Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
+ 2 ďalších priamych citácií
Zobraziť všetky (7)3E0140ACF54DF9FEC1257A4E006A6A7A.html
HTML · 16.82 KB
No categories available
28 Cdo 880/2011
28 Cdo 880/2011 -138
U S N E S E N Í
a) hlavní město Praha
b) městská část Praha 1
, IČ: 00063410, zastoupená Mgr. Ivanem Chytilem, advokátem se sídlem v Praze 1, Maiselova 15, proti žalované:
Česká republika – Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových
se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 42, o obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 205/2007 , o dovolání žalobce a) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. srpna 2010, č. j. 21 Co 281/2010 -117, takto:
I. Dovolání
se odmítá
.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í:
(§ 243c odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. )
Shora označeným usnesením Městský soud v Praze potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. září 2009, č.j. 22 C 205/2007 -80, jímž byla zamítnuta žaloba na obnovu řízení, vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 22 C 166/2001 . Uzavřel, že žalobci označené rozhodnutí – rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 6. 2007, sp. zn. 28 Cdo 817/2006 – nemůže být důvodem pro povolení obnovy řízení podle ustanovení § 228 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu (o. s. ř.) o. s. ř. ), neboť se týká jiného předmětu řízení (nikoliv těchže nemovitostí), právní názor v něm uvedený není obecně závazný a rozhodnutí proto nemůže přivodit pro žalobce příznivější rozhodnutí v již dříve skončené věci.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce a) dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázal na ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , co do důvodů měl za to, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 písm. b/ o. s. ř. o. s. ř. ). Za otázku zásadního významu označil „posouzení charakteru rozhodnutí, jež má na mysli ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. “. Namítal, že rozsudek ze dne 12. 6. 2007, sp. zn. 28 Cdo 817/2006 , v němž Nejvyšší soud vyslovil jiný právní názor ohledně platnosti hospodářské smlouvy z 1. 11. 1976 a listin y ze dne 21. 11. 1990 nadepsané „Zrušení práva trvalého užívání“, může mít význam i pro rozhodnutí této věci, v níž jsou skutkové okolnosti podobné a odůvodňují závěr, že i tyto nemovitosti (dům čp. 995 s pozemkem parc. č. 506 v kat. území N., obec Praha) přešly z vlastnictví státu do žalobcova vlastnictví podle ustanovení § 1 odst. 1 zákona č. 172/1991 Sb. , ve znění pozdějších předpisů.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním bylo napadeno rozhodnutí odvolacího soudu, které bylo vydáno po 30. 6. 2009 (srov. čl. II, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb. , kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátkou (§ 241 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) a ve lhůtě stanovené § 240 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. , se zabýval otázkou přípustnosti dovolání.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ).
Jelikož usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně a nejde o případ přípustnosti dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. o. s. ř. (již proto, že soudem prvního stupně nebylo dříve vydáno rozhodnutí, jež by odvolací soud zrušil), může být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. (za použití ust. § 238 odst. 1 písm. a/ , odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), tedy má-li rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
Dovolání není přípustné.
V dovoláním napadeném rozhodnutí byla řešena výlučně otázka, jsou-li splněny předpoklady pro povolení obnovy řízení ve smyslu § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , konkrétně, zda výše uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu může přivodit příznivější rozhodnutí ve věci pro žalobce.
Rozhodnutí může pro účastníka přivodit příznivější výsledek řízení tehdy, jestliže soud v původním řízení vyřešil předběžnou otázku odchylně, než ji později rozhodl příslušný orgán, nebo šlo-li o případ, že soud byl vázán rozhodnutím jiného orgánu (§ 135 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ) nebo že vycházel z rozhodnutí jiného orgánu (§ 135 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), a zjistí se, že příslušný orgán svým pozdějším rozhodnutím vyřešil stejné skutkové okolnosti jinak (srov. stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyšší soudu ČSR ze dne 8. 9. 1982, sp. zn. Cpj 67/82 , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 2/1983). O takový případ v posuzované věci zjevně nejde. Závěr odvolacího soudu, že právní názor dovolacího soudu, projevený v později přijatém rozhodnutí v jiné právní věci, sám o sobě důvodem obnovy řízení není, je pak v souladu s ustálenou rozhodovací praxí (mutatis mutandis srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 1999, sp. zn. 20 Cdo 322/98 , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 48/2000, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 7. května 1998, sp. zn. II. ÚS 111/98 , uveřejněné ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 11, ročníku 1999, části II., pod pořadovým číslem 40). Nejvyšší soud neshledává důvody, pro které byl se měl od uvedených právních názorů odchýlit právě v nyní posuzované věci.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věty první o. s. ř. o. s. ř. ), nepřípustné dovolání odmítl (§ 243b odst. 5 , § 218 písm. c/ o. s. ř. o. s. ř. ).
Výrok o náhradě nákladů řízení je ve smyslu ustanovení § 243b odst. 5 , § 224 odst. 1 , § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. odůvodněn tím, že dovolatel právo na jejich náhradu nemá a jiným účastníkům v dovolacím řízení náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. srpna 2011
Mgr. Petr K r a u s, v. r.
předseda senátu