Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 1836/2010

21

Cdo 1836/2010

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

J. K.,

zastoupeného JUDr. Jiřinou Fellnerovou, advokátkou se sídlem v Olomouci, Resslova č. 9, proti žalované

Skanska a.s.

se sídlem v Praze 4, Chodově, Líbalova č. 1/2348,

IČO 26271303, o 175.795,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. listopadu 2009 č.j. -73, takto:

I. Dovolání žalobce

se zamítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal (žalobou změněnou se souhlasem soudu prvního stupně), aby byla žalované uložena povinnost zaplatit mu jako doplatek náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 3.5.2004 do 2.8.2005 částku 175.795,- Kč. Žalobu odůvodnil zejména tím, že mu nebyla náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti pro následky pracovního úrazu ze dne 30.4.2004 vyplacena „ve správné výši“, neboť „do výdělku za rozhodné období nebyly zařazeny všechny, pro dané období zúčtované části mzdy“. Žalovaná zahrnula do hrubé mzdy zúčtované v rozhodném období prvního čtvrtletí 2004 částku 50.455,- Kč (mzda za leden, únor a březen 2004) a poměrnou část 14té mzdy zúčtovanou k výplatě za měsíc listopad 2003 ve výši 8.396,- Kč. Správně však do „výdělku za rozhodné období měla zahrnout také alikvotní díl ročních odměn ve výši 45.339,- Kč (částka 49.950,-Kč vypočtená z částky 199.800,- Kč „metodou, kterou žalovaná použila pro zápočet části 14té mzdy“, dělena počtem 65 dnů - připadajících na rozhodné období a násobena počtem 59 dnů - odpracovaných v rozhodném období). Podle žalobce tedy hrubá mzda v rozhodném období činila celkem 104.190,- Kč (50.455,- Kč + 8.396,- Kč + 45.339,- Kč), z toho „denní výdělek“ byl 1.765,- Kč (104.190,- Kč děleno 59 odpracovanými dny), a „hodinový výdělek“ byl 220,- Kč (104.190,- Kč děleno 472 odpracovanými hodinami). Za dobu pracovní neschopnosti by byl výdělek žalobce celkem 577.155,- Kč (327 „pracovních dnů připadajících na pracovní neschopnost žalobce“ násobeno výší „denního výdělku“) a jestliže mu bylo vyplaceno 190.283,- Kč na „dávkách v nemoci“ a 135.736,- Kč jako „náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti vyplacená ve mzdě za měsíc 12/2005“, pak rozdíl, který mu má být vyplacen, činí „251.136,- Kč v hrubé mzdě, což je 175.795,- Kč v čisté mzdě“.

Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 23.1.2009 č.j. -31 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Dovodil, že v rozhodném období v prvním čtvrtletí roku 2004 žalobce odpracoval „59 dnů z 65 pracovních dnů připadajících na toto období“, celkem tedy 472 hodin, a byla mu zúčtována mzda ve výši 50.455,- Kč, k hrubé mzdě byla rovněž započtena „podle § 17 odst. 9 zákona o mzdě“ poměrná část „čtrnáctého platu za druhé pololetí roku 2003 zúčtovaného v měsíci listopadu roku 2003 k výplatě“ ve výši 8.396,- Kč; průměrný hodinový výdělek žalobce tak v rozhodném období činil 124,68 Kč, a vycházela-li žalovaná při náhradě za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti od 3.5.2004 do 2.8.2005 z průměrného hodinového výdělku ve výši 126,68 Kč, postupovala „v souladu s citovanými ustanoveními zákona o mzdě“. Vycházeje dále z ustanovení § 17 odst. 9 zákona o mzdě, dospěl soud prvního stupně k závěru, že, nezahrnula-li žalovaná „při zjišťování průměrného výdělku poměrnou část odměn za rok 2003 vyplacených žalobci s výplatou za měsíc duben 2004 ve výši 45.339,- Kč“, postupovala v souladu se zákonem i kolektivní smlouvou, neboť byla žalobci vyplacena spolu se mzdou za měsíc duben roku 2004, a „nebyla tedy zúčtována k výplatě v rozhodném období (leden až březen 2004)“, a „nejedná se ani o odměnu za práci odvedenou v rozhodném období“. Pro úplnost soud prvního stupně dodal, že by poměrnou část této odměny bylo možno zahrnout do hrubé mzdy pro zjišťování průměrného výdělku „v případě, že by rozhodným obdobím bylo druhé čtvrtletí roku 2004 nebo následující tři čtvrtletí“. Protože v projednávané věci kolektivní smlouva nestanovila, že by rozhodným obdobím byl předchozí kalendářní rok, nebylo možné postupovat podle ustanovení § 17 odst. 10 zákona o mzdě.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 18.11.2009 č.j. -73 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právními závěry soudu prvního stupně, a dospěl k závěru, že „průměrný výdělek žalobce pro pracovněprávní účely a ušlý výdělek po dobu jeho pracovní neschopnosti v důsledku pracovního úrazu byl vypočten a žalobci vyplacen ve správné výši, takže jeho náhradový nárok podle § 193 odst. 1 písm. a) a § 194 odst. 1 zák. práce žalovaná již zcela uspokojila tím, že mu v lednu 2006 se mzdou za prosince 2005 vyplatila částku 95.577,- Kč (hrubého 135.736,- Kč)“. K námitkám žalobce uvedl, že „do hrubé mzdy nebylo možno započítat alikvotní díl roční odměny žalobce za rok 2003, která mu byla zúčtována k výplatě v dubnu 2004 a vyplacena spolu se mzdou v květnu 2004“, neboť tato složka mzdy nebyla žalobci zúčtována k výplatě v rozhodném období“, tj. od 1.1.2004.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, neboť podle jeho názoru spočívá rozhodnutí odvolacího soudu na nesprávném právním posouzení věci a má po právní stránce zásadní význam. Podle jeho názoru mu náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti nebyla vyplacena ve správné výši, neboť žalovaná měla ve smyslu kolektivní smlouvy pro rok 2004 („strana 9 bod 3 a/“) zahrnout do výdělku za rozhodné období i alikvotní díl ročních odměn“ ve výši 45.339,- Kč. Podle názoru dovolatele „žalovaná nesplnila závazek z platné kolektivní smlouvy, podle které měly být zúčtovány alikvotní díly prémie za ten který každý kalendářní měsíc“ a má za to, že „pro výpočet ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti je rozhodné, kdy byla práce provedena, nikoliv, kdy byla zúčtována“. Navrhl proto, aby dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení , a že je přípustné podle ustanovení a odst. 3 , neboť v projednávané věci řešená právní otázka výkladu ustanovení , o mzdě, nebyla v judikatuře Nejvyššího soudu České republiky dosud ve všech souvislostech řešena a její posouzení bylo pro rozhodnutí projednávaní věci významné (určující), přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu ustanovení bez jednání ( věta první ) a dospěl k závěru, že dovolání žalobce je opodstatněné.

