Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4259/2009

U S N E S E N Í

M. R.,

zastoupeného JUDr. Evou Šámalovou, advokátkou se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 2/484, k návrhu P. R., zastoupeného JUDr. Václavem Rubášem, advokátem se sídlem v Plzni, Malá 6, za účasti nezletilé V. R., a nezletilého M. R., zastoupených Magistrátem města Zlín, se sídlem ve Zlíně, náměstí Míru 12, jako opatrovníkem, jejich matky M. P., zastoupené JUDr. Janou Bednářovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Řeznická 20 a Okresního státního zastupitelství Plzeň-město, se sídlem v Plzni, Klicperova 13,

o omezení způsobilosti k právním úkonům, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp.zn. , o dovolání M. P. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19. února 2009, č.j. -166, takto:

I. Dovolání M. P.

se odmítá.

II.

Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í

( )

:

Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 7. listopadu 2008, č.j. -137, výrokem I. omezil M. R., ve způsobilosti k právním úkonům, a to tak, že je pouze schopen nakládat s majetkem do výše 75.000,- Kč měsíčně pro uspokojení svých běžných potřeb a potřeb rodiny. Výrokem II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení a náhradě nákladů řízení státu. Věc posoudil podle ustanovení (dále jen „obč. zák.“), podle kterého jestliže fyzická osoba pro duševní poruchu, která není jen přechodná anebo pro nadměrné požívání alkoholických nápojů nebo omamných prostředků či jedů, je schopna činit jen některé právní úkony, soud její způsobilost k právním úkonům omezí a rozsah omezení v rozhodnutí určí. Soud přihlédl k provedeným znaleckým posudkům, ze kterých vyplynulo, že vyšetřovaný trpí dipolární poruchou II. typu, která není rázu přechodného. Protože vyšetřovaný by svým chováním mohl ohrozit sebe i rodinu, soud omezil jeho způsobilost k právním úkonům tak, jak je uvedeno ve výroku.

K odvolání vyšetřovaného a M. P. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 19. února 2009, č.j. -166, výrokem I. rozhodl, že mění rozsudek soudu prvního stupně tak, že M. R., se omezuje ve způsobilosti k právním úkonům, a to tak, že není schopen činit právní úkony majetkové povahy, jejichž hodnota převyšuje 75.000,- Kč měsíčně. Výroky II. a III. rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů a náhradě nákladů řízení státu.

Odvolací soud věc posoudil shodně se soudem prvního stupně, pouze upravil formulaci výroku jeho negativním vymezením, s ohledem na stanovisko bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 18. 11. 1977, Cpj160/7. Rozhodl tímto způsobem nikoliv pro nesprávné věcné posouzení věci soudem prvního stupně, ale proto, aby odpovídajícím způsobem vyjádřil rozsah nezpůsobilosti vyšetřovaného k určitým právním úkonům.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala M. P. dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení a domnívá se, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení , neboť se domnívá, že rozsudek odvolacího soudu je zbudován na nesprávném právním posouzení při formulaci omezení způsobilosti vyšetřovaného k právním úkonům. Dovolatelka nezpochybňuje správnost odvolacím soudem zvoleného vyjádření zakázaného právního úkonu s ohledem na jeho majetkovou hodnotu, ale tuto hodnotu je třeba vztáhnout k jednomu každému konkrétnímu právnímu úkonu, nikoliv součtově v období kalendářního měsíce. Zabránilo by se tak eventuálním budoucím sporům o platnost jednotlivých právních úkonů. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

K dovolání se vyjádřil navrhovatel P. R. Souhlasil s rozhodnutím odvolacího soudu, které tak podle jeho názoru hájí zájmy vyšetřovaného a rodiny lépe, než dovolatelkou navrhované řešení a navrhl zamítnutí dovolání jako nedůvodné.

Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, které má charakter potvrzujícího rozhodnutí, nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Odvolací soud se při posouzení věci nedostal do interpretačních potíží a posoudil ji konformně s ustálenou judikaturou soudů (analogicky srovnej např. rozhodnutí č. 44/1967, 3/1979, 77/1965 uveřejněných ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. března 2008, sp. zn. , apod.). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 150 a § 151 odst. 1 o.s.ř za situace, kdy důvod zvláštního zřetele hodný pro nepřiznání jejich náhrady je spatřován v objektivní nezbytnosti ochrany zájmů vyšetřovaného.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. srpna 2011

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu