Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 5256/2009

U S N E S E N Í

Reality Pankrác, a.s.

J. J.

, zastoupenému Mgr. Karlem Volfem, advokátem se sídlem v Praze 5, Jindřicha Plachty 28, prodejem movitých věcí, pro 52.978,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze z 19. 2. 2009, č. j. -84, takto:

Dovolání

se zamítá

.

O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení ze 16. 7. 2008, č. j. -75, jímž obvodní soud ve smyslu ustanovení § 107 odst. 3 o. s. ř rozhodl, že z vykonávacího řízení „vystupuje dosavadní oprávněná 3H spol. s.r.o., se sídlem v Praze 4, Na Křivině 1371/1, identifikační číslo osoby 45244481,“ a že „na její místo vstupuje společnost Reality Pankrác, a.s., se sídlem v Praze 4, Na Křivině 1371/1, identifikační číslo osoby 27659178,“ a to s odůvodněním, že tato společnost vznikla fúzí splynutím a je nástupnickou společností pro společnost NEWHOLDING a.s., se sídlem Na Křivině 1371/1, Praha 4, Michle, identifikační číslo osoby 27440664, zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíle B, vložce 10645, a (původní oprávněnou) společnost 3H spol. s.r.o., se sídlem Na Křivině 1371/1, Praha 4, identifikační číslo osoby 45244481, zapsanou v témže obchodním rejstříku, oddíle C, vložce 6489.

V dovolání, v němž uplatňuje dovolací důvody podle a b) , povinný namítá, že nebyl poučen o svém právu vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout, ač již v odvolání zdůrazňoval své podezření, že bude-li jeho věc opět přidělena senátu 54 Co, mohl by ve věci rozhodovat podjatý či vyloučený soudce, což se v předmětném případě skutečně stalo, jelikož v předmětném případě rozhodoval také soudce JUDr. Zdeněk Stibral, o němž má povinný zato, že lze pochybovat o jeho nepodjatosti. Dovozuje tedy, že v důsledku nesplnění poučovací povinnosti ze strany soudu ve věci „zřejmě rozhodoval vyloučený soudce“. Další vadou řízení je podle jeho názoru nesprávné označení exekučního titulu v odůvodnění napadeného usnesení, jelikož tímto titulem nebyl, jak nesprávně uvádí odvolací soud, platební rozkaz ze 6. 12. 1994, nýbrž rozsudek ze 6. 12. 1996.

Nesprávné právní posouzení ve smyslu povinný spatřuje ve skutečnosti, že ač původní oprávněná ztratila způsobilost být účastníkem řízení dnem 12. 2. 2007, soud prvního stupně o procesním nástupnictví nerozhodl ihned, jak to vyžaduje ustanovení , takže podle jeho názoru „došlo de facto k přerušení řízení, což však na základě není možné, a došlo tedy k zastavení řízení. V zastaveném řízení pak nemohlo být vydáno ani odvoláním napadené usnesení ze 16. 7. 2008, č. j. -75. Nesprávné právní posouzení spatřuje také v tom, že výkon rozhodnutí „vůbec neměl být nařízen a probíhá nezákonně.“

Dovolání, přípustné podle , není důvodné.

Dovozuje-li totiž povinný, že „došlo de facto k přerušení řízení“, a s ohledem na ustanovení i k jeho zastavení, nemá tato úvaha oporu v , jelikož jeho ustanovení ve spojení s ustanoveními a soudu předepisuje povinnost usnesení o přerušení řízení písemně vyhotovit a doručit, ani v obsahu spisu, z nějž neplyne, že by takové usnesení bylo (vůbec) vydáno. Totéž pak platí o dovolatelově úvaze o zastavení řízení.

Námitka „nezákonnosti“ nařízení výkonu rozhodnutí je v předmětné souvislosti nerelevantní, jelikož napadené rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně podle věty druhé o tom, s kým bude ve vykonávacím řízení (po již pravomocném nařízení výkonu)

pokračováno

, na posouzení správnosti či – jak uvádí dovolatel – zákonnosti

nařízení

výkonu nespočívá ( ).

Pokud jde o námitku nesprávnosti označení exekučního titulu v odůvodnění napadeného usnesení, ta není způsobilá být kterýmkoli ze tří dovolacích důvodů taxativně vypočtených v ust. , 3

Způsobilým dovolacím důvodem není ani námitka nedostatku poučení povinného ze strany soudu o jeho právu vyjádřit se k osobám soudců a přísedících. Jestliže totiž účastník nebyl – v rozporu s větou druhou – poučen o svém právu vyjádřit se k osobám soudců a přísedících, kteří mají podle rozvrhu práce věc projednat a rozhodnout, nemá to za následek vadu řízení, která by mohla mít vliv na věcnou správnost rozhodnutí vydaných v probíhajícím řízení. Nedostatek poučení v tomto směru má pouze následek uvedený v větě druhé, tedy že účastník, který nebyl poučen, může námitku podjatosti uplatnit i po uplynutí lhůt pro ni jinak předepsaných v větě první (viz též např. rozsudek Nejvyššího soudu ze 17. 5. 2005, uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 8/2005 pod poř. č. 121, případně z literatury Drápal, L., Bureš, J. a kol. I., -200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C.H.Beck, 2009, 82 s., vysvětl. 2).

Povinný, jenž se (v závěru prvního odstavce bodu III. dovolání na ) pouze omezil na obecné konstatování, že v důsledku nedostatku poučení ze strany soudu „zřejmě ve věci rozhodoval vyloučený soudce“, však námitku podjatosti, jež by splňovala náležitosti předepsané ustanovením a odst. 3 , v dovolání ani jiném podání neuplatnil. Pokud jde o odvolání (), v něm pouze vznesl požadavek, aby „v odvolacím řízení věc projednával soudce (senát), který je soudcem zákonným a tedy nepodjatým, což spolu úzce souvisí“, jinak v něm jen kritizoval „nesprávný úřední postup“ (navíc nejmenovaného) soudce a jeho „ještě horší právní názor“. Jak však plyne z ustanovení , okolnosti spočívající v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech, důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou.

S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že se povinnému prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného rozhodnutí zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud tedy bez jednání ( věta první ) dovolání jako nedůvodné podle části věty před středníkem, odst. 6 zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť tímto jeho usnesením řízení nekončí ( věta prvá, a

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. srpna 2011

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu