Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1321/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobce Mgr. P. S., zastoupeného Mgr. Hanou Sklenářovou, advokátkou se sídlem ve Velkém Meziříčí, Malá Stránka 318, proti žalovaným: 1) P. J., 2) J. D. a 3) J. D., všem zastoupeným JUDr. Milošem Jirmanem, advokátem se sídlem ve Žďáře nad Sázavou, Nádražní 21, o zřízení věcného břemene, vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. , o dovolání žalovaného 1) proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. srpna 2008, č. j. -295, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud ve Žďáře nad Sázavou (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 19. listopadu 2007, č. j. -258, zřídil „právo odpovídající věcnému břemenu k pozemku parc. č. 1972/1 a k pozemku parc. č. 1952/5 v obci a k. ú. V. M., ve prospěch současného vlastníka stavby garáže postavené na pozemku parc. č. 1970/2 v obci a k. ú. V. M., kterým je žalobce, a každého dalšího vlastníka stavby garáže postavené na pozemku parc. č. 1970/2 v obci a k. ú. V. M., spočívající v právu cesty přes přilehlou část pozemku parc. č. 1972/1 v obci a k. ú. V. M. před stavbou garáže postavené na pozemku parc. č. 1970/2 v obci a k. ú. V. M. v prostoru vyznačeném geometrickým plánem vyhotoveným společností E. I. P. Panorama a. s., geodetické služby, se sídlem V. M., Hornoměstská 400/28, č. zak. 1642-30-1999 ze dne 18. 2. 1999, který je nedílnou součástí rozsudku a přes pozemek parc. č. 1952/5 v obci a k. ú. V. M..“ Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Brně jako soud odvolací k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 19. srpna 2008, č. j. -295, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalovaný 1) dovolání z důvodů, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Žalobce se k dovolání nevyjádřil.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném do novely provedené

Podle (dále jen „ “) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené y jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně. Dovolací soud proto na ně odkazuje.

V daném případě přicházela v úvahu přípustnost dovolání pouze při naplnění předpokladů uvedených v

Přípustnost tzv. nenárokového dovolání [ ] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck (dále „Soubor rozhodnutí“) pod pořadovým č. C 5042.

Povinnost formulovat právní otázku, kterou by dovolací soud přezkoumal jako otázku zásadního právního významu, dovolatel v dané věci nesplnil. Odvolacímu soudu převážně vytýká, že se nezabýval jeho námitkami, popř. že je nesprávně posoudil. Zpochybňuje skutková zjištění, která byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem rozhodující, a uplatňuje tak dovolací důvod podle Tímto důvodem však přípustnost dovolání podle založit nelze.

Žalovaný 1) především tvrdí, že si nalézací soudy nesprávně vyložily pojem přilehlý pozemek. K tomu je třeba poznamenat, že pokud jde o výklad slov „přilehlý pozemek“ používá soudní praxe při aplikaci (dále „obč. zák.“) širšího výkladu ve prospěch vlastníků staveb. Zde dovolací soud odkazuje na správné usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky ve Zlíně ze dne 31. března 2005, sp. zn. , publikované v Soudních rozhledech č. 5/2006, podle kterého přilehlým pozemkem ve smyslu obč. zák. pro zřízení práva nezbytné cesty není jen pozemek bezprostředně přilehlý ke stavbě, ale všechny pozemky, kterých je ke zřízení cesty zapotřebí a přes které má být přístup realizován. Tyto závěry nalézací soudy respektovaly, jestliže shledaly, že přilehlým pozemkem je jak pozemek žalovaného 1) parc. č. 1972/1, tak i pozemek žalovaných 2) a 3) parc. č. 1952/5.

Namítá-li dovolatel, že výkon práv z věcného břemene ze strany žalobce bude ve zjevném rozporu s dobrými mravy, neboť žalobce i jeho otec měli možnost pozemek zatížený věcným břemenem od původního vlastníka odkoupit ale neučinili tak, dovolací soud uvádí, že tato námitka představuje nepřípustné nóvum, neboť ji dovolatel uplatnil až v dovolacím řízení. V dovolacím řízení však nelze úspěšně uplatňovat nové skutečnosti nebo nové důkazy, tj. skutečnosti a důkazy, které nebyly uvedeny v řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení ( ).Namítanými vadami řízení by se dovolací soud mohl zabývat jen tehdy, jednalo-li by se o řešení procesní otázky zásadního významu. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. února 2008, sp. zn. , publikované v Souboru rozhodnutí pod pořadovým č. C 5780. Tak tomu však v tomto případě není. Dovolatel rovněž napadl i výrok rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení; proti výroku o náhradě nákladů řízení však není dovolání přípustné (k tomu srovnej především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , publikované pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).S ohledem na uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle v daném případě naplněny. Dovolací soud proto podle za použití dovolání žalovaného 1) jako nepřípustné odmítl.Výrok o náhradě nákladů vychází z toho, že úspěšnému žalobci náklady, na jejichž náhradu by měl vůči žalovanému 1) právo, nevznikly ( , , a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 21. června 2011

JUDr. František B a l á k, v. r.předseda senátu