Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 553/2010

23

Cdo 553/2010

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobce Města Krupky, Krupka, Mariánské náměstí 22/13, identifikační číslo 00266418, zastoupeného JUDr. Ivem Koulou, advokátem se sídlem v Teplicích, Masarykova 668/29, proti žalovanému M. K., zastoupenému Mgr. Janem Harcubou, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, Okružní 280, o zaplacení 147 534,75 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. listopadu 2008, č.j. -147, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 24. listopadu 2008, č.j. -147, potvrdil ve věci samé rozsudek Okresního soudu v Teplicích ze dne 9. června 2006, č.j. -125, kterým soud poté, co jeho předešlý rozsudek ze dne 8.11.2000, č.j. -65, o zamítnutí žaloby byl zrušen usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18.7.2002, č.j. -79, se závazným právním názorem, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 147 534,75 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,24% od 1.2.1995 do 30.6.1995 z částky 79 833,10 Kč a od 1.7.1995 do zaplacení z částky 147 534,80 Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce prokázal existenci pohledávek vzniklých na základě nájemní smlouvy ze dne 16.5.1994 v závislosti na výsledcích hospodaření provozu plavecké haly pro veřejnost, a to ve výši 67 701,65 Kč a 79 833,10 Kč, celkem ve výši 147 534,80 Kč, jejichž zaplacení se žalobou domáhá. Žalovaný nevyvrátil výši dlužné částky, ale namítal že pohledávka žalobce zanikla započtením jeho pohledávky vůči žalobci. Oba soudy dospěly k závěru, že žalovaný neprokázal existenci svých pohledávek vůči žalobci, způsobilých k započtení, a neprokázal, že by došlo mezi účastníky k dohodě o započtení vzájemných pohledávek. Vyšly přitom ze zjištění, že usnesením z 11. zasedání městského zastupitelstva z 1.11.1999 byl schválen toliko předložený návrh na smírčí řízení a nikoliv dohoda o vzájemném započtení pohledávek účastníků. Toto skutkové zjištění měly soudy za prokázané i ze svědecké výpovědi Ing. K.

Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podal žalovaný dovolání, neboť se domnívá, že je přípustné podle (dále jen „ “). Nesouhlasí s hodnocením důkazu provedeného usnesením zastupitelstva města Krupky ze dne 1.11.1999 a následným nesprávným právním posouzením otázky započtení pohledávek ve smyslu (dále jen „obč. zák.“). Je přesvědčen, že k započtení pohledávek mezi účastníky došlo. Poukazuje přitom na posudek Ing. K. s návrhem na smírčí řízení, který byl posléze schválen orgány města, kdy součástí tohoto posudku je vyjmenování a vyčíslení všech pohledávek obou stran, k jejichž schválení započtení došlo.

Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Napadený rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen před 1. červencem 2009, kdy nabyla účinnosti novela provedená České republiky (dále jen „ “), jako soud dovolací ( ), proto vzhledem k bodu 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 30. června 2009.

po zjištění, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou ( ), řádně zastoupenou advokátem ( ), dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle , neboť bylo podáno proti potvrzujícímu výroku pravomocného rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen ve věci samé vyhovující výrok rozsudku soudu prvního stupně o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 147 534,75 Kč s příslušenstvím, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku, protože byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. Dovolání vychází ze způsobilých dovolacích důvodu uvedených v a odst. 3

Podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen z důvodů uplatněných v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny. Uvedené vady řízení se z obsahu spisu nepodávají a dovolatel takové vady řízení ani nenamítá.

se nejprve zabýval uplatněným dovolacím důvodem podle , jímž lze dovolání odůvodnit tím, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování.

Dovolací důvod podle ustanovení se nepojí s každou námitkou účastníka ke zjištěnému skutkovému stavu; pro dovolací řízení významné jsou jen ty námitky, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá v provedeném dokazování oporu v podstatné části. Podstatnou částí se přitom rozumí takové skutečnosti, jež má odvolací soud za prokázané a které byly významné pro rozhodnutí věci při aplikaci hmotného práva. Uvedenému ustanovení odpovídá tvrzení, jehož prostřednictvím dovolatel zpochybní logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuelně tvrdí-li, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Skutková podstata vymezující dovolací důvod podle obsahuje dvě podmínky. První z těchto podmínek splní dovolatel tím, že namítá, že soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, nebo že naopak pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo. Druhá z uvedených podmínek je splněna výhradou, že v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, je - z hlediska jejich závažnosti, zákonnosti, pravdivosti či věrohodnosti - logický rozpor, nebo že výsledek hodnocení důkazů neodpovídá tomu, co mělo být zjištěno způsobem vyplývajícím z ustanovení až

Dovolací soud po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu dospěl k závěru, že v daném případě nenastala situace, jež by naplňovala předpoklady tohoto dovolacího důvodu. Nelze konstatovat, že by odvolací soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly, ani jinak nevyšly za řízení najevo, jak dovolatel namítá ve vztahu ke zjištěním z provedených důkazů, zejména z usnesení zastupitelstva města Krupky ze dne 1.1.1999 a svědecké výpovědi Ing. K. Z usnesení 11. zasedání městského zastupitelstva z 1.11.1999 zřetelně vyplývá, že byl schválen toliko předložený návrh na smírčí řízení mezi Městem Krupka a M. K., avšak nikoliv dohoda o vzájemném započtení pohledávek účastníků. Toto skutkové zjištění měly soudy za prokázané i ze svědecké výpovědi Ing. K.

Z žádného z uvedených důkazů nevyplývá, že by došlo k započtení pohledávek. Pokud mělo dojít podle tvrzení dovolatele k započtení pohledávek poté, co Ing. K. provedla posouzení vzájemných pohledávek účastníků navržených k započtení podle smírčího návrhu, pak takový závěr z provedeného dokazování nevyplývá.

Dovolacímu soudu tedy nezbývá než konstatovat nedůvodnost uplatnění dovolacího důvodu ve smyslu

Vyšel-li tedy odvolací soud ze zjištění, že žalovaný nezaplatil žalobci na základě nájemní smlouvy ze dne 16.5.1994 v závislosti na výsledcích hospodaření provozu plavecké haly pro veřejnost částku ve výši 67 701,65 Kč a 79 833,10 Kč, celkem ve výši 147 534,80 Kč, když ani žalovaný výši dlužné částky ani nevyvrátil, a jestliže žalovaný neprokázal existenci svých pohledávek vůči žalobci, způsobilých k započtení, nelze dovodit, že by odvolací soud posoudil otázku započtení pohledávek v rozporu s § 580 obč. zák. a že by neposoudil správně nárok žalobce na zaplacení dluhu, uplatněného z titulu smluvního plnění na základě platně uzavřené nájemní smlouvy.

Lze tedy uzavřít, že dovolací důvod podle , jímž bylo namítáno nesprávné právní posouzení uplatněného nároku, nebyl naplněn.

, aniž nařídil jednání ( ), proto dovolání žalovaného podle , věta před středníkem, , zamítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , , a za situace, kdy neúspěšný žalovaný nemá právo na náhradu těchto nákladů a žalobci v souvislosti s tímto řízením náklady nevznikly.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 14. února 2011

JUDr. Kateřina H o r n o ch o v á

předsedkyně senátu