Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2687/2009

U S N E S E N Í

PhDr. J. H.

Mgr. P. O.

, o náhradu škody, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 29. 1. 2009, č.j. -219, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaný

je povinen

zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč k rukám Mgr. Zbyška Jaroše, advokáta se sídlem Praha 4, Zelený pruh 95/97, do tří dnů od právní moci usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhal náhrady škody ve výši 466.611,- Kč s příslušenstvím, kterou mu měl způsobit žalovaný jako advokát při zastupování v soudním sporu vedeném u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. tím, že neuplatnil námitku neplatnosti ujednání o smluvní pokutě, nezpochybnil přechod závazku k úhradě smluvní pokuty a opožděně podal odvolání.

Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 13. 6. 2008, č.j. -186, uložil žalovanému zaplatit žalobci 466.611,- Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Soud zjistil, že žalovaný jako advokát zastupoval žalobce ve sporu vedeném u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , který byl ukončen vydáním rozsudku ze dne 23. 6. 2000, jímž bylo žalobci uloženo zaplatit společnosti VEBA, textilní závody a.s., (dále jen VEBA) z titulu náhrady kupní ceny za dodané zboží jistinu 816.293,- Kč, smluvní pokutu 1.061.580,- Kč a náklady řízení 75.116,- Kč. V řízení před soudem prvního stupně nevznesl žalovaný námitku, že smluvní pokuta na žalobce v důsledku privatizace státního majetku nepřešla, a žalovaným podané odvolání bylo usnesením odvolacího soudu ze dne 26. 4. 2001, č.j. -77, odmítnuto pro opožděnost. Soud konstatoval, že smluvní pokuta není příslušenstvím pohledávky, ale je naopak samostatným majetkovým nárokem, proto soud v původním řízení by musel na základě námitky dospět k závěru, že smluvní pokuta nemohla v daném případě přejít na žalobce spolu se závazkem společnosti VEBA ve výši 816.293,- Kč. Soud dále dovodil, že pokud žalovaný jako zástupce tuto námitku v řízení před soudem prvního stupně nevznesl, pak by ji zcela jistě mohl vznést v řízení před odvolacím soudem, pokud by ovšem bylo odvolání proti napadenému rozsudku podáno včas a odvolací soud by se jím zabýval. Soud dospěl k závěru, že žalovaný pochybil při výkonu advokacie a jako zástupce způsobil žalobci škodu tím, že v daném řízení porušil své povinnosti advokáta vyplývající z , 2 , o advokacii. Přisouzená částka představuje srážky ze mzdy žalobce provedené soudním exekutorem ve prospěch oprávněné společnosti VEBA do 15. 1. 2007.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 29. 1. 2009, č.j. -219, potvrdil rozsudek okresního soudu a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud zdůraznil, že žalovaný zastupoval žalobce v řízení sp. zn. jako advokát a žalobce prokázal vznik škody, neboť na základě rozsudku vydaného v uvedeném řízení bylo žalobci exekučně sraženo ze mzdy 681.929,- Kč. Usnesením okresního soudu byla exekuce zastavena v rozsahu celé jistiny a částečně ohledně smluvní pokuty, vymožené srážky tedy představovaly právě úhradu smluvní pokuty. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně v tom, že odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 23. 6. 2000, č.j. -32, mohlo být úspěšné, nebýt pochybení žalovaného, který je podal opožděně. Odvolací soud tehdy mohl dospět k jinému závěru ohledně smluvní pokuty, neboť ujednání o smluvní pokutě bylo neurčité a nesrozumitelné, a proto neplatné. Podle odvolacího soudu nárok na zaplacení smluvní pokuty platně nevznikl, přesto právě smluvní pokuta byla exekučně vymáhána. Jestliže nevznikl nárok na smluvní pokutu, nemohl také přejít v souvislosti s privatizovaným majetkem podle , o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, který obsahuje speciální úpravu přechodu závazků ze zákona, pro které bylo rozhodné, zda byla dána souvislost s privatizovaným majetkem, a nikoliv to, zda šlo o příslušenství pohledávky.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení a odst. 3 a podává je z důvodu upraveného v Nesprávné právní posouzení spatřuje dovolatel ve výkladu , na základě něhož soudy prohlásily přechod pasivních závazků za neplatný pro neuvedení jejich konkretizace v dohodě o převodu majetku na žalobce, zatímco přechod aktivních závazků a hmotného majetku považovaly za platný. Vytýkal soudům též nezapočítání výnosů žalobce z privatizace prodejem převzatého státního majetku a výnosů z aktivních závazků proti žalobou uplatněnému nároku. Tvrdil, že žalobci žádná škoda nevznikla, když peněžní prostředky na úhradu závazku vůči věřiteli - společnosti VEBA převzatého ve smyslu měl žalobce v dubnu 1993 k dispozici, nedošlo by pak k nárůstu příslušenství nad objem jistiny. Označil ujednání o smluvní pokutě za platně uzavřené. Dovolává se též závěrů skutkově obdobného sporu, který řešil Nejvyšší soud pod sp. zn. . Konečně namítá, že v předcházejícím sporu vedeném před Okresním soudem v Pardubicích pod sp. zn. , v němž vystupovaly strany v obráceném pořadí, se domáhal zaplacení odměny za zastupování žalobce v jiném sporu v částce 490.367,- Kč, soud však žalobu zamítl z důvodu zápočtu vymáhané částky na náhradu škody. Navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žádal též „pozastavení vykonatelnosti dovoláním napadených rozhodnutí.“

Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil se závěrem odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobci přiznán nárok na náhradu nákladů dovolacího řízení. Uvedl, že smluvní pokuta nebyla smlouvou ze dne 3. 3. 1992 platně sjednána a neměla být v žádném případě společnosti VEBA přiznána, přičemž žalovaný tyto skutečnosti v řízení sp. zn. měl a mohl namítnout a toto pochybení bylo zcela jednoznačně příčinou vzniku škody na straně žalobce.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) posoudil dovolání – v souladu s čl. II. bodem 12 – podle ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále jen „ “) a shledal, že bylo podáno včas, účastníkem řízení, který má právnické vzdělání ve smyslu , 2 písm. a) , směřuje však proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Dovolání je podle přípustné, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněnými dovolacími důvody (srov. ) a při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení po právní stránce zásadní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil, za předpokladu, že právě na tomto právním posouzení rozhodnutí odvolacího soudu skutečně spočívá a že v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale zároveň i z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec.

V posuzované věci žalovaný nevymezil žádnou právní otázku, jež by činila napadené rozhodnutí zásadně významným ve výše uvedeném smyslu.

Přípustnost dovolání nelze v dané věci založit námitkou nesprávného právního posouzení důsledků konkrétních smluvních ujednání mezi žalobcem a společností VEBA (dohoda o převodu státního majetku a ustanovení o sjednání smluvní pokuty) opírající se o jedinečný skutkový základ věci, jehož právní posouzení postrádá nezbytný přesah do širší rozhodovací praxe (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. , nebo ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. ).

Odkaz dovolatele na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2006, sp. zn. , vydané ve skutkově obdobném sporu, není přiléhavý, neboť v dané věci dovolací soud dovolání odmítl pro absenci otázky zásadního právního významu, tj. nedošlo k meritornímu přezkumu věci.

Z tohoto důvodu napadené rozhodnutí nelze považovat za zásadně právně významné ve smyslu , odst. 3 Nejvyšší soud proto dovolání podle věty první a odmítl.

O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , a tak, že žalovanému, jehož dovolání bylo odmítnuto, byla uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 12.360,-Kč včetně 20 % DPH ( ve spojení s a ve spojení s a , v platném znění, a 3 , v platném znění, a ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 14. července 2011

JUDr. Robert Waltr, v. r. předseda senátu