Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1493/2010

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

J. K.,

Střední odborné škole a Střednímu odbornému učilišti, Hněvkovice 1,

příspěvkové organizaci se sídlem v Týně nad Vltavou - Hněvkovice na levém břehu Vltavy č. 1, IČO 00073130, zastoupené JUDr. Stanislavem Flaškou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže č. 3/66, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 12.listopadu 2009 č.j. -66, takto:

I. Dovolání žalobce

se zamítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 4.860,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Stanislava Flašky, advokáta se sídlem v Českých Budějovicích, U Černé věže č. 3/66.

O d ů v o d n ě n í :

Dopisem ze dne 27.4.2009 žalovaná sdělila žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru podle zák. práce. Důvod k tomuto opatření spatřovala v tom, že zaměstnanec „nesplňuje odbornou kvalifikaci pro přímou pedagogickou činnost dle pro výkon sjednané práce učitele řízení motorových vozidel“.

Žalobce se domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď je neplatná. Žalobu odůvodnil zejména tím, že jako učitel řízení motorových vozidel „splňuje podmínky dané “ a je také „držitelem kvalifikace pro tuto práci požadované“. Má praxi delší než 3 roky, středoškolské vzdělání s maturitou na Střední průmyslové škole v Mladé Boleslavi, obdržel „Zmocnění k provádění zkoušek řidičů motorových vozidel A+C pod e. č. 1/1992“, vlastní „koncesi – potvrzenou průkazem zkušebního komisaře č. 001702 vydanou Dopravním inspektorátem Policie České republiky 1.6.1993“. Bylo mu rovněž vydáno Ministerstvem dopravy a spojů ČR dne 24.1.2002 „Profesní osvědčení pod číslem evidenčním AA 005694 pro skupiny A-C+E skupin ŘO“. Tuto kvalifikaci nabyl před účinností

Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 17.6.2009 č.j. -33 žalobu zamítl a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení 8.400,- Kč „k rukám zástupce žalované“. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že výpověď daná žalobci z důvodu podle ustanovení § 52 písm. f) zák. práce „byla důvodná, neboť žalobce nesplňuje předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce učitele“. Žalobce sice prokázal svou „odbornou způsobilost v oboru řízení motorových vozidel“, avšak neprokázal ani netvrdil, že by měl i pedagogické vzdělání ve smyslu ustanovení , „nedisponuje tedy potřebnou odbornou kvalifikací pro výkon práce, na kterou má uzavřenu pracovní smlouvu“. Soud prvního stupně zároveň dovodil, že na žalobce se nevztahuje ani výjimka uvedená v ustanovení , neboť zejména neprokázal, že by nejméně po dobu 15-ti let vykonával přímou pedagogickou činnost „na příslušném druhu nebo typu školy“, i když „v letech 1973-1975 působil při základní vojenské službě jako instruktor a učitel řidičů“, ale – jak soud dále dovozuje - „armádu nelze rozhodně považovat za školu, navíc příslušného druhu nebo typu“. Podle názoru soudu prvního stupně žalobce ani „nepodnikl kroky k doplnění nutné kvalifikace pro výkon práce učitele“, přestože „byl v tomto směru žalovaným opakovaně vyzýván, aby v běžící 5leté lhůtě zahájil příslušné studium pedagogiky a bylo tak využito zákonné výjimky“ ve smyslu ustanovení

