Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Žiadne známe citácie.
1D4D42A4E5740431C1257A4E0067A5FB.html
HTML · 18.42 KB
No categories available
25 Cdo 3596/2010
U S N E S E N Í
J. Č.
IMPER, s.r.o.
, IČO 60849631, se sídlem České Budějovice, Husova 11, zastoupené JUDr. Zdeňkem Drtinou, Ph.D., advokátem se sídlem České Budějovice, nám. Přemysla Otakara II. 30a, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 8 C 193/2006 , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 3. 11. 2009, č.j. 12 Co 265/2009 -127, takto:
I. Dovolání
se odmítá
.
II. Žalobce
je povinen
zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč k rukám JUDr. Zdeňka Drtiny, Ph.D., advokáta se sídlem České Budějovice, nám. Přemysla Otakara II. 30a, do tří dnů od právní moci usnesení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobce se domáhal na žalované společnosti náhrady škody ve výši 100.000,- Kč s příslušenstvím, a to s odůvodněním, že v řízení vedeném proti žalobci u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 8 C 141/99 , v němž se žalovaná domáhala na žalobci zaplacení kupní ceny za zboží podle smlouvy podepsané žalobcem za jeho bývalou manželku, reprezentantka žalované neuvedla pravdu o osobním stavu žalobce, žalovaná nenavrhla svědky, jím navržení svědci nebyli předvoláni, což mělo za následek neúspěch žalobce v uvedeném sporu, a navíc zboží podle smlouvy nebylo žalovanou nikdy dodáno.
Okresní soud v Šumperku rozsudkem ze dne 12. 3. 2009, č.j. 8 C 193/2006 -103, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud vyšel ze zjištění, že žalobce s žalovanou uzavřel smlouvu ze dne 29. 8. 1996, kterou si M. Č., bývalá manželka žalobce, objednala zboží za 12.521,- Kč. Tuto smlouvu za M. Č. podepsal žalobce. M. Č. kupní cenu nezaplatila a žalobci byla rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 21. 8. 2000, sp. zn. 8 C 141/99 , který nabyl právní moci dne 15. 2. 2002, uložena povinnost zaplatit žalované 12.521,- Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 5. 10. 2005, sp. zn. 8 C 226/2005 , byl návrh v původním řízení žalovaného J. Č. na obnovu řízení vedeného u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 8 C 141/99 pro opožděnost zamítnut. Usnesením ze dne 28. 11. 2006, sp. zn. 14 Nc 2276/2006 , Okresní soud v Šumperku ve věci oprávněné IMPER, s.r.o., proti povinnému J. Č. nařídil podle vykonatelného rozsudku téhož soudu ze dne 21. 8. 2000, sp. zn. 8 C 141/99 , exekuci na majetek povinného (žalobce). Soud dospěl k závěru, že nárok žalobce na náhradu škody není důvodný, neboť v řízení nebyly prokázány základní předpoklady občanskoprávní odpovědnosti za škodu podle § 420 obč. zák. Žalobce v řízení neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní, neboť nebylo prokázáno, že žalovaná se dopustila protiprávního jednání, v jehož důsledku žalobci vznikla škoda.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 3. 11. 2009, č.j. 12 Co 265/2009 -127, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se plně ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že přes procesní poučení, jehož se žalobci ze strany soudu dostalo, žalobce rozhodné skutečnosti o vzniku a výši tvrzené škody a o příčinné souvislosti mezi jednáním žalovaného a vznikem této škody netvrdil, tím méně je mohl prokázat.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. Otázka zásadního právního významu spočívá podle žalobce v tom, zda ke vzniku škody může dojít v příčinné souvislosti s jednáním žalované, respektive osoby jí použité, jež v soudním řízení vědomě uvede nepravdivé skutečnosti, ve snaze dosáhnout pro sebe příznivého výsledku ve sporu, jenž v důsledku toho vyústí ve vydání pro dovolatele nepříznivého rozhodnutí. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že žalobce se žalobou o náhradu škody domáhá opětovného přezkoumání již pravomocného rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 21. 8. 2000, sp. zn. 8 C 141/99 . Podle dovolatele představují škodu částky, které musel zaplatit v předchozích soudních řízeních (včetně náhrad nákladů řízení), jejichž závěr se opíral o vědomě nepravdivá tvrzení žalované. Navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Ve vyjádření k dovolání se žalovaná ztotožnila se závěry odvolacího soudu, že dovolatelem formulovaná otázka směřuje de facto k dalšímu přezkumu již jednou zhodnocených skutečností a důkazů v pravomocně rozsouzené věci. Navrhla, aby dovolací soud dovolání žalobce pro nepřípustnost odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř. o. s. ř. ) shledal, že dovolání bylo podáno včas, účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř. o. s. ř. ), směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle § 237 o. s. ř. o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [(písm. a)], jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [(písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle ustanovení písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [(písm. c)].
Předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a) , b) o. s. ř. o. s. ř. splněny nejsou, zbývá posoudit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam [odstavec 1 písm. c)] zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží (§ 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ).
Řídí-li se přípustnost dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ustanovením § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. , je dovolání přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají – srov. § 241a odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ) a současně se musí jednat o právní otázky zásadního významu.
Dovolací soud je zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. § 242 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ); při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve věci samé po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel označil, a dovolání může shledat přípustným jen za současného naplnění podmínky, že na takto označených právních otázkách (závěrech) rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Předpokladem zkoumání správnosti rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska uplatněného dovolacího důvodu je závěr, že ve výše uvedeném smyslu má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam, tedy že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu).
V řízení o náhradu škody je žalobce (poškozený) povinen prokázat splnění všech podmínek odpovědnosti za škodu ve smyslu ustanovení § 420 odst. 1 obč. zák. (s výjimkou zavinění, které se předpokládá). Závěr odvolacího soudu, že žalobci nelze přiznat požadované plnění, pokud neprokázal vznik škody, je v souladu s ustálenou judikaturou (srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1409/2003 , nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1394/2007 , uveřejněného pod č. 59/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Na řešení dovolatelem formulované právní otázky rozhodnutí odvolacího soudu nespočívá.
Namítá-li dovolatel nesprávnost skutkových zjištění a nesprávné hodnocení provedených důkazů, nejedná se o posouzení věci po právní stránce. Skutkové námitky zásadní právní význam rozhodnutí založit nemohou. Existence příčinné souvislosti je rovněž otázkou skutkovou, pokud se v řízení zjišťuje, zda škodná událost a vznik škody na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001 ).
V situaci, kdy rozhodnutí odvolacího soudu je založeno především na skutkovém závěru, že žalobce neprokázal vznik škody v příčinné souvislosti s jednáním žalované, nemá rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam. Z uvedeného vyplývá, že dovolání není přípustné; Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalobci vznikla povinnost hradit žalované její náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalované sestávají ze sazby odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle ustanovení § 3 odst. 1 , § 14 odst. 1 , § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. v částce 10.000,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , a s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty celkem činí 12.360,- Kč.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 23. srpna 2011
JUDr. Robert Waltr, v. r.
předseda senátu