Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2882/2009

U S N E S E N Í

L. L.

JUDr. V. S.

, o 5.000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. -75, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. listopadu 2008, č.j. -101, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo

na náhradu nákladů

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 11. července 2008, č. j. -75, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení 5.000.000,- Kč s příslušenstvím na náhradě škody způsobené tím, že žalovaný advokát, který ji zastupoval v soudním sporu, řádně nehájil její zájmy. Soud vyšel ze zjištění, že žalobkyně 9. 7. 2002 udělila žalovanému plnou moc k podání žaloby proti společnosti ATLAS CS s. r. o. na zaplacení 270.000,- Kč s příslušenstvím, žaloba byla podána 12. 7. 2004, v r. 2005 jí bylo pravomocně vyhověno a žalobkyni byla přiznána náhrada nákladů řízení, avšak žalobkyni se od žalované společnosti nedostalo přiznané plnění. Žalobkyně neprokázala, že by žalovaného zmocnila k zastupování ve větším rozsahu a proti dalším subjektům, jak tvrdila, a nebylo prokázáno, že by ze strany žalovaného došlo k zanedbání povinností při vymáhání pohledávky vůči společnosti ATLAS CS s. r. o. ( , o advokacii).

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. listopadu 2008, č.j. -101, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé a o náhradě nákladů řízení potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud poté, co dokazování doplnil a částečně zopakoval, shledal správnými skutková zjištění soudu prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením. Důkazní povinnost ohledně obsahu příkazní smlouvy a rovněž ohledně předpokladů odpovědnosti žalovaného za škodu spočívá na žalobkyni, v tomto směru odvolací soud poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2003, sp. zn. , a nebylo prokázáno, že by poskytování právních služeb bylo účastníky sjednáno nad 270.000,- Kč. Žalobkyně v řízení proti společnosti ATLAS CS s. r. o. se svým nárokem uspěla a měla možnost přisouzenou částku vymoci dříve, než tato společnost vstoupila do likvidace. Nebylo zjištěno pochybení žalovaného při poskytování právních služeb, žalovaný neměl vliv na průběh případné exekuce, neboť v té době žalobkyni již nezastupoval. Ve vztahu k žalované částce 1.700.000,- Kč, kterou žalobkyně v roce 1996 darovala své dceři a zeťovi, soud dovodil, že dar nelze považovat za škodu vzniklou dárci, a částka 3.030.000,- Kč požadovaná za ztrátu vlastnictví rodinného domu v H., nemůže být škodou žalobkyně, neboť tento dům nikdy nebyl v jejím vlastnictví.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež pokládá za přípustné dle ustanovení , neboť odvolací soud řešil právní otázky v rozporu s hmotným právem. Zásadní právní význam spatřuje v otázce, zda důkazní břemeno ohledně obsahu příkazní smlouvy leží na žalobci nebo na žalovaném, nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že to byla žalobkyně, kdo obsah smlouvy neprokázal. Protože později po udělení plné moci rozšířila žalobu o další finanční požadavky a na další subjekty, měl jí žalovaný poskytnout právní službu v rozšířeném rozsahu, žalovaný však požadavky žalobkyně proti dalším osobám neuplatnil, tyto osoby nebyly přibrány do řízení a v tomto směru pochybil i odvolací soud. Za nesprávný považuje dovolatelka závěr odvolacího soudu, že některé z požadovaných částek z celkové sumy 5.000.000,- Kč nelze považovat za její škodu a že není aktivně legitimována ve sporu o náhradu hodnoty domu v H., který patřil její dceři a zeťovi. Namítá, že odvolací soud nepřihlédl k tomu, že žalovaný podal žalobu s velkou časovou prodlevou, následně neuplatnil škodu vůči všem odpovědným subjektům, a nebylo přihlédnuto k tomu, že škoda nemusí spočívat jen ve zmenšení majetku, nýbrž i ve vynaložení určitých nákladů, jež by jinak nemusely být vynaloženy. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu jakož i soudu prvního stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení oprávněnou osobou - účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem ve smyslu , rozhodl o dovolání podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12 čl. II ) vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 11. listopadu 2008.

