Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 4624/2009

U S N E S E N Í

Ing. M. W.

, proti povinné

J. M.

, zastoupené Mgr. Lenkou Piknovou, advokátkou se sídlem v Brně, Veselá 237/37, pro částku 55.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze 16. 4. 2009, č. j. -13, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 26. 11. 2007, č. j. -3, jímž městský soud nařídil exekuci. S odvolací námitkou povinné, že přímá vykonatelnost podkladového notářského zápisu se nevztahuje na smluvní pokutu, jež „měla být předmětem jiné žaloby,“ se krajský soud vypořádal závěrem, že „prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti celého zápisu je formulováno jednoznačně tak, že tato osoba souhlasí s přímou vykonatelností notářského zápisu ohledně

všech

pohledávek, které jsou v notářském zápisu uvedeny,“ tedy i ohledně smluvní pokuty. Pokud jde o splatnost pokuty, ta je podle odvolacího soudu dostatečně vymezena ujednáním, že „pokuta je splatná, pokud bude povinná osoba v prodlení s úhradou svého dluhu od 12. 10. 2007.“ Ze spisu neplyne, a povinná to ani netvrdí, že by snad v prodlení s úhradou dluhu nebyla, je tedy podle odvolacího soudu mimo pochybnost, že smluvní pokuta se stala splatnou.

V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , odst. 3 (zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že právní otázka /v dovolání ovšem nijak nevymezená/, jež je „rozhodována rozdílně mezi odvolacím a dovolacím soudem“, je řešena v rozporu s hmotným právem i standardní judikaturou /rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. ), povinná namítá nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení spatřuje v závěru odvolacího soudu, že podkladový notářský zápis je přímo vykonatelný i v části týkající se smluvní pokuty. Opačný závěr dovozuje z přesvědčení, že svolila k přímé vykonatelnosti „pohledávky, nikoli však již příslušenství“ (za něž považuje smluvní pokutu), „když tato není ve výčtu výslovně uvedena.“ Za druhý důvod nevykonatelnosti notářského zápisu dovolatelka považuje absenci ujednání o splatnosti pokuty, jelikož podle jejího názoru „je jediným datem, stanoveným v souvislosti s ujednáním o smluvní pokutě, datum, které účastníci považují za první den prodlení. Termín, dokdy se povinná zavazuje uhradit smluvní pokutu, pak „není stanoven ani konkrétním datem, ani dostatečně určitou a přesnou klauzulí o stanovení tohoto termínu.“

Oprávněný navrhl odmítnutí dovolání.

Nejvyšší soud, který věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12 ), se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení je dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle je tudíž (vyjma případu – o který však v dané věci, a dovolatelka to ani netvrdí, nejde – kdy by samotná vada podle , pokud by jí řízení trpělo, splňovala podmínku zásadního právního významu) pouze důvod podle , jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ).

Povinná napadenému rozhodnutí sice přisuzuje zásadní právní význam, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

Předně její tvrzení o absenci ujednání splatnosti pokuty nemá oporu v podkladovém notářském zápise, jelikož ten obsahuje doslovný text, že „povinná se zavazuje uhradit smluvní pokutu

společně s jistinou

, přičemž v bodě 3 zápisu, nazvaném „Předmět, doba plnění a podmínky,“ se povinná zavázala, že „uhradí celý svůj závazek ve výši 55.000,- Kč nejpozději

do 11. 10. 2007

.“ Byla-li tedy splatnost jednoho z dílčích předmětů plnění sjednána tak, že tento dílčí předmět bude zaplacen „společně“ s dalším dílčím předmětem plnění, jehož splatnost byla sjednána konkrétním datem (21. 10. 2007), nemůže být odůvodněná námitka, že splatnost onoho prvního dílčího předmětu plnění sjednána nebyla. Otázku, zda takovéto ujednání je (či není) platné, a zda tedy oprávněný má (či nemá) na vymáhané plnění nárok podle hmotného práva, nepřísluší řešit soudu při nařízení exekuce, ale teprve v (případném) řízení o jejím zastavení podle (viz rozsudek Nejvyššího soudu z 10. 10. 2000, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 1/2001, pod poř. č. 15).

Přípustnost dovolání podle ustanovení není způsobilá založit ani námitka, že se svolení k přímé vykonatelnosti nevztahovalo na smluvní pokutu. Je-li totiž v bodě 4 notářského zápisu, nazvaném „Prohlášení povinné osoby o svolení k vykonatelnosti zápisu,“ toto prohlášení formulováno tak, že výslovné svolení k nařízení a provedení exekuce povinná dává pro případ, že „svou povinnost splnit pohledávku,

tak jak je uvedeno v tomto notářském zápisu

,“ řádně a včas nesplní, a je-li v bodě 3 zápisu, nazvaném „Předmět, doba plnění a podmínky,“ předmět plnění specifikován jako „

závazek

ve výši 55.000,- Kč...,

úrok

ve výši 500,- Kč... a

smluvní pokuta

ve výši 100.000,- Kč“, nelze termín „pohledávka“ užitý v bodě 4 zápisu interpretovat jinak, než jako

celkovou

pohledávku sestávající ze tří dílčích předmětů plnění, vymezených v bodě 3 zápisu, tedy z (vlastního) závazku (ve smyslu jistiny pohledávky), úroku a smluvní pokuty.

Dovolatelčin odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu z 24. 3. 2005, sp. zn. , je nepřípadný, jelikož v označeném případě šlo o věc s odlišným skutkovým základem, kdy splatnost smluvní pokuty (oproti souzené věci, viz výše) skutečně sjednána nebyla.

Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání ( věta první ), aniž (s ohledem na ustanovení ) přihlédl k usnesení č. j. 137 Ex -45, jímž soudní exekutor 7. 9. 2010, tedy po právní moci napadeného rozhodnutí, rozhodl podle o procesním nástupnictví při singulární sukcesi v důsledku smlouvy o postoupení pohledávky ze 17. 8. 2010, podle ustanovení , odmítl.

O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v režimu ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. září 2011

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r. předseda senátu