Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2383/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně doc. JUDr. Ivany Štenglové a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobkyně AVERSEN ENTERPRISES LIMITED, se sídlem Simis 12, Kiti, P. C. 7550, Larnaca, Kyperská republika, registrační číslo 107986, zastoupené JUDr. Petrem Voříškem, Ph.D., LL.M., advokátem, se sídlem v Praze 7, Přístavní 321/14, PSČ 170 00, proti žalovanému F. B. (dříve Ch.), zastoupenému JUDr. Ing. Pavlem Novákem, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 7, Komunardů 36, PSČ 170 00, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. listopadu 2008, č. j. -194, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaného v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek ze dne 4. března 2008, č. j. -168, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem ponechal v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 14. října 1999, č. j. -10, kterým uložil žalovanému zaplatit původní žalobkyni (EKOAGROBANKA, a. s. v likvidaci – dále jen „banka E.“) částku 12,742.407,- Kč se 6% úrokem od 1. srpna 1999 do zaplacení, směnečnou odměnu ve výši 42.475,- Kč a náklady řízení.

Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, že námitka započtení, podle níž proti pohledávce ze směnky, o jejíž úhradě bylo rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, žalovaný započetl pohledávku (postoupenou na něj smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 27. května 1999) z titulu smluvní pokuty sjednané ve „Smlouvě o předložení avalované směnky“, uzavřené mezi bankou E. a První slezskou bankou a. s. (dále jen „banka P.“) dne 1. listopadu 1995, pro případ porušení povinnosti banky E. nepřevést na třetí osobu směnku (vystavenou k zajištění pohledávky z úvěru poskytnutého bankou E. společnosti DEALER a. s.), za jejíž zaplacení převzala banka P. směnečné rukojemství (dále též jen „zajišťovací směnka“), není důvodná.

V této souvislosti akcentoval, že z komplexu vzájemně propojených smluv uzavřených dne 1. listopadu 1995 plyne, že účelem sjednaného zákazu převodu zajišťovací směnky bylo zajistit, aby nedošlo k oddělení pohledávky z úvěru od směnečné pohledávky, plnící ve vztahu k pohledávce z úvěru zajišťovací funkci. Převedla-li proto banka E. na třetí osobu v dané věci zajišťovací směnku spolu s pohledávkou, kterou zajišťovala, nemohlo tím dojít k porušení sjednaného zákazu převodu směnky a tedy ani ke vzniku práva na zaplacení smluvní pokuty pro tento případ sjednané.

Dovolání žalovaného proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé Nejvyšší soud odmítl jako nepřípustné podle ustanovení a , (dále jen „ “).

Dovolání v této věci může být přípustné pouze podle ustanovení [o situaci předvídanou v ustanovení nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Dovolatel přitom žádné otázky, z nichž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, Nejvyššímu soudu k řešení nepředkládá.

Dovolatelem zpochybněné právní závěry, které soudy nižších stupňů učinily při výkladu konkrétního právního úkonu („Smlouvy o předložení avalované směnky“ uzavřené dne 1. listopadu 1995) a ze smluv na něj navazujících, žádnou otázku zásadního právního významu neotevírají. Výklad, jak jej provedly soudy nižších stupňů, není v obecné rovině v rozporu s hmotným právem, když plně respektuje zásady výkladu právních úkonů, určené ustanovením , a , obchodního zákoníku a formulované např. v důvodech rozsudku Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 35/2001 Sbírky soudního rozhodnutí a stanovisek a v nálezu Ústavního soudu ze dne 14. dubna 2005, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazku 37, ročníku 2005, části I., pod pořadovým číslem 84.

Přitom závěr, podle kterého převod zajišťovací směnky spolu se zajištěnou pohledávkou není – se zřetelem k účelu zajišťovací směnky – porušením smluvního ujednání o zajišťovacím charakteru směnky (včetně sjednaného zákazu převodu takové směnky na třetí osobu), nevybočuje ani z ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. mutatis mutandis rozsudek ze dne 1. března 2006, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 8, ročník 2006, pod číslem 118.

Jelikož dovolání žalovaného bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení věty první, a uložil, aby žalobkyni nahradil náklady dovolacího řízení v celkové výši 12.360,- Kč, sestávající z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni, jež podle ., , , a činí 10.000,- Kč, z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle a z náhrady za 20% daň z přidané hodnoty (srov. a 3 ) ve výši 2.060,- Kč.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 30. června 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. června 2011

doc. JUDr. Ivana Štenglová

předsedkyně senátu