Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Tdo 623/2011

6 Tdo 623/2011U S N E S E N Í

P. P.,

o d m í t á

.

O d ů v o d n ě n í :

Rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 24. 5. 2010, sp. zn. , byl obviněný P.P. uznán vinným, že:

od 18. října 2008 do 9. listopadu 2009 v H., okres T., ačkoli na základě rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne 28. 2. 2007, č. j. -301, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 11. 2007, č. j. -356, který nabyl právní moci dnem 19. 12. 2007, pozbyl vlastnický podíl k jedné čtvrtině domu na stavební parcele, ke stavebním parcelám č. a zahradě par. v katastrálním území H. a tyto nemovitosti byly přikázány jednou polovinou do vlastnictví Ing. A. K. a jednou polovinou do vlastnictví Ing. J.N., CSc., nevyklidil byt, který v domě užíval, nevyklidil půdní prostory a sklep a ze zahrady u domu neodstranil chatku. Takto zjištěný skutek okresní soud kvalifikoval jako trestný čin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle § 249a odst. 1 tr. zák. a obviněného odsoudil podle § 249a odst. 1 tr. zák. za použití § 16 tr. zák. a § 45a odst. 1 tr. zák. a § 45 odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 150 hodin. Proti konstatovanému rozsudku obviněný podal odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. , podle § 256 tr. ř. zamítnuto. Citované usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem prvostupňového soudu (v celém rozsahu) napadl obviněný P. P. prostřednictvím obhájce dovoláním, které opřel o dovolací důvod zakotvený v 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle jeho názoru rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Soudy rovněž porušily trestní zákon, trestní řád, d a Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod. Obviněný uvedl, že se trestného činu nemohl dopustit, jelikož z jeho strany chyběla subjektivní stránka ve formě úmyslu a neporušil ani žádnou právní povinnost. Připustil, že jeho movité věci jsou umístěny v předmětné nemovitosti. Namítl však, že nemá možnost s nimi jakkoliv disponovat, neboť jsou uzavřeny v jedné místnosti předmětné nemovitosti, ke které se nemůže dostat. Zdůraznil, že je ochoten si věci kdykoliv převzít, avšak z důvodů pasivity poškozených toto nelze, přičemž vyjádřil domněnku, že poškozené tak činí zcela účelově, neboť po něm požadují nájemné ve výši bezmála 220.000,- Kč za to, že má věci uzamčeny v jednom malém pokoji, který činí zlomek obytné plochy z dané nemovitosti a podaly již žalobu u Okresního soudu v Trutnově. Podle obviněného se nemohl dopustit předmětného trestného činu, neboť absentuje jednak objektivní, jednak subjektivní stránka trestného činu – úmysl. Poznamenal, že žádným způsobem předmětnou nemovitost nezabral ani neužíval, byl k tomu nucen, neboť si předmětné movité věci nemohl vystěhovat, ačkoliv k tomuto kroku byl kdykoliv připraven a s poškozenými se snažil spojit, ale – jak již bylo výše řečeno – bez úspěchu. Bez svolení poškozených se k předmětným movitým věcem nemohl žádným způsobem dostat, neboť s ním nijak nekomunikují, ani mu neposkytují, byť sebemenší součinnost. Nemohl tak naplnit subjektivní stránku trestného činu, neboť v jeho chování není žádný úmysl. Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil obě napadená soudní rozhodnutí. Dne 28. 4. 2011 Nejvyšší soud obdržel sdělení státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, že se k obsahu dovolání obviněného P. P. nebude věcně vyjadřovat. Současně vyslovil souhlas, aby za podmínek ustanovení tr. ř. bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání, a to i ve smyslu znění tr. ř. Nejvyšší soud jako soud dovolací ( tr. ř.) při posuzování mimořádného opravného prostředku předně shledal, že dovolání obviněného P. P. je přípustné [ , 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno oprávněnou osobou [ , odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit ( , 3 tr. ř.). Jelikož dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod podle tr. ř., který lze aplikovat v případě, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci citovaného důvodu dovolání je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva (např. občanského, obchodního, trestního apod.). Z dikce ustanovení tr. ř. přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním namítat pouze vady právní (srov. např. názor vyslovený v usnesení Ústavního soudu sp. zn. , sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. ). Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů. Při rozhodování vychází z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav posuzuje správnost aplikovaného hmotně právního posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před prvostupňovým soudem a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud ( , , 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle tr. ř.). Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný P.P.uplatňuje v dovolání výhrady, které jím deklarovaný dovolací důvod podle tr. ř. a ani žádný jiný v zákoně taxativně zakotvený důvod dovolání obsahově nenaplňují. Obviněný konstatuje, že se nemohl dopustit trestného činu, neboť absentuje jeho objektivní a subjektivní stránka. Tuto právní námitku však v podrobnostech spojuje s jinými skutkovými zjištěními, než jaká učinil soud prvního stupně a s nimiž se v odvolacím řízení ztotožnil i odvolací soud. Jde např. o tvrzení obviněného, že „…je ochoten si věci kdykoliv převzít, avšak z důvodů pasivity poškozených toto nelze…“. Dále že „…žádným způsobem předmětnou nemovitost nezabral ani neužíval, byl k tomu nucen, neboť si předmětné movité věci nemohl vystěhovat, ačkoliv k tomuto kroku byl kdykoliv připraven a s poškozenými se snažil spojit, ale – jak již bylo výše řečeno – bez úspěchu“. Nejvyšší soud připomíná, že ve vytýkaném směru nelze v dovolacím řízení napadená rozhodnutí přezkoumávat. Zásah do skutkových zjištění lze v rámci řízení o dovolání připustit jen zcela výjimečně, a to existuje-li extrémní nesoulad mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu a učiní-li dovolatel tento nesoulad předmětem dovolání. V daném případě se však o takovou situaci zjevně nejedná. Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Trutnově vyplývá, které skutečnosti soud vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se při hodnocení provedených důkazů řídil, zejména pokud si vzájemně odporovaly. Z odůvodnění rozhodnutí je rovněž patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou obviněného P. P. a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona. S rozsudkem prvostupňového soudu se v napadeném usnesení plně ztotožnil i Krajský soud v Hradci Králové. Obhajobu, kterou obviněný uplatnil, soudy považovaly za vyvrácenou listinnými důkazy a výpovědí poškozené Ing. A. K. Z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a právními závěry soudů na straně druhé. V posuzované trestní věci je pro Nejvyšší soud rozhodující skutkové zjištění, jak je popsáno ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně a rozvedeno v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů. V dovolání obviněný P. P. nenamítá, že tento skutek (viz jeho doslovná citace v úvodu tohoto usnesení) byl nesprávně právně posouzen, nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jeho výhrady směřují výlučně vůči konečným skutkovým zjištěním, na jejichž podkladě Okresní soud v Trutnově (následně též Krajský soud v Hradci Králové) učinil právní závěr, že svým jednáním naplnil všechny zákonné znaky trestného činu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle tr. zák. Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení až l) nebo tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uvedených námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Z jiného důvodu, než je uveden v tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci. Z těchto jen stručně popsaných důvodů ( tr. ř.) Nejvyšší soud podle tr. ř. odmítl dovolání obviněného P. P., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením tr. ř. v neveřejném zasedání. P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný ( tr. ř.). V Brně dne 31. května 2011 Předseda senátu: JUDr. Jiří H o r á k