Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 2682/2011

U S N E S E N Í

Stručné odůvodnění ( ):

Okresní soud v Litoměřicích (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 13. července 2009, č.j. -59 zamítl žalobu o určení výživného manželky a rozhodl o nákladech řízení.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne ze dne 15. března 2011, č.j. -107 rozsudek soud prvního stupně změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni výživné za dobu od 2.7.2008 do 30.9.2009 v částce 3.000,- Kč měsíčně a za dobu od 1.10.2009 do 27.6.2010 v částce 3.500,- Kč měsíčně. Dále uložil žalovanému povinnost zaplatit dlužné výživné za období od 2.7.2008 do 27.6.2010 ve výši 76.053,- Kč a to ve splátkách po 3.500,- Kč měsíčně vždy do každého 15. dne v měsíci, počínaje právní mocí rozsudku. Co do požadavku na přiznání dalších 4.000,- Kč za období od 2.7.2008 do 30.9.2009 a za období od 1.10.2009 do 27.6.2010 ve výši 3.500,- Kč byla žaloba odvolacím soudem zamítnuta. Odvolací soud dalšími výroky rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů, o povinnosti zaplatit soudní poplatek a o tom, že soudkyně soudu prvního stupně nebyla vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci.

Proti rozsudku odvolacího soudu si podal dovolání žalovaný. I když opravný prostředek označuje jako „odvolání“, je z jeho obsahu ( ) zřejmé, že jde o dovolání směřující proti rozsudku odvolacího soudu. Žalovaný v něm popisuje okolnosti provázející ukončení soužití účastníků, jakož i jejich spory při péči společné děti s tím, že přišel o zaměstnání, má omezené příjmy a začíná podnikat. Obsahově se domáhá zrušení rozsudku odvolacího soudu.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen dne 15.3.2011, takže tento procesní předpis je aplikován ve znění účinném od 1.7.2009).

Podle § 236 odst.1 lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Podle § 237 odst. 1 o.s.ř dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Podle dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.

Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podle není v posuzovaném případě dána, a to již proto, že žalobce dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci upravené ustanovením zákona o rodině ( , o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v

Nejvyšší soud ČR proto dovolání otce směřující proti tomuto rozsudku podle věty první a odmítl. Pro úplnost Nejvyšší soud doplňuje, že i kdyby opravný prostředek žalovaného byl posouzen jako odvolání (jak je žalovaný i přes výzvu odvolacího soudu setrvale označuje) nemohl by žalovaný být úspěšný, protože k rozhodnutí o „odvolání“ proti rozhodnutí odvolacího soudu není funkčně příslušný žádný soud a Nejvyšší soud by v takovém případě musel řízení o „odvolání“ proti rozhodnutí odvolacího soudu zastavit (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3.10.2001, sp.zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura, číslo 7, ročník 2001).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a , neboť žalobkyni v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 30. srpna 2011

JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.

předseda senátu