního titulu a tím jeho formální vykonatelnost (v důsledku čehož pak z vlastní iniciativy prováděl šetření okolností souvisejících s doručením exekučního titulu).

Tím, že krajský soud přihlédl ke skutečnosti, jež v odvolání uplatněna nebyla, zatížil řízení vadou, jež mohla mít – a v souzené věci měla – za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Nejvyšší soud je proto bez jednání ( ), podle věty za středníkem zrušil a věc podle první věty třetího odstavce téhož ustanovení vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro soud odvolací závazný ( , část první věty za středníkem ).

V novém usnesení odvolací soud rozhodne nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. září 2011

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu