Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 618/2009

U S N E S E N Í

B. K.,

B. B.

, zastoupenému JUDr. Pavlem Hálou, advokátem se sídlem Brno, Příkop 6, o náhradu škody, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 1. 2008, č.j. -127, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky 23.507,- Kč s příslušenstvím, představující náhradu škody za uhynutí psa, které bylo způsobeno v důsledku výcviku prováděného žalovaným (20.000,- Kč), a náhradu za jeho veterinární ošetření (3.500 Kč).

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 6. 2006, č.j. -97, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 23.507,- Kč s 5,5 % úrokem z prodlení od 26. 4. 2002 do zaplacení; v části požadovaného 2,5% úroku z prodlení z částky 23.507,- Kč od 26. 4. 2004 do zaplacení žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud zjistil, že žalobkyně koupila za částku 20.000,- Kč psa, dohodla se s žalovaným, že provede jeho výcvik, dne 6. 4. 2001 došlo při výcviku, který prováděl žalovaný, k poranění bederní páteře psa, na jehož následky pes dne 9. 4. 2001 uhynul. Za veterinární ošetření psa uhradila žalobkyně 3.507,10 Kč. Soud shledal splnění podmínek odpovědnosti žalovaného za škodu podle ustanovení § 421 obč. zák.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 9. 1. 2008, č.j. -127, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku změnil tak, že návrh zamítl, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že pes žalobkyně utrpěl v souvislosti s činností žalovaného zranění a uhynul. Přihlédl ke zjištění, že pes byl po zranění téhož dne převezen na veterinární kliniku, kde byl prohlédnut a hospitalizován, následně bylo žalobkyni z kliniky oznámeno, že pes je vážně nemocen a že by se měl podrobit operaci, která je značně riziková. Úspěšnost operace byla klinikou stanovena na 20 %, tj. byla 20% naděje, že by se pes postavil na nohy. Žalobkyně proto dala souhlas s utracením psa. Odvolací soud uvedl, že za situace, kdy žalobkyně souhlasila s utracením psa, došlo k přetržení příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a úhynem psa, neboť bezprostřední příčinou úhynu psa bylo jeho utracení.

Proti rozsudku odvolacího soudu (do všech výroků) podala žalobkyně dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci a procesních pochybení. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Vzhledem k tomu, že dovoláním napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 9. 1. 2008, Nejvyšší soud o dovolání rozhodl podle dosavadních předpisů (tj. podle ve znění účinném před 1. 7. 2009 – srov. bod 12. čl. II ). Dospěl však k závěru, že dovolání není přípustné.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Podle není dovolání podle odstavce 1 přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Ačkoliv odvolací soud rozhodl o změně rozsudku soudu prvního stupně jedním výrokem, rozhodoval o dvou samostatných nárocích s odlišným skutkovým základem. Žalobkyní požadovaná částka (bez příslušenství) je totiž souhrnem částek představujících škodu vzniklou uhynutím psa (20.000,- Kč) a náklady na veterinární ošetření psa (3.507,- Kč). Byť se tyto dílčí nároky odvíjejí od téže události, mají odlišnou povahu (okruh skutečností relevantních pro posouzení jejich důvodnosti není shodný), a jde tak o samostatné nároky; přípustnost dovolání je proto třeba zkoumat ve vztahu ke každému z nich samostatně bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem. Odvolací soud tak rozhodoval dovoláním dotčeným výrokem o peněžitých plněních nepřevyšujících 20.000,- Kč, a proto je přípustnost dovolání proti měnícímu výroku dovoláním napadeného rozsudku vyloučena ustanovením , aniž by na tento závěr měla vliv okolnost, že součet výše plnění z obou samostatných nároků přesahuje částku 20.000,- Kč.

Rozsudek odvolacího soudu je dovoláním výslovně napadán i ve výrocích o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Nákladové výroky, ač jsou součástí rozsudku, mají povahu usnesení, jímž se nerozhoduje ve věci samé, přičemž přípustnost dovolání proti nim nezakládá žádné ustanovení (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Jelikož dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle ve spojení s větou první odmítl. Na uvedený závěr nemá vliv okolnost, že byli účastníci v rozhodnutí odvolacího soudu nesprávně poučeni o přípustnosti dovolání.

O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud rozhodl dle věty první, a tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovanému, který by dle výsledku dovolacího řízení měl právo na náhradu jeho nákladů, žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 23. srpna 2011

JUDr. Robert Waltr, v. r.

předseda senátu