Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 3285/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v právní věci žalobce P. H., zastoupeného JUDr. Igorem Velebou, advokátem se sídlem v Brně, Soběšická 151, proti žalované Mgr. N. Š., zastoupené JUDr. Zdeňkem Jelínkem, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Táborská 966/5, o zaplacení 52 100 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2010, č. j. -156, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaná podala dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v Praze změnil zamítavý rozsudek Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 4. srpna 2009, č. j. -123, tak, že uložil žalované zaplatit žalobci 52 100 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů za řízení před soudy obou stupňů. Podle dovolatelky jde o dovolání přípustné podle (dále též jen „“). Poučil-li ji proto odvolací soud o nepřípustnosti dovolání, postupoval dle jejího názoru nesprávně, neboť nepřihlédl ke skutečnosti, že řízení bylo ve věci zahájeno před účinností , jímž byl novelizován. Uvedla, že s odkazem na proto podává dovolání ve lhůtě čtyř měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu. Dovolatelka snesla ze svého pohledu argumenty na podporu svého názoru o prokázání úhrady předmětných faktur a navrhla, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Podle doručenky, nacházející se na č. l. 165 spisu, byl rozsudek odvolacího soudu žalované doručen do vlastních rukou dne 8. března 2010. Podala-li proto dovolatelka dovolání (č. l. 170 spisu) u Okresního soudu v Mladé Boleslavi dne 1. července 2010, učinila tak až po pondělí 10. května 2010 (srov. větu druhou ), kdy jí marně uplynula dvouměsíční lhůta k podání dovolání určená podle ustanovení věty první Ustanovení věta první se v posuzované věci, jak se mylně domnívá dovolatelka, neuplatní, neboť odvolací soud nijak nepochybil, poučil-li účastníky o nepřípustnosti dovolání proti jím vydanému rozsudku. V předmětném sporu jde totiž o obchodní věc (odvolací soud posuzoval spor mezi účastníky - podnikateli - podle obchodního zákoníku ve vazbě na jeho ustanovení a větu prvou) o peněžité plnění nepřevyšující 100 000 Kč, a proto jde ve smyslu ve znění účinném od 1. července 2009 o věc, u níž není dovolání přípustné. Dovolatelka při své argumentaci o včasnosti dovolání patrně přehlédla čl. II. bod 12. přechodných ustanovení (část věty před středníkem) , kterým se s účinností od 1. července 2009 změnil , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (míněno ) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Rozhodl-li tedy odvolací soud v souzené věci dne 19. ledna 2010, je dovolání proti jeho rozsudku posuzováno podle ve znění účinném od 1. července 2009.

S ohledem na výše uvedené dovolací soud uzavřel, že žalovaná podala dovolání opožděně. Proto ho bez nařízení jednání ( věta první ) podle ustanovení věty první a pro opožděnost odmítl. I kdyby však dovolatelka podala dovolání včas, bylo by třeba je (s ohledem na výši předmětu sporu, jak bylo již vysvětleno výše) odmítnout podle pro nepřípustnost.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a , neboť žalovaná, jejíž dovolání bylo odmítnuto, nemá na náhradu nákladů právo a žalobci podle obsahu spisu žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. ledna 2011

JUDr. Miroslav Gallus

předseda senátu