Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4517/2010

U S N E S E N Í

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu I. stupně, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 500.000,- Kč z důvodu nevyhovění jeho žádosti o zařazení žalobce do programu na ochranu svědků, a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odvolací soud vyšel ze zjištěného skutkového stavu, že žaloba o zaplacení přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu byla podána dne 22. 10. 2008, přičemž k nesprávnému úřednímu postupu mělo dojít při rozhodování Policie České republiky, správy Západočeského kraje, která nevyhověla jeho žádosti o zařazení od programu na ochranu svědků, což mu bylo sděleno dopisem ze dne 28. 3. 2008, doručeném žalobci dne 8. 4. 2008. Žalovaná vznesla námitku promlčení a navrhla zamítnutí žaloby.

Odvolací soud uzavřel, že námitka promlčecí byla vznesena důvodně, neboť promlčecí lhůta počala běžet dne 9. 4. 2008, žalobce však podal žalobu až dne 22. 10. 2008, po skončení běhu lhůty stanovené v Uplatnění nároku u žalované bylo rovněž opožděné. Nárok podle je hmotněprávní povahy a účinky uplatnění žádosti tedy nastávají až doručením adresátovi, což se stalo dne 13. 10. 2008. Ze stejného důvodu rovněž nelze vyhovět žádosti žalobce o prominutí zmeškání lhůty. Odvolací soud dále rozhodl o námitce podjatosti soudkyně rozhodující v prvním stupni, kterou neshledal důvodnou.

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, které považuje za přípustné podle Dovolatel tvrdí, že podanou žalobou požadoval přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou posuzovaným nesprávným úředním postupem, ale požadovaná částka měla též zahrnovat náhradu nedostatečného postupu Policie České republiky v Plzeňském kraji, spočívajícího ve vykonávání výrazně méně kvalitní práce vůči jeho osobě. Soudy obou stupňů ve svém rozhodování pominuly druhou část žaloby, ač se i s touto problematikou měly vyrovnat. Dovolatel dále nesouhlasí s tím, že první jednání ve věci bylo nařízeno na den 24. 4. 2009, a dotazuje se, zda soudkyně rozhodující ve věci nebyla při volbě termínu ovlivněna jinak než časovými možnostmi. Sdělení Policie ČR ze dne 28. 3. 2008 považuje za formálně nedostatečné, neboť v něm chybí poučení o možnosti podat odvolání. Dovolatel se domnívá, že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a proto navrhl napadený rozsudek zrušit a věc vrátit soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná navrhla dovolání jako nepřípustné odmítnout.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném po 1. 7. 2009 (dále jen „ “).

Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, která má právnické vzdělání ( ), dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu není měnícím ve smyslu , ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen podle , přichází v úvahu přípustnost dovolání toliko na základě ustanovení

Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Dle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Proces zkoumání významu rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce přitom není procesem shodným s prověřováním jeho správnosti z hlediska uplatněného dovolacího důvodu. Nejvyšší soud při tomto zkoumání především prověřuje, zda v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétním případě, ale pro judikaturu, tedy z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec. Nejvyšší soud pak zkoumá, zda jde o právní otázku, kterou dosud neřešil, popř. právní otázku řešenou rozdílně soudy nižších stupňů, či řešenou jinak, než v judikatuře Nejvyššího soudu, anebo otázku vyžadující jiné řešení, než jaké bylo dříve v judikatuře Nejvyššího soudu dosaženo.

Dovolání není přípustné.

Z ustanovení se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [ ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( ), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné.

Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. , jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolatel označil za dovolací důvod vady řízení podle , který lze samostatně uplatnit pouze v případě dovolání přípustného podle a b) , zatímco podle se k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a při posuzování zásadní významnosti dovoláním napadeného rozsudku po stránce právní nepřihlíží. Konkrétní vady řízení, které dovolatel uvádí, nemají potřebný judikatorní přesah a nezakládají zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. Proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem v otázce promlčení jeho nároku pak dovolatel žádným způsobem nebrojil.

Dovolací soud proto dovolání podle , ve spojení s jako nepřípustné odmítl.

Nejvyšší soud podle , ve spojení s a nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, neboť žalobce, jehož dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů řízení právo a žalované v dovolacím řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 19. září 2011

JUDr. František I š t v á n e k, v. r.

předseda senátu