K odvolání žalobce Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 12.11.2009 č.j. -66 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na nákladech odvolacího řízení 9.996,- Kč k rukám advokáta JUDr. Stanislava Flašky. Podle názoru odvolacího soudu „žalobce ani před účinností zákona nesplňoval podmínky pro výkon přímé pedagogické činnosti dle , a proto se neocitl v režimu “, neboť u něj „pedagogická způsobilost absentuje“. K námitkám žalobce odvolací soud uvedl, že „pedagogický pracovník bez potřebné kvalifikace je chráněn zákona pouze tehdy, pokud lze k datu doručení výpovědi z pracovního poměru s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu důvodně usuzovat na to, že zahájí a ukončí příslušné studium“ do pěti let od data 1.1.2005, toto ustanovení se však na žalobce nevztahuje, neboť – jak odvolací soud dovodil – žalobce „po účinnosti zákona nezahájil jakékoliv studium, kterým by si doplnil svoji chybějící pedagogickou způsobilost“, a lze také „důvodně předpokládat, že ve stanovené lhůtě takové studium ani nedokončí“.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť podle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, a v tomto směru „spatřuje v něm zásadní význam“. Zejména namítá, že nabyl účinnosti dne 1.1.2005, a proto s ohledem na ustanovení „mohl vykonávat pedagogickou činnost až do 1.1.2010“. Výpověď z pracovního poměru, „kdy žalobci zbývalo 8 měsíců pro možné naplnění předmětného předpokladu pro výkon pedagogické činnosti“, je tak podle názoru žalobce „předčasná“. Odvolací soud – jak dovolatel dále namítá – nesprávně aplikoval , neboť v příloze č. 1 vyhlášky „je třeba správně položku podmínek pro mistra odborného výcviku vykládat tak, že pro mistra odborného výcviku není stanovena podmínka pedagogické způsobilosti resp. tato je omezena na nejméně roční praxi“, a požadavek vzdělání „pro učitele předmětu praxe je třeba vztahovat pouze na sloupec odborné způsobilosti, kde se u učitele předmětu praxe hovoří o „vzdělání“, v kolonce pedagogické způsobilosti není pojem „vzdělání“ použit. Žalobce je tedy přesvědčen, že splňoval jak podmínky stanovené pro pedagogického pracovníka, a podle ustanovení též podmínky tohoto zákona, a navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil.

Žalovaná uvedla, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce nesplňuje podmínky pro výkon přímé pedagogické činnosti a ani podmínky odborné a pedagogické způsobilosti podle Zákon nicméně takovým zaměstnancům umožňuje, aby se souhlasem zaměstnavatele vykonávali přímou pedagogickou činnost po zákonem stanovenou dobu. Tito zaměstnanci nadále ovšem nesplňují předpoklady odborné kvalifikace a lze jim dát výpověď.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , a že je přípustné podle ustanovení a odst. 3 , neboť v projednávané věci řešená právní otázka výkladu ustanovení a , o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů,

dosud nebyla v judikatuře Nejvyššího soudu České republiky ve všech souvislostech vyřešena, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu ustanovení bez jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání žalobce není opodstatněné.

Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat – vzhledem k tomu, že předmětem řízení je výpověď z pracovního poměru ze dne 27.4.2009 (doručená žalobci téhož dne), podle zákona č.

, , ve znění účinném do

13.9.2009 (tj. přede dnem, kdy nabyl účinnosti ,

kterým se mění , o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – srov. , ) – dále jen „zák. práce“, a podle , o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění do 27.12.2009 (tj. do dne, než nabyl účinnosti , kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o volném pohybu služeb) - dále též jen „zákon o pedagogických pracovnících“.

Podle ustanovení § 52 písm. f) první věta před středníkem zák. práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce.

Pro podání výpovědi podle ustanovení § 52 písm. f) zák. práce není významné, zda ke stanovení předpokladů došlo právním předpisem již před vznikem pracovního poměru nebo teprve v době jeho trvání. Lze tedy dát úspěšně výpověď zaměstnanci, který nesplňuje předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce, i když tyto předpoklady byly právním předpisem stanoveny teprve v době trvání pracovního poměru zaměstnance a při vzniku tohoto pracovního poměru nebyly ještě právním předpisem vyžadovány (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.2.1998, sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 1 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1999). Právními předpisy, které stanoví předpoklady pro výkon sjednané práce, se v první řadě rozumí obecně závazné právní předpisy.

