Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 240/2011

U S N E S E N Í

Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky

,

se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, identifikační číslo osoby 411 97 518, Územní pracoviště Teplice, se sídlem v Teplicích, 28. října 975/23, proti povinnému

Mgr. V. P.

, identifikační číslo osoby 104 52 630, pro 125.103,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 8. prosince 2006, č.j. - 27, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Stručné odůvodnění ( ):

V záhlaví uvedeným rozhodnutím Krajský soud v Ústí nad Labem potvrdil usnesení ze dne 14. 6. 2005, č. j. - 3, (v záhlaví usnesení krajského soudu nesprávně uvedeno datum 14. 6. 1005), jímž Okresní soud v Teplicích nařídil podle platebních výměrů OP VZP Teplice ze dne 7. 2. 2001, č. 2140100130, ze dne 13. 11. 2000, č. 4140000343, ze dne 27. 4. 2004, č. 4240400598, a ze dne 27. 4. 2004, č. 2140400599, k uspokojení celkové pohledávky oprávněné ve výši 125.103,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil JUDr. Jiřího Doležala, soudního exekutora se sídlem v Plzni. Odvolací soud uzavřel, že povinný v odvolání nenamítal skutečnosti, které jsou rozhodné pro nařízení exekuce, kromě námitky, že platební výměr ze dne 7. 2. 2001 není vykonatelný. Tuto jeho námitku neshledal krajský soud důvodnou, neboť - jak vyplývá z obsahu spisu - povinný podal proti tomuto výměru dne 24. 2. 2001 odvolání, o němž bylo rozhodnuto rozhodčím orgánem VZP ČR rozhodnutím ze dne 8. 6. 2004, č. j. 9240/01/Va, tak, že bylo zamítnuto pro opožděnost (právní moci toto rozhodnutí nabylo dne 6. 9. 2004). Předpoklady pro nařízení exekuce byly tudíž splněny.

Povinný napadl rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z , odst. 3 a a d) , a podává je z důvodů uvedených v a b) Za zásadní po právní stránce označil otázku „porušení procesních podmínek a zatížení řízení vadami soudy obou stupňů, spočívajících v porušení právních povinností, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, když nepřihlédly dle ve spojení s a s k tomu, že byly v exekuční věci porušeny podmínky řízení, neučinily vhodná opatření k jejich odstranění podle , nedostatky procesních podmínek a právní vady neodstranily a v rozporu s ust. nesprávně rozhodly ve věci“. Odvolacímu soudu vytýká, že „porušil právní povinnost tím, že ze skutečností najisto postavených vyvodil nesprávné právní závěry.“ Nezjistil totiž, že „nejsou splněny formální a materiální podmínky vykonatelného rozhodnutí dle , spočívající m.j. v porušení lhůt pro rozhodování Rozhodčím orgánem Všeobecné zdravotní pojišťovny jako odvolacího orgánu při rozhodování o odvolání povinného ze dne 24. 2. 2001 proti platebnímu výměru č. 2140100130, který tímto porušil právní povinnost dle “. Rozhodnutí o odvolání ze dne 8. 6. 2004, č. j. 9240/01/Va, ovšem nebylo povinnému doručeno. Navrhl, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil.

Oprávněná ve svém písemném vyjádření k dovolání uvedla, že exekuce na majetek povinného byla nařízena po právu podle pravomocných a vykonatelných platebních výměrů OP VZP, a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první ). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení, který má právnické vzdělání, dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání není podle , odst. 2 ve spojení s 237 odst. 1 písm. c) přípustné.

Povinný sice v dovolání označil otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným ( ), na základě jeho námitek však k tomuto závěru nelze dospět.

Dovolatel předně zpochybnil závěr odvolacího soudu, že platební výměr OP VZP Teplice ze dne 7. 2. 2001, č. 2140100130, je formálně vykonatelný, a to námitkou, že mu nebylo doručeno rozhodnutí Rozhodčího orgánu Všeobecné zdravotní pojišťovny ze dne 8. 6. 2004, č.j. 9240/01/Va. Tento závěr je závěrem právním, jehož přezkum je v dovolacím řízení možný v intencích dovolacího důvodu podle Aby však mohl soud k takovému závěru dospět, musí učinit potřebná skutková zjištění. V posuzované věci šlo především o zjištění, že povinnému byl označený platební rozkaz doručen a že tak nabyl právní moci a vykonatelnosti. Nesprávnost, případně neúplnost tohoto skutkového zjištění, pak lze namítat prostřednictvím dovolacích důvodů podle , resp. Za použití prvního z uvedených důvodů dovolatel vytýká, že zjištění odvolacího soudu ohledně doručení uvedeného exekučního titulu je nesprávné, neboť mu nebylo doručeno. I když dovolatel zpochybnil právní závěr odvolacího soudu o vykonatelnosti exekučního titulu, učinil tak způsobem neregulérním; okolnost, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které podle obsahu spisu nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování, totiž přípustnost dovolání podle [ , odst. 2 ] nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2006, sp. zn. ). Jen pro úplnost dovolací soud dodává, že odvolací soud při posouzení otázky formální vykonatelnosti exekučního titulu vycházel - stejně jako oprávněná - z doložky právní moci dnem 6. 9. 2004, vyznačené na rozhodnutí Rozhodčího orgánu Všeobecné zdravotní pojišťovny ze dne 8. 6. 2004, č.j. 9240/01/Va, a z doručenky prokazující doručení zásilky povinnému uložením na poště (viz , o správním řízení, , ve znění účinném do 31. 12. 2005, tj. ve znění rozhodném v době doručování exekučního titulu, podle kterého platilo, že nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, doručovatel uloží písemnost v místně příslušné provozovně držitele poštovní licence nebo u obecního úřadu a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát písemnost do tří dnů od uložení, poslední den této lhůty se považuje za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl).

Ke zbývajícím námitkám dovolatele je třeba uvést, že Nejvyšší soud ve své rozhodovací činnosti opakovaně vysvětlil, že případné vady nalézacího řízení (byť by skutečně existovaly) se do vykonávacího (exekučního) řízení nepřenášejí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. srpna 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročníku 2000, pod číslem 123, a usnesení téhož soudu ze dne 23. června 2009, sp. zn. ).

Protože rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu , není dovolání proti němu podle , odst. 2 ve spojení s přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle , věty první a odmítl, aniž se mohl zabývat namítanými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, neboť z hlediska dovolacího důvodu podle lze rozhodnutí odvolacího soudu přezkoumat jen v případě přípustného dovolání (viz - srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2004. sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 2004, pod číslem 132). O situaci, že by tento dovolací důvod směřoval k podmínce existence právní otázky zásadního významu, se v daném případě nejedná (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 2004, pod číslem 132, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2006, pod číslem 130).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu podle § 87 a násl. exekučního řádu.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. srpna 2011

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu