Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 327/2011

28

Cdo 327/2011

ROZSUDEK

CASINO LE JETON a. s.

,

IČ: 252 36 342, se sídlem v Aši, Okružní 1669/40, zastoupeného JUDr. Ladislavem Procházkou, advokátem se sídlem v Praze 7, Jirečkova 18, proti žalované

“Nadace Železná Opona“

, IČ: 257 65 523, se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1041/12, zastoupené JUDr. Václavem Koreckým, advokátem se sídlem v Plzni, Bedřicha Smetany 2, o zaplacení 9.497.490,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. března 2010, č. j. -116, takto:

Dovolání

se zamítá.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 1. července 2009, č.j. -73, uložil žalované zaplatit žalobci 9.497.490,- Kč s 9 % úrokem z prodlení od 17. 5. 2006 do zaplacení (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II a III). O žalobě – kterou se žalobce domáhal zaplacení uvedené částky z titulu bezdůvodného obohacení – rozhodl rozsudkem pro uznání podle ). Vyšel ze zjištění, že žaloba spolu s usnesením o kvalifikované výzvě k vyjádření ( ) byly žalované doručeny dne 28. 4. 2008, kdy poštovní zásilku s těmito písemnosti převzala J. N., zaměstnankyně občanského sdružení YMCA, pověřená přijímáním písemností. Jelikož písemné vyjádření žalované bylo soudu doručeno až dne 17. 6. 2008, po uplynutí soudem určené třicetidenní lhůty, nastala – podle závěru soudu prvního stupně – fikce uznání nároku dle

K odvolání žalované Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. března 2010, č.j. -116, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že se rozsudek pro uznání nevydává. Vzal přitom za prokázané, že faktická příjemkyně písemností J. N. je zaměstnankyní občanského sdružení YMCA, právnické osoby odlišné od žalované. Nepatří mezi osoby oprávněné jednat za žalovanou před soudem podle a není zaměstnankyní (ani členkou) žalované, ba ani jinou osobou, kterou žalovaná k přijímání písemností zmocnila. Žaloba a usnesení o kvalifikované výzvě k vyjádření podle nebyly proto žalované řádně (účinně) doručeny, fikce uznání nároku podle tudíž nenastala a předpoklady k vydání rozsudku pro uznání ( ) splněny nebyly.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení , co do důvodů měl za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Namítal, že zmocnění k přijímání písemností, které žalovaná udělila občanskému sdružení YMCA, nevylučovalo, aby k přijímání písemností zmocnila i jiné osoby. Z okolnosti, že J. N. přijímala písemnosti určené žalované po dobu více jak tří let a jejich přijetí stvrzovala otiskem razítka žalované, žalobce usuzoval, že zmocnění k přijímání písemností (vedle občanského sdružení YMCA) udělila žalovaná i této fyzické osobě, přinejmenším konkludentně, jestliže takovou praxi přijímání písemností dlouhodobě trpěla. Proto žalobce pokládá závěr odvolacího soudu o neúčinném doručení za nesprávný a má za to, že předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání byly splněny. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Žalovaná označila rozhodnutí odvolacího soudu za správné a navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II., bod 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem ( ), ve lhůtě stanovené a že jde o rozsudek, proti němuž je dovolání přípustné podle , přezkoumal rozsudek bez nařízení jednání ( věty první ) a shledal, že dovolání není opodstatněné.

Vady řízení, k nimž dovolací soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), nejsou dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají. Nejvyšší soud se proto – v hranicích otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán důvod uplatněný žalobcem v dovolání.

Rozsudek odvolacího soudu je založen na právním závěru, že předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle nebyly splněny, neboť žaloba a usnesení o kvalifikované výzvě k vyjádření podle nebyly žalované účinně doručeny. Daný závěr odvolací soud opírá o zjištění, že příjemkyně písemností nepatřila mezi osoby oprávněné jednat za žalovanou před soudem podle , nebyla zaměstnankyní ani členkou žalované a nebyla žalovanou k přijímání písemnosti ani jinak zmocněna.