V projednávané věci bylo mimo jiné zjištěno (skutková zjištění soudů dovolatel nenapadá), že žalobce byl v pracovním poměru u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 31.8.2007 jako „učitel řízení motorových vozidel“ (ujednáno bylo kromě jiného – „doplnit vzdělání pro výkon funkce dle zákona ). Dnem 1.1.2005 nabyl účinnosti , o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, který stanovil předpoklady pro výkon činnosti pedagogických pracovníků, jejich další vzdělávání a kariérní systém. Předpoklad odborné kvalifikace pro přímou pedagogickou činnost stanovený tímto zákonem pro výkon funkce pedagogického pracovníka žalobce nesplňoval a do doby, kdy mu byla dána výpověď, nezahájil studium, kterým by potřebný předpoklad získal. Dopisem ze dne 27.4.2009 sdělila žalovaná žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru „pro nesplnění odborné kvalifikace pro přímou pedagogickou činnost“ stanovenou výše uvedeným zákonem pro výkon sjednané práce.

Žalobce v dovolání namítá, že ke dni dání výpovědi splňoval podmínky stanovené pro pedagogického pracovníka, neboť „pro mistra odborného výcviku zde není stanovena podmínka pedagogické způsobilosti, resp. tato je omezena na nejméně roční praxi“, a vztahovalo se tedy na něj i ustanovení zákona o pedagogických pracovnících.

Pedagogickým pracovníkem je ten, kdo koná přímou vyučovací, přímou výchovnou, přímou speciálně pedagogickou nebo přímou pedagogicko-psychologickou činnost přímým působením na vzdělávaného, kterým uskutečňuje výchovu a vzdělávání na základě zvláštního právního předpisu (§ 2 část první věty před středníkem zákona o pedagogických pracovnících). Podle ustanovení § 30 zákona o pedagogických pracovnících se za pedagogické pracovníky podle tohoto zákona považují též pedagogičtí pracovníci, kteří ke dni účinnosti tohoto zákona splňují předpoklady pro výkon činnosti pedagogického pracovníka podle dosavadních právních předpisů.

Z uvedeného vyplývá, že podmínkou pro to, aby zaměstnanec, který nesplňuje předpoklady pro výkon činnosti pedagogického pracovníka podle právní úpravy účinné od 1.1.2005, mohl být považován za pedagogického pracovníka ve smyslu ustanovení zákona o pedagogických pracovnících, je, aby se jednalo - jak uvádí odvolací soud – o zaměstnance, kteří před účinností „vykonávali přímou pedagogickou činnost na základě splněných předpokladů podle , o podmínkách odborné a pedagogické způsobilosti pedagogických pracovníků a o předpokladech kvalifikace výchovných poradců“, a kteří by podle nové právní úpravy předpoklady pro výkon činnosti pedagogického pracovníka nadále nesplňovali. Účelem a smyslem tohoto přechodného ustanovení tedy bylo upravit právní postavení pedagogických pracovníků, kteří v průběhu trvání svého pracovního poměru přestali od 1.1.2005 objektivně splňovat předpoklady stanovené novým právním předpisem pro výkon sjednané práce.

O jiný případ se jedná u zaměstnanců, kteří vstupovali do pracovního poměru za účinnosti nové právní úpravy, jako tomu bylo v případě žalobce. Na tyto osoby již nebylo možné ustanovení § 30 zákona o pedagogických pracovnících vztáhnout a jejich právní postavení se zcela řídilo novým právním předpisem, včetně předpokladů a podmínek, které museli splňovat. Jedním z předpokladů, aby se fyzická osoba za nové právní úpravy mohla stát pedagogickým pracovníkem, bylo, aby měla odbornou kvalifikaci pro přímou pedagogickou činnost, kterou vykonává [srov. § 3 odst. 1 písm. b) zákona o pedagogických pracovnících]. Podle přechodného ustanovení § 32 písm. b) zákona o pedagogických pracovnících, fyzická osoba, která nesplňuje předpoklad podle § 3 odst. 1 písm. b), může vykonávat přímou pedagogickou činnost po dni nabytí účinnosti tohoto zákona nejdéle po dobu pěti let, pokud v této době nezahájí studium, kterým potřebný předpoklad získá, a toto studium úspěšně ukončí.

Citované ustanovení tedy vychází z toho, že osoba, která nesplňuje předpoklad odborné kvalifikace, nemůže ode dne účinnosti zákona o pedagogických pracovnících nadále vykonávat přímou pedagogickou činnost. Z tohoto pravidla stanoví výjimku, která těmto osobám umožňuje vykonávat přímou pedagogickou činnost ještě nejdéle po dobu pěti let, ovšem za předpokladu, že v této době (v době pěti let od účinnosti zákona o pedagogických pracovnících) zahájí studium, kterým potřebný předpoklad získá, a toto studium úspěšně ukončí. I když v textu ustanovení § 32 písm. b) zákona o pedagogických pracovnících je výslovně použita záporná forma slova zahájit („nezahájí studium“), je zjevné, že se jedná toliko o „formulační lapsus“. Jak totiž vyplývá z důvodové zprávy k ustanovení § 32 zákona o pedagogických pracovnících, „ustanovení umožňuje výkon přímé pedagogické činnosti fyzickým osobám, které nesplňují předpoklad odborné kvalifikace, pokud ve stanovené lhůtě zahájí a úspěšně ukončí studium potřebné k získání odborné kvalifikace“ (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12.3.2009 sp. zn. ).

V projednávané věci žalobce namítal, že

„oprávnění vykonávat přímou pedagogickou činnost osoba ztratí teprve uplynutím 5leté lhůty stanovené v ust. § 32 písm. b) zákona o pedagogických pracovnících, tj., teprve uplynutím dne 31.12.2009“, že „mu tak zbývalo 8 měsíců pro možné naplnění předmětného předpokladu pro výkon pedagogické činnosti“ a že výpověď daná v dubnu 2009 proto „byla v každém případě předčasná“. Uvedený názor však nebere náležitě v úvahu okolnost, že smyslem uvedeného ustanovení není, aby byl osobám bez náležité kvalifikace umožněn po dobu pěti let výkon přímé pedagogické činnosti bez této kvalifikace, nýbrž, že jde o výjimku, která těmto osobám sice umožňuje vykonávat přímou pedagogickou činnost ještě nejdéle po dobu pěti let, ovšem za splnění další podmínky, že v této době (v době pěti let od účinnosti zákona o pedagogických pracovnících) jednak zahájí studium ke získání potřebného předpokladu, a jednak toto studium také v uvedené době úspěšně ukončí a potřebný předpoklad získají. Vzhledem k tomu odvolací soud správně uzavřel, že, nezahájil-li žalobce „po účinnosti zákona jakékoliv studium, kterým by si doplnil svoji chybějící pedagogickou způsobilost, a lze-li s ohledem na uvedenou skutečnost a další okolnosti případu důvodně předpokládat, že ve stanovené lhůtě takové studium ani nedokončí, není žalobce před výpovědí z pracovního poměru chráněn výjimkou § 32 psím. b) zákona“.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný. Protože nebylo zjištěno (ani dovolatelem tvrzeno), že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen některou z vad, uvedených v ustanovení , a b) nebo v anebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.

V dovolacím řízení vznikly žalované náklady, které spočívají v odměně za zastupování advokátem ve výši 3.750,- Kč [srov. , , a ve znění , č. , č. a č. ] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. ve znění , č. , č. , č. a č. ), celkem ve výši 4050,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce žalované advokát JUDr. Stanislav Flaška osvědčil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží (srov. též právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2004 sp. zn. , který byl uveřejněn pod č. 21 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2005) k nákladům řízení, které žalované za dovolacího řízení vznikly, vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad výdajů rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty z této odměny a náhrad (srov. a 3 a větu druhou ) ve výši 810

,-

Kč. Protože dovolání žalobce bylo zamítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení věty první, a uložil, aby žalované tyto náklady nahradil. Žalobce je povinen náhradu nákladů řízení v celkové výši 4.860,- Kč zaplatit k rukám advokáta, který žalovanou v tomto řízení zastupoval ( ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. září 2011

JUDr. Zdeněk Novotný , v. r. předseda senátu