Z hlediska skutkového stavu bylo v posuzované věci zjištěno, že žalobce pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 11.12.2001 od 1.1.2002 jako mistr. Dne 30.4.2004 utrpěl pracovní úraz, pro jehož následky byl v pracovní neschopnosti od 3.5.2004 do 2.8.2005. Pro účely zjištění průměrného výdělku do hrubé mzdy dosažené v prvním čtvrtletí roku 2004 byla zahrnuta částka 50.455,- Kč zúčtována k výplatě v tomto období, a částka 8.396,- Kč jako poměrná část čtrnácté mzdy za druhé pololetí roku 2003 zúčtované k výplatě v listopadu 2003. Do hrubé mzdy pro účely zjištění průměrného výdělku však žalovaná nezahrnula ani poměrnou část roční prémie za rok 2003 zúčtované k výplatě ve výši 199.800,- Kč se mzdou za duben v květnu 2004, ani poměrnou část roční prémie za rok 2002 zúčtované k výplatě ve výši 89.286,- Kč se mzdou za období února 2003.

Projednávanou věc je třeba posuzovat i v současné době - vzhledem k době, kdy došlo k pracovnímu úrazu žalobce – podle , , ve znění účinném od 1.3.2004, t.j. poté, co nabyl účinnosti , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a , o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů (srov. , ) - dále jen „zák. práce“, a podle , o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění účinném od 1.1.2001, t.j. poté, co nabyl účinnosti , kterým se mění , o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o mzdě).

Podle ustanovení § 194 odst. 1 zák. práce náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti zaměstnance činí rozdíl mezi průměrným výdělkem zaměstnance před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší nemocenského.V projednávané věci žalobci vznikl nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti - jak bylo soudy zjištěno - dnem 3.5.2004. S názorem dovolatele, že žalovaná měla zahrnout do hrubého výdělku za rozhodné období prvního čtvrtletí roku 2004 i „alikvotní díl ročních odměn“ za rok 2003, nelze vyslovit souhlas.Průměrný výdělek pro pracovněprávní účely zjišťuje zaměstnavatel z hrubé mzdy zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z doby odpracované v rozhodném období (§ 17 odst. 1 zákona o mzdě). Pokud není dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí; průměrný výdělek se zjišťuje k prvnímu dni následujícího kalendářního měsíce (§ 17 odst. 2 zákona o mzdě). Jestliže je zaměstnanci v rozhodném období zúčtována k výplatě mzda (část mzdy), která je poskytována za delší období než kalendářní čtvrtletí, určí se pro účely zjišťování průměrného výdělku její poměrná část připadající na kalendářní čtvrtletí; zbývající část (části) této mzdy se zahrne do hrubé mzdy při zjišťování průměrného výdělku v dalším období (dalších obdobích). Počet dalších období se určí podle celkové doby, za niž se mzda poskytuje. Do hrubé mzdy se pro účely zjišťování průměrného výdělku zahrne v rozhodném období poměrná část mzdy podle věty první odpovídající odpracované době (§ 17 odst. 9 zákona o mzdě). Bližší úpravu zjišťování průměrného výdělku lze sjednat v kolektivní smlouvě nebo stanovit ve vnitřním předpisu. Pro zjišťování průměrného výdělku pro účely zjišťování náhrady škody při pracovních úrazech a nemocech z povolání lze v kolektivní smlouvě sjednat nebo ve vnitřním předpisu stanovit, že rozhodným obdobím je předchozí kalendářní rok, bude-li takto určené rozhodné období pro zaměstnance výhodnější (§ 17 odst. 10 zákona o mzdě).Z uvedeného vyplývá, že průměrný výdělek a způsob jeho zjišťování je právní kategorií, jejíž obsah je určován právním předpisem. Otázka správné výše průměrného výdělku je tedy především otázkou právní. Pro stanovení průměrného výdělku – jak je z výše uvedeného zřejmé - mají význam tři základní skutečnosti - rozhodné období, hrubá mzda zúčtovaná zaměstnanci k výplatě v rozhodném období, a odpracovaná doba v rozhodném období. Rozhodným obdobím je zásadně předchozí kalendářní čtvrtletí, a ani výkladem nelze dovodit, že by rozhodným obdobím mohl být časový úsek jiný. Základem pro výpočet průměrného výdělku je tedy v posuzované věci mzda, která byla žalobci zúčtovaná v rozhodném období - v kalendářním čtvrtletí předcházejícím vzniku škody (tj. doba od 1.1.2004 do 31.3.2004). Jinou mzdu, než která byla zúčtovaná v rozhodném období, nelze do základu pro výpočet průměrného výdělku zahrnout. Výjimku tvoří jedině mzda (část mzdy), která je poskytována za delší období než za kalendářní čtvrtletí; v tomto případě se určí pro účely zjišťování průměrného výdělku její poměrná část připadající na kalendářní čtvrtletí a zbývající část této mzdy se zahrne do hrubé mzdy při zjišťování průměrného výdělku v dalším období (dalších obdobích), které je zase rozhodným obdobím pro účely uspokojení jiného nároku (srov. § 17 odst. 9 zákona o mzdě). Vztaženo na posuzovanou věc to znamená, že do hrubé mzdy při zjišťování průměrného výdělku v rozhodném období od 1.1.2004 do 31.3.2004 lze zahrnout jedině čtrnáctý plat zúčtovaný v předcházejícím čtvrtém kalendářním čtvrtletí roku 2003. Poměrnou část roční prémie za rok 2003 nelze do výdělku žalobce dosaženého v prvním čtvrtletí roku 2004 zahrnout již z toho důvodu, že byla zúčtována se mzdou za duben v květnu 2004, tedy až po uplynutí rozhodného období, takže by ji bylo možné zahrnout do hrubé mzdy při zjišťování průměrného výdělku v dalších obdobích, ale nikoli zpětně. Odvolacímu soudu lze přisvědčit, že ve prospěch názoru zastávaného žalobcem není v daném případě východiskem ani ustanovení § 17 odst. 10 věta druhá zákona o mzdě, které pro zjišťování průměrného výdělku pro účely zjišťování náhrady škody při pracovních úrazech a nemocech z povolání umožňuje v kolektivní smlouvě sjednat nebo ve vnitřním předpisu stanovit, že rozhodným obdobím je předchozí kalendářní rok, bude-li takto určené rozhodné období pro zaměstnance výhodnější. Podniková kolektivní smlouva na období od 1.1.2004 – 31.12.2004 totiž tuto možnost neupravuje, a neupravuje ji ani její příloha č. 1 – „mzdový předpis“. Zde uvedený Článek C. 3. písm a) - „Průměrný a pravděpodobný výdělek“ - jehož se žalobce dovolává, sice upravuje složky mzdy, které se zahrnují do hrubé mzdy, a plnění, která se do hrubé mzdy naopak nezahrnují. Tato úprava se však výslovně týká „mzdy v rozhodném období“, nebylo však stanoveno, že rozhodným obdobím bude celý předchozí kalendářní rok. Protože rozsudek odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správný a protože nebylo zjištěno (a ani dovolatelem tvrzeno), že by rozsudek odvolacího soudu byl postižen vadou uvedenou v ustanovení , a b) a nebo jinou vadou, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, Nejvyšší soud dovolání žalobce podle ustanovení části věty před středníkem zamítl.O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a části věty před středníkem , neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení na náhradu svých nákladů nemá právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 6. září 2011 JUDr. Zdeněk Novotný, v. r. předseda senátu