O nesprávné právní posouzení věci, které jako dovolací důvod žalobkyně uplatňuje ( ), může jít tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle nesprávného právního předpisu, nebo správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle (ve znění účinném do 30. 6. 2009) „vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, může předseda senátu, s výjimkou věcí, v nichž nelze uzavřít a schválit smír ( a 2), a věcí uvedených v a , místo výzvy podle , nebo nebylo-li takové výzvě řádně a včas vyhověno, žalovanému usnesením uložit, aby se ve věci písemně vyjádřil a aby v případě, že nárok uplatněný v žalobě zcela neuzná, ve vyjádření vylíčil rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, a k vyjádření připojil listinné důkazy, jichž se dovolává, popřípadě označil důkazy k prokázání svých tvrzení. K podání vyjádření určí lhůtu, která nesmí být kratší než 30 dnů od doručení usnesení“. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení „usnesení podle odstavců 1 a 2 musí být žalovanému doručeno do vlastních rukou, náhradní doručení je vyloučeno. Usnesení nesmí být žalovanému doručeno dříve než žaloba“. Podle odstavce 5 „jestliže se žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu podle odstavce 1 včas nevyjádří a ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, má se za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává; o tomto následku ( ) musí být poučen“.

Podle (ve znění účinném do 30. 6. 2009) za právnickou osobu mohou doručovanou písemnost přijmout orgány a osoby uvedené v , její zaměstnanci (členové), kteří tím byli pověřeni, nebo jiné fyzické osoby, které k tomu právnická osoba zmocnila.

Každý, kdo jako příjemce přebírá písemnosti určené pro jinou osobu, je povinen doložit (prokázat) své oprávnění, a to jak doručujícímu orgánu, tak (v případě potřeby) i soudu. Zjistí-li se, že příjemce nebyl oprávněn písemnost převzít nebo že jeho oprávnění přijmout písemnost v době doručení nelze doložit (prokázat), jde o neúčinné doručení. V souzené věci je nepochybné, že příjemkyně písemností určených pro žalovanou, J. N., nepatřila mezi osoby oprávněné jednat před soudem jménem žalované podle , pro žalovanou nebyla činná v pracovním poměru nebo jiném pracovněprávním vztahu nebo ve vztahu obdobném pracovněprávnímu vztahu (např. v členském poměru) a ze skutkových zjištění rovněž vyplývá, že žalovanou nebyla k přebírání písemností ani jinak zmocněna. V takovým případě – nebylo-li oprávnění této fyzické osoby k přebírání písemností doloženo (prokázáno) – je správný právní závěr odvolacího soudu, že doručení označených písemností žalované (k němuž došlo jejich předáním této fyzické osobě) je neúčinné (nemá za následek doručení písemností, určených do vlastních rukou žalované; ).

Zpochybňuje-li žalobce závěr odvolacího soudu o nedostatku pověření (zmocnění) Julie Nepustilové k přebírání písemností, jde o polemiku nikoliv s právním posouzením věci, nýbrž se skutkovým zjištěním, byť i tyto své námitky – nesprávně – podřazuje dovolacímu důvodu podle Za skutkové zjištění, která nemá oporu v provedeném dokazování (dovolací důvod podle ) lze ve smyslu ustanovení pokládat jen takový výsledek hodnocení důkazů soudem, jež neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení , protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly a ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení až (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 1992, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8/1994, nebo rozsudek ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. ). Takovými vadami přezkoumávaný rozsudek odvolacího soudu netrpí, ostatně konkrétní námitky tohoto druhu proti němu žalobce ani nevznáší.

Obstojí-li závěr odvolacího soudu, že žaloba ani usnesení o kvalifikované výzvě k vyjádření podle nebyly žalované účinně doručeny, je bezchybný i jeho právní závěr, že nemohla nastat fikce uznání nároku podle a nebyly proto splněny předpoklady k vydání rozsudku pro uznání ( ).

Z výše uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je správný. Jelikož Nejvyšší soud nezjistil ani vady řízení, k nimž u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), dovolání zamítl ( části věty před středníkem ).

O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení rozhodnou soudy nižších stupňů v rozhodnutí, jímž se řízení končí ( , a ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 2. srpna 2011

Mgr. Petr K r a u s, v. r.

předseda senátu