Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3352/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a soudců JUDr. Františka Baláka a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Společenství vlastníků Kunratice čp. 1237, 1238, 1239, 1240, se sídlem v Praze 4, K Václavce 1238, zastoupeného JUDr. Karlem Fialou, advokátem se sídlem v Praze 1, Opletalova 55, proti žalovaným 1) JUDr. J. M., 2) E. M., zastoupených JUDr. Zdeňkem Ruskem, advokátem se sídlem v Praze 4, Družstevní 8/1395, o zaplacení 20.770,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. února 2009, č. j. -67, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

„V odůvodnění usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno“ ( ).

Obvodní soud pro Prahu 4 („soud prvního stupně“) rozsudkem pro zmeškání ze dne 27. června 2007, č. j. -38, rozhodl, že „žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci 20.770,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 2 % ročně od 1. 12. 2003 do zaplacení a na nákladech řízení 10.433,30 Kč na účet zástupce žalobce JUDr. Karla Fialy, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku“. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 5. února 2009, č. j. -67, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení

Proti rozsudku odvolacího soudu podávají žalovaní dovolání, jehož přípustnost opírají o a uplatňují dovolací důvody uvedené v

Obsah rozsudků soudů obou stupňů i obsah dovolání jsou účastníkům známy, jsou součástí procesního spisu, a proto na ně dovolací soud pro stručnost odkazuje.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Dovolací soud proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném před jeho novelizací provedenou

Dovolání není přípustné.

V dané věci by připadala přípustnost dovolání do úvahy jen podle , tedy v případě, že by dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ). Napadený rozsudek však takovým rozhodnutím není.

Dovolatelé namítají, že nebyly splněny podmínky pro vydání rozsudku pro zmeškání, neboť omluva žalovaného z jednání soudu prvního stupně byla důvodná i včasná a žalovaná 2) se z tohoto jednání neomluvila, protože předpokládala, že jednání bude s ohledem na omluvu žalovaného 1) odročeno. V řízení byl žalovaný 1) zastoupen advokátem, který podáním doručeným soudu 28. 6. 2007 omlouval neúčast z důvodu kolize s jiným jednáním a žádal o odročení; žádost podrobněji neodůvodnil. Žalovaná 2) se neomluvila a o odročení nežádala.

I v případě, že advokát omlouvá svou účast u jednání pro kolizi s jiným jednáním a žádá o odročení, musí být žádost o odročení konkrétní. V usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. května 1999, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 38/2000, se uvádí: „Omlouvá-li účastník (jeho zmocněnec) svou neúčast u jednání časovou kolizí s jiným soudním sporem, může být taková omluva ve smyslu důvodná jen tehdy, jestliže soudu oznámí také konkrétní údaje o tom, proč se nemůže jednání zúčastnit, zejména jaké jiné jednání mu brání v účasti (v jaké věci a u jakého soudu), kdy se o něm dozvěděl (že k němu byl předvolán dříve než k jednání, z něhož se omlouvá) a že časovou kolizi více jednání nebylo možné vyřešit jinak“.

Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud posoudil omluvu zástupce – advokáta – v souladu s citovaným rozhodnutím; žalovaná 2) se pak z účasti neomluvila vůbec. V případě, že jeden z účastníků zmešká bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, pak lze v případě splnění zákonných podmínek ( ) rozhodnout rozsudkem pro zmeškání, i když tento účastník vycházel mylně z předpokladu, že jednání bude odročeno na základě omluvy jiného účastníka. Není tu žádný zákonný důvod pro výjimku z Lze též připomenout zásadu, že práva bdělých jsou chráněna (vigilantibus iura scripta sunt).

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné, dovolací soud je podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a věty první a , neboť dovolatelé s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemají právo a žalobci v dovolacím řízení takové náklady, jejichž náhradu by mohl požadovat, nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 22. srpna 2011

JUDr. Jiří Spáčil, CSc.

předseda senátu