Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1046/2010

U S N E S E N Í

Jednoty, spotřebního družstva Velké Meziříčí

,

se sídlem ve Velkém Meziříčí, Třebíčská 1173, okres Žďár nad Sázavou, identifikační číslo osoby 000 32 344, zastoupené JUDr. Jaroslavem Pavlasem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Velkém Meziříčí, Náměstí 18, proti povinnému

I. K.

, zastoupenému Mgr. Liborem Burianem, advokátem se sídlem v Brně, Krkoškova 728/2, pro 8.500.000,- Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, ze dne 8. 12. 2009, č.j. - 122, takto:

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Povinný

je povinen

zaplatit oprávněné na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.760,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jaroslava Pavlase, Ph.D., advokáta se sídlem ve Velkém Meziříčí, Náměstí 18.

O d ů v o d n ě n í :

Usnesením Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 11. 11. 2005, č. j. - 15, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 16. 10. 2006, č. j. - 23, byl podle rozsudků Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 23. 11. 1993, č. j. - 21, ze dne 23. 12. 2003, č. j. - 187, podle usnesení téhož soudu ze dne 1. 4. 2004, č. j. - 211, a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. , k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 8.500.000,- Kč s 3 % úroky z prodlení od 28. 2. 1993 do zaplacení a nákladů předcházejících řízení v celkové výši 406.931,- Kč nařízen výkon rozhodnutí prodejem domu č.p. 400 na pozemku parc. č. st. 156, zapsaného na listu vlastnictví č. 496 pro obec Herálec a katastrální území Herálec na Moravě, a domu č. p. 114 na pozemku parc. č. st. 183, zapsaného na listu vlastnictví č. 584 pro obec Herálec a katastrální území Český Herálec. Soudy obou stupňů při nařízení výkonu rozhodnutí vyšly ze zjištění, že rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 23. 11. 1993, č. j. - 21, bylo uloženo společnosti KONDOR s.r.o. - v likvidaci zaplatit oprávněné částku 8.500.000,- Kč s 3 % úroky z prodlení od 28. 2. 1993 do zaplacení a na nákladech řízení částku 382.520,- Kč. Rozsudkem téhož soudu ze dne 23. 12. 2003, č. j. - 187, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. , bylo určeno, že právní úkon ze dne 25. 6. 1993, kterým převedla KONDOR s.r.o. - v likvidaci na žalovaného (povinného) předmětné nemovitosti, podle něhož bylo vloženo vlastnické právo do katastru nemovitostí ke dni 28. 6. 1993 pod č. j. V1-1847/93, je vůči žalobkyni (oprávněné) neúčinný, oprávněné byla přiznána náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně ve výši 10.300,- Kč a odvolacího řízení ve výši 12.836,- Kč. Dovolání povinného proti usnesení odvolacího soudu bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2008, č. j. - 38, v němž vyložil podstatu institutu odporovatelnosti, a dále uvedl, že tvrdí-li povinný, že postižené nemovitosti nenabyl na základě právního úkonu, který byl vůči věřiteli prohlášen za neúčinný, nýbrž na základě jiné právní skutečnosti, a že vymáhaná pohledávka je promlčena, jde o okolnosti, které jsou uplatnitelné a o kterých přísluší rozhodovat v řízení o zastavení výkonu rozhodnutí podle , pokud námitku promlčení návrhem na zastavení výkonu povinný uplatnil.

K návrhu povinného podle , v němž uplatnil námitku promlčení vymáhané pohledávky i své tvrzení, že označené nemovitosti nabyl na základě jiného nabývacího titulu - dražby, Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou usnesením ze dne 22. 5. 2009, č. j. - 97, nařízený výkon rozhodnutí zastavil a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K odvolání oprávněné Krajský soud v Brně, pobočka v Jihlavě, v záhlaví označeným usnesením změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh povinného zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí před soudy obou stupňů s tím, že nařízený výkon rozhodnutí se vztahuje i na tyto náklady.

Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně nepřisvědčil tvrzení povinného, že označené nemovitosti nabyl dražbou, neztotožnil se však s jeho námitkou, že vymáhaná pohledávka je promlčena. Za nesprávný totiž označil názor soudu prvního stupně, že oprávněná měla možnost domáhat se soudního výkonu rozhodnutí vůči povinnému dříve, než rozhodnutím soudu byla pravomocně vyslovena relativní neúčinnost právního úkonu (kupní smlouvy) ze dne 25. 6. 1993, kterým společnost KONDOR s.r.o. - v likvidaci převedla na žalovaného (povinného) předmětné nemovitosti, a naopak dovodil, že oprávněná mohla své právo proti povinnému na uspokojení její pohledávky uplatnit až následujícího dne poté, co nabyl právní moci (dne 18. 8. 2005) rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 23. 12. 2003, č. j. - 187, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. . Ohledně běhu desetileté promlčecí doby podle 110 odst. 1 obč. zák. pak dovodil, že nabyl-li rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 23. 11. 1993, č. j. - 21, jímž společnosti KONDOR s.r.o. - v likvidaci byla uložena povinnost zaplatit oprávněné částku 8.500.000,- Kč s příslušenstvím, vykonatelnosti dne 20. 12. 1993, počala promlčecí doba běžet dnem 21. 12. 1993, přičemž ode dne podání žaloby na vyslovení právní neúčinnosti předmětné kupní smlouvy, tj. od 12. 7. 1994, došlo podle § 112 obč. zák. až do právní moci rozsudku soudu dne 18. 8. 2005 k jejímu stavení (tedy promlčecí doba běžela necelých 7 měsíců), a v běhu pak tato promlčecí doba pokračovala od 19. 8. 2005 do podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí v této věci dne 21. 9. 2005. Od tohoto data došlo opět ke stavení desetileté promlčecí doby, z níž celkem uběhlo pouze necelých 9 měsíců (od 21. 12. 1993 do 11. 7. 1994 a od 19. 8. 2005 do 20. 9. 2005), jelikož oprávněná v zahájeném řízení řádně pokračuje. Odvolací soud proto uzavřel, že námitka promlčení není důvodná, pročež je namístě návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí zamítnout. Jen na okraj krajský soud dále uvedl, že běh promlčecí doby ve vztahu mezi oprávněnou a společností KONDOR s.r.o. - v likvidaci musel skončit spolu se zánikem právní subjektivity této společnosti bez právního nástupce výmazem z obchodního rejstříku dne 10. 3. 2004, že ve vztahu mezi těmito subjekty došlo ke stavení promlčecí doby od okamžiku, kdy oprávněná přihlásila svoji pohledávku v konkursním řízení vedeném na majetek této společnosti dne 7. 9. 1994 (prohlášený usnesením Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 30. 8. 1994, sp. zn. ) do právní moci usnesení o zrušení konkursu pro nedostatek majetku, tedy do 30. 11. 2002, a že promlčecí doba k vymožení oprávněné přisouzených nákladů nalézacího řízení proti povinnému počala běžet po uplynutí 3 dnů od právní moci rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 23. 12. 2003, č. j. - 187.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Namítá, že „odvolací soud měl při svém rozhodnutí zohlednit skutečnost, že oprávněná mohla dne 20. 12. 1993 podat návrh na výkon rozhodnutí, nicméně tento úkon neučinila, ačkoli jí v tomto postupu ničeho nebránilo, zejména jí v tom nebránila skutečnost, že následně vedla spor o určení neúčinnosti právního úkonu s povinným“. Proto se domnívá, že „jen takto včas zahájené řízení o výkon rozhodnutí s následným postupem podle , resp. 107 mohlo mít eventuálně vliv na přerušení běhu promlčecí doby“. Tyto následky však nemělo řízení o určení neúčinnosti právního úkonu tak, jak v napadeném rozhodnutí uvedl odvolací soud. Povinný má rovněž za to, že pokud jde o spor mezi dvěma právnickými osobami - podnikateli v rámci jejich podnikatelské činnosti - je nutné otázku promlčení posuzovat podle obch. zák., který je lex specialis vůči obecným ustanovením obchodního zákoníku a který stanoví obecnou objektivní promlčecí lhůtu pro obchodněprávní vztahy, a to v délce deseti let ode dne, kdy počala poprvé běžet, resp. prodlouženou o 3 měsíce. Dále namítá, že „byla-li by dlužníkem společnost KONDOR s.r.o. - v likvidaci, pak zánikem tohoto subjektu došlo k zániku jeho závazků, z čehož dovozuje, že právo na úhradu pohledávky podle rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 23. 11. 1993, č. j. - 21, zaniklo podle “. Jestliže tedy „je primární nárok vůči původnímu dlužníku promlčen“, bylo by podle dovolatele „proti smyslu zákona, aby se oprávněná úspěšně domáhala svého nároku proti jinému subjektu, a tomu byla možnost vznesení námitky promlčení odňata nebo by snad nebyla akceptována. Navíc samotný nárok na úhradu pohledávky zanikl, přesto je tato zaniknutá pohledávka základem pro vymáhání plnění vůči povinnému“. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a přiznal mu náhradu nákladů řízení.

Oprávněná se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnila s usnesením odvolacího soudu a navrhla, aby dovolání bylo jako nedůvodné odmítnuto nebo zamítnuto.

Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz článek II., bod 12., části první ). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem a že je přípustné podle , odst. 2 ve spojení s přezkoumal napadené usnesení odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu může spočívat v tom, že odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podstatu institutu odporovatelnosti vyložil Nejvyšší soud již v odůvodnění usnesení ze dne 22. září 2008, č. j. - 38, jímž odmítl dovolání povinného podané proti usnesení odvolacího soudu o nařízení výkonu rozhodnutí v dané věci. V něm konstatoval, že rozhodnutí, jímž soud odpůrčí žalobě vyhověl, tj. určil, že vůči žalujícímu věřiteli je dlužníkem učiněný právní úkon, jenž zkracuje uspokojení jeho vymahatelné pohledávky, neúčinný (§ 42a obč. zák.), je nezbytným podkladem k tomu, aby se věřitel na základě titulu způsobilého k výkonu rozhodnutí (exekuci), vydaného proti dlužníku, mohl domáhat nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) postižením toho, co odporovatelným (neúčinným) právním úkonem ušlo z dlužníkova majetku; již z toho vyplývá, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) v takovém případě směřuje nikoliv proti dlužníku (osobě z exekučního titulu zavázané), nýbrž proti tomu, s nímž nebo v jehož prospěch dlužník právní úkon učinil (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 26/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 4, ročníku 2003, pod číslem 69). V odůvodnění usnesení ze dne 29. dubna 2009, sp. zn. , Nejvyšší soud dále uvedl, že podkladem k nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) proti tomu, s nímž nebo v jehož prospěch dlužník učinil právní úkon, je exekuční titul proti dlužníku a rozhodnutí, kterým soud určil, že vůči oprávněnému je právní úkon neúčinný.

Je-li navrhován výkon rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky prodejem nemovitostí ( ), nepřipadá v úvahu vést řízení o výkon s dlužníkem již proto, že nemovitosti nejsou v jeho vlastnictví (srov. ). Vyslovení odporovatelnosti totiž znamená - z hlediska hmotného práva - nastolení tzv. relativní neúčinnosti právního úkonu; jí se rozumí stav, kdy právní úkon zůstává platným právním úkonem, který vyvolal všechny předvídané právní následky (např. převod vlastnictví k věci), a pouze v poměru mezi věřitelem a osobou, která od dlužníka nabyla majetek, se na tento právní vztah hledí, jako kdyby k právnímu úkonu nedošlo a jeho účinky - toliko v tomto vztahu - nenastaly. Z toho vyplývá, že pasivně věcně legitimován v řízení o výkon rozhodnutí je ten, kdo na základě právního úkonu, který byl rozhodnutím soudu ve smyslu obč. zák. prohlášen neúčinným (v dané věci kupní smlouva), nabyl od dlužníka (osoby, jíž podkladové rozhodnutí ukládá povinnost plnit), přičemž výkonem rozhodnutí (exekucí) lze postihnout toliko věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, které neúčinným právním úkonem ušly z majetkové sféry dlužníka (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2002, sp. zn. , dále rozhodnutí Nejvyššího soudu uveřejněná pod číslem 63/1998 a číslem 26/2000 Sbírky rozhodnutí a stanovisek a usnesení téhož soudu ze dne 29. července 2008, sp. zn. ).

V posuzované věci bylo z hlediska skutkového stavu zjištěno, že rozsudkem pro uznání vydaným Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou dne 23. 11. 1993, č. j. - 21, vykonatelným dne 20. 12. 1993, byla společnosti KONDOR s.r.o. - v likvidaci (žalovanému) uložena povinnost zaplatit žalobkyni (oprávněné) částku 8.500.000,- Kč s 3 % úroky z prodlení od 28. 2. 1993 do zaplacení a na nákladech řízení částku 382.520,- Kč. Podle odůvodnění tohoto rozhodnutí žalovaná požadovanou částku uznala co do důvodu i výše, jelikož nezaplatila kupní ceny (pro předluženost a likvidaci) za nemovitosti (nákupní středisko a hotel, které jsou předmětem výkonu rozhodnutí v dané věci), které od žalobkyně koupila dvěma kupními smlouvami ze dne 29. 12. 1992, podle nichž bylo vlastnické právo kupující vloženo do katastru nemovitostí s účinky od 4. 1. 1993. Kupní smlouvou ze dne 25. 6. 1993 převedla společnost KONDOR s.r.o. - v likvidaci na žalovaného (povinného) předmětné nemovitosti, podle níž bylo vloženo vlastnické právo do katastru nemovitostí ke dni 28. 6. 1993 pod č. j. V1-1847/93, a dne 12. 7. 1994 podala oprávněná žalobu na určení, že kupní smlouva ze dne 25. 6. 1993 je vůči ní právně neúčinná. Usnesením Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 30. 8. 1994, sp. zn. , byl na majetek této společnosti, která byla v likvidaci od 20. 8. 1993, s účinností od 30. 8. 1994 prohlášen konkurs, přičemž oprávněná dne 7. 9. 1994 přihlásila svoji pohledávku z titulu nezaplacených kupních smluv za úpadkyní. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 7. 2002, sp. zn. , byl konkurs na majetek této společnosti zrušen pro nedostatek majetku a dne 10. 3. 2004 společnost zanikla bez právního nástupce výmazem z obchodního rejstříku. Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 23. 12. 2003, č. j. - 187, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. , pravomocným dne 18. 8. 2005, bylo určeno, že právní úkon ze dne 25. 6. 1993 (kupní smlouva), kterým převedla KONDOR s.r.o. - v likvidaci na žalovaného (povinného) předmětné nemovitosti, podle něhož bylo vloženo vlastnické právo do katastru nemovitostí ke dni 28. 6. 1993 pod č. j. V1-1847/93, je vůči žalobkyni (oprávněné) neúčinný.

