Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 2196/2010

U S N E S E N Í

GC System a.s.

M. H.,

zastoupenému Mgr. Pavlou Krejčí, advokátkou se sídlem v Praze 1, Újezd č. 46, o 39.900,- Kč s úroky z prodlení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. prosince 2008 č. j. -83, takto :

I. Dovolání žalobce

se odmítá.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení 3.825,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Pavly Krejčí, advokátky se sídlem v Praze 1, Újezd č. 46.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3.12.2008 č.j. -83, kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 10.6.2008 č. j. -63 ve věci samé (tj. ve výroku, jímž byla zamítnuta žaloba na uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci 39.900,- Kč s úroky z prodlení ve výši a z částek, které soud ve výroku specifikoval), není přípustné podle ustanovení , [ve znění do 30.6.2009 (dále jen „ “), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 , kterým se mění , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony)], a to již proto, že ve věci nebylo soudem prvního stupně vydáno rozhodnutí ve věci samé, které by odvolací soud zrušil, a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení , neboť napadený rozsudek odvolacího soudu nemůže mít po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení .

Žalobce v dovolání především namítá, že soudy obou stupňů nesprávně aplikovaly ustanovení [ ve znění účinném do 31.12.2006 (srov. , ) – dále jen „zák. práce“] pro určení platnosti uzavřené dohody o hmotné odpovědnosti zaměstnance za svěřené hotovosti, ceniny, zboží, zásoby materiálu nebo jiné hodnoty, které je povinen vyúčtovat, neboť podle jeho názoru jde o „široce vymezené ustanovení“, jestliže „minimálně poukaz na zboží či jiné hodnoty umožňuje platně uzavřít mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem dohodu o hmotné odpovědnosti na notebook eventuálně jiné technické zařízení“.

Právní otázku platnosti dohody o hmotné odpovědnosti z hlediska jejích náležitostí podle ustanovení § 176 odst. 1 zák. práce odvolací soud (resp. soud prvního stupně, s jehož právním závěrem se odvolací soud plně ztotožnil) posoudil v souladu s ustálenou judikaturou, která vychází z názoru, že předmětem dohody o hmotné odpovědnosti mohou být pouze hodnoty určené k oběhu nebo obratu, se kterými zodpovědný zaměstnanec může osobně disponovat po celou dobu, po kterou mu byly tyto hodnoty svěřeny. Z těchto hodnot jsou vyloučeny základní prostředky, např. motorová vozidla, a drobné předměty (srov. např. právní názor uvedený ve Zhodnocení Nejvyššího soudu SSR ze dne 6.11.1975 sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 1976, pod č. 12, str. 73 - 74, popř. právní názor uvedený v Rozsudku Nejvyššího soudu SSR ze dne 26.6.1972 sp.zn. uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 1972, pod č. 70).

Namítá-li dále dovolatel, že dohoda o hmotné odpovědnosti zakládá odpovědnost žalovaného i za situace, že „byla uzavřena o 1 den dříve než pracovní smlouva, neboť takovýto přílišný formalismus není vzhledem k déletrvajícímu pracovněprávnímu vztahu a tedy užívání předmětného notebooku ze strany žalovaného namístě“, a že v případě, nelze-li platně uzavřít dohodu o hmotné odpovědnosti na notebook podle ustanovení § 176 odst. 1 zák. práce, dopadá na daný případ ustanovení § 178 odst. 1 zák. práce (neboť sporná dohoda o hmotné odpovědnosti „je v podstatě písemným potvrzením o převzetí svěřeného předmětu, za jehož ztrátu nese zaměstnanec – žalovaný odpovědnost“), potom opomíjí, že podmínkou platnosti dohody o hmotné odpovědnosti je existence pracovněprávního vztahu mezi účastníky dohody (srov. Zhodnocení Nejvyššího soudu SSR ze dne 6. 11.1975 sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek roč. 1976, pod č. 12, str. 62 - 63), a z povahy věci vyplývá, že tato podmínka se stejně tak vztahuje i na platnost potvrzení o převzetí svěřeného předmětu podle ustanovení zák. práce. Platí totiž, že mezi zaměstnanci a zaměstnavateli vnikají pracovněprávní vztahy, a pokud nebo jiný právní předpis nestanoví jinak, vznikají pracovněprávní vztahy nejdříve od uzavření pracovní smlouvy (srov. a 2 zák. práce). Byla-li dohoda podepsána dne 31. 3.2006, a pracovněprávní vztah mezi účastníky vznikl až dnem 1.4.2006, je závěr odvolacího soudu v souladu se zákonem a s výše uvedenými obecně přijímanými právními názory, na nichž dovolací soud nemá důvod cokoliv měnit.

Ostatní námitky žalobce obsažené v dovolání nepředstavují uplatnění dovolacího důvodu podle ustanovení , ale dovolacího důvodu - jak vyplývá z jeho obsahu (srov. ) – podle ustanovení , neboť podrobuje kritice pouze skutková zjištění odvolacího soudu,

na nichž odvolací soud (a soud prvního stupně) založil svůj závěr o tom, že žalobce ani „neprokázal existenci konkrétní povinnosti žalovaného, která byla porušena a v příčinné souvislosti s tím žalobci vznikla škoda“, - tedy splnění podmínek pro obecnou odpovědnost žalovaného za vznik škody podle ustanovení § 172 zák. práce - a vyjadřuje nesouhlas s tím, ke kterým důkazům odvolací soud (a soud prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil) přihlížel a jak provedené důkazy hodnotil;

současně v dovolání předestírá opačné skutkové závěry,

na nichž pak buduje své vlastní a od odvolacího sodu odlišné právní posouzení věci.

K okolnostem uplatněným tímto dovolacím důvodem však nemůže být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle ustanovení přihlédnuto [srov. právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2004 sp.zn. které bylo uveřejněno pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, roč. 2004, a obdobně též právní názor vyjádřený v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. 3. 2006, sp. zn. , uveřejněném pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, roč. 2006].

Dovolání žalobce proti výroku rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů odvolacího řízení, který má z pohledu formy rozhodnutí povahu usnesení (srov. ), není rovněž přípustné (srov. až ), a to bez ohledu na to, zda jde o měnící či potvrzující rozhodnutí o nákladech řízení nebo o náhradu nákladů odvolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2003).

Protože dovolání žalobce

proti rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle ustanovení věty první a odmítl.

V dovolacím řízení vznikly žalovanému v souvislosti se zastoupením advokátem náklady, které spočívají v paušální odměně ve výši 3.525,- Kč [srov. ., , , a ve znění , č. , č. a č. ] a v paušální částce náhrad výdajů ve výši 300,- Kč (srov. ve znění , č. , č. , č. a č. ), celkem ve výši 3.825,- Kč. Protože dovolání žalobce bylo odmítnuto, dovolací soud mu podle ustanovení věty první, a uložil, aby tyto náklady žalovanému nahradil. Přiznanou náhradu nákladů dovolacího řízení je žalobce povinen zaplatit k rukám advokáta, který žalovaného v tomto řízení zastupoval ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. září 2011

JUDr. Zdeněk Novotný, v. r.

předseda senátu