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Přípustnost dovolání se v dané věci posuzuje podle Dovolání může být podle tohoto ustanovení přípustné, jen jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, a dovolání může shledat přípustným jen za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, tedy že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.

Pokud dovolatelka na rozdíl od skutkového stavu, jak byl zjištěn v řízení před soudy obou stupňů, popisuje sjednaný rozsah povinností žalovaného a uvádí, že se žalovaný při poskytnutí právní služby dopustil pochybení, znamená to, že napadá rozsudek odvolacího soudu v otázce skutkových zjištění, jejichž správnost zpochybňuje. Rozhodnutí odvolacího soudu tak napadá nikoliv z hlediska aplikace práva a závěrů právních, nýbrž z hlediska zjištěného skutkového stavu. Nesouhlas dovolatelky se skutkovými závěry soudů, není dovolacím důvodem podle , nýbrž podle (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Uplatnění tohoto dovolacího důvodu však přípustnost dovolání podle nezakládá (srov. např. rozhodnutí publikované pod č. 8/1994 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

K jednotlivým námitkám v dovolání je třeba uvést, že otázka důkazního břemene není v dané věci otázkou zásadního právního významu ve smyslu , odst. 3 Rozsah důkazního břemene, tedy okruh skutečností, které konkrétně musí ten který účastník prokázat, zásadně určuje hmotněprávní norma, z níž vyplývá, kdo je nositelem důkazního břemene, tedy kdo z účastníků je povinen stanovený okruh skutečností prokázat, a koho při nesplnění této povinnosti stíhá nepříznivý následek v podobě neúspěchu ve sporu. Důkazní břemeno ohledně určitých skutečností leží na tom účastníku řízení, který z existence těchto skutečností vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky; jde o toho účastníka, který existenci těchto skutečností také tvrdí (srov. např. rozhodnutí NS sp. zn. uveřejněné v časopise Právní rozhledy, č. 2 roč. 2001, rozhodnutí NS sp. zn. , rozhodnutí NS sp. zn. uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí NS ČR, C. H. BECK, pod č. C 528). V tomto směru odvolací soud nepochybil.

Otázku aktivní věcné legitimace žalobkyně k uplatnění nároku na náhradu hodnoty rodinného domu v H. vyřešil odvolací soud plně v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Tomu, kdo nebyl vlastníkem věci v době, kdy došlo k její ztrátě, zničení apod., nevzniká skutečná škoda, spočívající v hodnotě věci, neboť ten, kdo nenabyl věc do vlastnictví, nezískal majetkovou hodnotu, kterou by mohl ztratit, a nemohlo tak dojít ke zmenšení jeho majetkového stavu oproti stavu před škodnou událostí (srov. např. rozhodnutí NS ČR z 20.8.2002, sp. zn. , rozhodnutí NS ČR sp. zn. ).

Vzhledem k nedůvodnosti základu uplatněného nároku na náhradu škody jsou bez významu námitky v dovolání, týkající se jednotlivých dílčích nároků a jejich výše. Z toho důvodu ani tyto otázky nečiní rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným. Totéž se týká námitky, že nebylo přihlédnuto k vynaložení určitých nákladů, konkrétně k finanční částce, jakou by musela žalobkyně vynaložit na obstarání srovnatelné bytové náhrady, neboť takový nárok nebyl předmětem řízení a na řešení takové otázky rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá.

Z výše uvedených důvodů je zřejmé, že napadený rozsudek nemá zásadní právní význam ve smyslu ustanovení , odst. 3 Protože dovolání žalobkyně směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud ČR je podle ustanovení věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , věty první a , neboť žalobkyně s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalovanému náklady v dovolacím řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. září 2011

JUDr. Marta Škárová, v. r. předsedkyně senátu