Není tudíž správná námitka povinného, že „odvolací soud měl při svém rozhodnutí zohlednit skutečnost, že oprávněná mohla dne 20. 12. 1993 podat návrh na výkon rozhodnutí“ proti společnosti KONDOR s.r.o. - v likvidaci, neboť již ke dni 28. 6. 1993 bylo vloženo vlastnické právo povinného do katastru nemovitostí podle kupní smlouvy ze dne 25. 6. 1993, jíž společnost KONDOR s.r.o. - v likvidaci převedla nemovitosti na žalovaného (povinného), a tato společnost tedy nebyla pasivně věcně legitimována v řízení o výkon rozhodnutí prodejem těchto nemovitostí ( ) podle rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou dne 23. 11. 1993, č. j. - 21, vykonatelným až dne 20. 12. 1993, jelikož tyto nemovitosti již nebyly v jejím vlastnictví (srov. ). Na přerušení běhu promlčecí doby podle obč. zák. mohlo tudíž mít vliv jen řízení o určení právní neúčinnosti kupní smlouvy ze dne 25. 6. 1993 vůči oprávněné, která je zahájila podáním žaloby u soudu dne 12. 7. 1994. Přitom ze skutečnosti, že odpůrčí žalobě bylo soudem vyhověno, je zřejmé, že k uspokojení pohledávky oprávněné jako věřitelky nebylo možno použít jiný majetek, než právě nemovitosti, které jsou předmětem daného řízení (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. prosince 2000, sp. zn. , či rozsudek téhož soudu ze dne 2. června 2005, sp. zn. ).

Pokud pak povinný v dovolání uvedl, že otázku promlčení je nutné - jde-li o spor mezi dvěma právnickými osobami - podnikateli v rámci jejich podnikatelské činnosti - posuzovat podle obch. zák., jde rovněž o názor nesprávný, neboť kupní smlouva o převodu nemovitostí se řídí a násl. obč. zák., a jde tudíž o vztah občanskoprávní, takže i vznesenou námitku promlčení je třeba posuzovat podle (v daném případě podle obč. zák.).

Okolnost, že společnost KONDOR s.r.o. - v likvidaci byla vymazána z obchodního rejstříku bez právního nástupce ke dni 10. 3. 2004, z čehož dovolatel dovozuje, že „právo na úhradu pohledávky podle rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 23. 11. 1993, č. j. - 21, zaniklo podle “, nemá na právní vztah mezi oprávněnou a povinným žádný vliv, jelikož výkon rozhodnutí prodejem označených nemovitostí byl nařízen, jak je uvedeno již shora, nejen podle tohoto rozsudku, nýbrž i podle rozsudku Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 23. 12. 2003, č. j. - 187, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 28. 6. 2005, sp. zn. , jímž bylo určeno, že kupní smlouva ze dne 25. 6. 1993 je vůči oprávněné neúčinná. Aplikace tudíž nepřichází v úvahu.

Další námitky, resp. úvahy povinného v dovolání nepředstavují uplatnění žádného dovolacího důvodu.

Protože usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správné, Nejvyšší soud - aniž ve věci nařídil jednání ( ) - dovolání jako nedůvodné zamítl ( , věta před středníkem ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a , neboť oprávněná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 2.000,- Kč [odměna z částky určené podle , vyčíslená podle , , snížená podle na polovinu] a náhrady hotových výdajů podle , v částce 300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce oprávněné doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží oprávněné vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad hotových výdajů rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu, tedy částka 460,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení povinné ve výši 2.760,- Kč je povinný povinen zaplatit k rukám advokáta, který oprávněnou v tomto řízení zastupoval ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. srpna 2011

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu