Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 1138/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně E. M., zastoupené JUDr. Dušanem Divišem, advokátem se sídlem v Praze 1, Václavské nám. 47, proti žalované FFS Czech s. r. o. se sídlem v Praze 10, Počernická 272/96 (identifikační číslo 28363001), zastoupené Mgr. Petrou Šimkovou, advokátkou se sídlem v Praze 3, Koněvova 2660/141, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 10. 2009, č.j. -65, takto :

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Žalobkyně se žalobou z 1. 4. 2009 domáhala, aby soud určil, že je výlučnou vlastnicí budovy č.p. 55 na pozemku parc. č. 35 a pozemků parc. č. 35 a 880/5, zapsaných na listu vlastnictví č. 51 pro katastrální území Š. L. Uvedla, že smlouvu o zajišťovacím převodu práva uzavřela s žalovanou 29. 9. 2008, tj. v době, kdy již obdržela usnesení ze dne 25. 8. 2008, sp. zn. , jímž Okresní soud v Hradci Králové nařídil na její majetek exekuci. Protože nemohla se svým majetkem nakládat, je smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva k nemovitostem absolutně neplatná ( , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, v rozhodném znění).

Podáním ze dne 11. 5. 2009 namítla žalovaná, že věc má být podle rozhodčí doložky obsažené ve smlouvě o zajišťovacím převodu práva projednána v řízení před rozhodci ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “).

Okresní soud v Jičíně usnesením ze dne 5. 6. 2009, č.j. -35, námitku žalované zamítl. Uzavřel, že platnost smlouvy o zajišťovacím převodu práva, která byla uzavřena 29. 9. 2008 společně se smlouvou o půjčce, soud vyřeší jako otázku předběžnou s dopadem jen pro dané soudní řízení. I když podle rozhodčí doložky do pravomoci rozhodce projednání sporu o vlastnictví nemovitostí patří (včetně posouzení zmíněné předběžné otázky), přísluší soudu samostatně posoudit platnost smlouvy o zajišťovacím převodu práva, nebylo-li o tom již dříve v rozhodčím řízení rozhodnuto ( ).

K odvolání žalované Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 30. 10. 2009, č.j. -65, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že řízení zastavil, a rozhodl o nákladech řízení. Odvolací soud – vyloučiv aplikaci ustanovení – vyšel ze zjištění, že účastnice ve smlouvě o zajišťovacím převodu práva sjednaly rozhodčí doložku. V občanském soudním řízení by proto soud mohl věc projednat a rozhodnout jen za splnění předpokladů stanovených v ; jelikož žádný z těchto předpokladů nenastal, trpí řízení nedostatkem pravomoci soudu.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním, jímž namítá, že rozhodčí doložka sjednaná ve smlouvě o zajišťovacím převodu práva (článek IX body 2., 3) je neplatná. Z jejího znění vyplývá, že žalobu může k některému z rozhodců podat jen žalovaná jako věřitelka, výlučně žalovaná také určila, kteří rozhodci budou v rozhodčím řízení samostatně spor projednávat, aniž na jejich výběr měla žalobkyně vliv, a Mgr. L. K. měla jako rozhodce podle rozhodčí doložky rozhodovat spory „z právních vztahů založených smlouvou o půjčce nebo v souvislosti s ní“ a nikoliv z právních vztahů založených smlouvou o zajišťovacím převodu práva nebo v souvislosti s ní. Za důvod neplatnosti označila dovolatelka i to, že tzv. Asociace arbitrů se sídlem v Praze 1, Thunovská 12, není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, jde jen o občanské sdružení, které organizačně, ekonomicky a technicky zabezpečuje činnost fyzických osob (rozhodců) zapsaných v jím vedeném seznamu (v seznamu jsou ostatně vedena jména dvou fyzických osob). Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Dovolání žalobkyně je zjevně bezdůvodné ( ).

Z přezkumné povahy činnosti dovolacího soudu vyplývá, že skutkový základ věci tak, jak byl vytvořen v důkazním řízení před soudem prvního stupně, případně před soudem odvolacím, nemůže být v rámci dovolacího řízení rozšiřován nebo jinak měněn; v dovolacím řízení nemohou být uplatňovány nové skutečnosti nebo důkazy ( ). Sám charakter přezkumné činnosti dovolacího soudu nepřipouští, aby správnost rozhodnutí odvolacího soudu byla hodnocena s přihlédnutím k novým skutečnostem nebo důkazům, které nebyly provedeny v řízení před soudem prvního stupně nebo před soudem odvolacím a které odvolací soud ani nemohl uvažovat. Proto také právní úprava ( , věta první, ) nepřipouští v rámci dovolacího řízení dokazování, aby bylo zajištěno, že skutkový základ rozhodnutí odvolacího soudu zůstane v dovolacím řízení nedotčen.

V projednávané věci žalobkyně v řízení před soudy nižších stupňů netvrdila skutečnosti, na jejichž základě je rozhodčí doložka podle jejího názoru neplatná (okolnosti svědčící o neplatnosti smlouvy uvedla poprvé až v dovolání), a protože tyto skutečnosti ani nevyšly v řízení jinak najevo (srov. ), nemůže důvodně odvolacímu soudu vytýkat, že se jimi nezabýval a nedospěl na jejich základě k jinému – pro ní příznivějšímu – právnímu posouzení věci (zde otázky pravomoci). Je sice pravda, že soud přihlíží k absolutní neplatnosti právního úkonu i bez návrhu, tj. z úřední povinnosti; to však platí – vzhledem k projednací zásadě ovládající občanské soudní řízení ( ) – jen za předpokladu, že skutečnosti, které jsou s absolutní neplatností právního úkonu spojeny, vyjdou v řízení najevo. Nelze-li správnost rozhodnutí odvolacího soudu hodnotit s přihlédnutím k novým skutečnostem nebo důkazům, které nebyly provedeny před soudem prvního stupně nebo před soudem odvolacím, nemůže se uvedenými skutkovými tvrzenímidovolatelky zabývat ani dovolací soud.

Nejvyšší soud proto dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl ( ).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle , a (žalované, která by měla právo na jejich náhradu, v tomto stadiu řízení náklady nevznikly).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. srpna 2011

JUDr. Pavel K r b e k, v. r.

předseda senátu