Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 4712/2010

29 Cdo 4712/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Harvardský průmyslový holding, a. s. - v likvidaci, se sídlem v Praze 4 - Michle, Ohradní 65, identifikační číslo osoby 44269595, zastoupené JUDr. Ivanem Krutským, CSc., advokátem, se sídlem v Praze 7 - Holešovicích, Výstaviště 67, PSČ 170 00, proti žalovaným 1)Ing. T. Š., 2) JUDr. F. M., 3) Mgr. J. N., 4) Ing. D. Z., a 5) L. Č., všem zastoupeným Mgr. Michalem Doležalem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Helénská 1799/4, PSČ 120 00, o zaplacení 1,531.201,- Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 18. března 2010, č. j. -173, takto:

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze potvrdil k odvolání žalobkyně rozsudek ze dne 22. dubna 2009, č. j. -150, ve znění usnesení ze dne 18. června 2009, č. j. -159, jímž Městský soud v Praze zamítl žalobu o zaplacení 1,531.201,- Kč s příslušenstvím.

Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, podle něhož žalovaní při svolání náhradní valné hromady žalobkyně, konané dne 4. února 2004, neporušili „jakoukoliv povinnost vyplývající z obchodního zákoníku“, neboť s ohledem na všechny okolnosti byli v dobré víře, že jsou členy představenstva žalobkyně a že jsou tudíž oprávněni a povinni valnou hromadu svolat. Proto nemohou odpovídat za žalobkyní požadovanou škodu, spočívající v (obvyklých) nákladech vynaložených na svolání valné hromady (sestávajících se z úhrady Středisku cenných papírů za výpis z registru emitenta a úhrady za zveřejnění /uveřejnění/ pozvánky v Hospodářských novinách a Obchodním věstníku).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , , (dále též jen „ “) odmítl jako nepřípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Dovolatelka přitom žádnou právní otázku (natož pak otázku, z níž by bylo možné usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí) Nejvyššímu soudu k řešení nepředkládá.

Námitkami, podle nichž odvolací soud „nemohl v souvislosti s aktuální skutkovou situací odhlédnout (ignorovat), že paralelně se spory o neplatnost usnesení valných hromad (….) byla zpochybňována i existence likvidace dovolatelky“ (přičemž řízení o vyslovení neplatnosti usnesení valných hromad konaných dne 18. prosince 2000 a dne 10. ledna 2001 „o tzv. vystoupení z likvidace“ již byla skončena, a řízení o vyslovení neplatnosti téhož usnesení přijatého valnou hromadou konanou 16. srpna 2001 dosud probíhalo), a současně měl přihlížet „i k jiným návrhům na předběžná opatření, která se váží k týmž osobám ve shodném časovém období, či k tomu, jak i v jiných souvisejících věcech bylo již předtím soudy rozhodováno o protiprávnosti svolání a konání některé předchozí valné hromady“, dovolatelka vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení , jenž však nemá u dovolání, jehož přípustnost může být založena toliko podle ustanovení , k dispozici (srov. výslovné znění označených ustanovení) a k jehož přezkoumání tudíž dovolání postupem podle ustanovení připustit nelze.

Poukazuje-li dovolatelka – namítajíc, že odvolací soud posuzoval obdobnou otázku odlišně od Nejvyššího soudu – na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2007, sp. zn. (uveřejněné pod číslem 55/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „R 55/2008“), přehlíží, že v době svolání náhradní valné hromady konané dne 4. února 2004 dosud nebylo soudem prvního stupně rozhodnuto o neplatnosti usnesení náhradní valné hromady konané dne 16. prosince 2002, na níž byli žalovaní (opětovně) zvoleni do funkcí členů představenstva dovolatelky (usnesení Městského soudu v Praze č. j. -171, jímž byla vyslovena neplatnost všech usnesení přijatých náhradní valnou hromadou konanou dne 16. prosince 2002, byla vydáno až dne 17. března 2005). Závěry formulované Nejvyšším soudem v R 55/2008 (podle nichž osoby, jež se považovaly za členy představenstva, musely o své subjektivní přesvědčení /dobrou víru/ o tom, že jsou členy představenstva, přijít již v době, kdy soud prvního stupně prohlásil za neplatné rozhodnutí valné hromady o jejich volbě za členy představenstva) nelze tudíž v projednávané věci již z tohoto důvodu aplikovat.

Nehledě k tomu nelze pominout, že Nejvyšší soud v R 55/2008 posuzoval nikoliv odpovědnost (domnělých) členů představenstva za škodu způsobenou svoláním valné hromady, ale oprávnění členů představenstva dlužnice podat návrh na prohlášení konkursu na majetek dlužnice v situaci, kdy je dlužnice v likvidaci a kdy rozhodnutí její valné hromady o zrušení likvidace bylo shledáno (s ohledem na to, že likvidátora jmenoval soud) nicotným.

Jelikož dovolatelka nepředkládá Nejvyššímu soudu žádnou právní otázku, z níž by bylo možno usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, není dovolání přípustné ani podle ustanovení

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobkyně bylo odmítnuto a žalovaným podle obsahu spisu žádné náklady dovolacího řízení nevznikly.

Rozhodné znění , podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (od 1. července 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. srpna 2011

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu