Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 3502/2010

29 Cdo 3502/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Šuka a soudců JUDr. Filipa Cilečka a doc. JUDr. Ivany Štenglové v právní věci žalobkyně Euromilk s. r. o., se sídlem v Praze 1, Staré Město, Týnská 1053/21, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 62956752, zastoupené JUDr. Borisem Vacou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Dlouhá 16, PSČ 110 00, proti žalovanému J. P., zastoupenému JUDr. Janem Matějíčkem, advokátem, se sídlem v Kolíně III, Politických vězňů 98, PSČ 280 02, o zaplacení 6,651.476,- Kč a 240,90 EUR s příslušenstvím, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 26. dubna 2010, č. j. -101, takto:

O d ů v o d n ě n í:

V záhlaví označeným rozsudkem Vrchní soud v Praze potvrdil k odvolání žalovaného rozsudek ze dne 28. června 2007, č. j. -42, jímž Krajský soud v Praze uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 6,651.476,- Kč a 240,90 EUR s příslušenstvím.

Odvolací soud – cituje ustanovení a , (dále též jen „ “) – přisvědčil soudu prvního stupně v závěru, podle něhož byly v projednávané věci splněny podmínky, za nichž soud ve věci rozhodne rozsudkem pro uznání.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jež Nejvyšší soud podle ustanovení , odmítl jako nepřípustné.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení (o situaci předvídanou v ustanovení nejde), tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.

Dovolatel spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí v „odpovědi na otázku, jaké jsou předpoklady vydání usnesení podle , zda vydání rozhodnutí podle spočívá na libovolné úvaze soudu nebo zda (a především jak) posuzovat otázku, zda povaha věci nebo okolnosti případu skutečně vyžadují použití domněnky uznání nároku“.

V projednávané věci bylo usnesení o výzvě k vyjádření podle ustanovení vydáno společně s platebním rozkazem, tj. postupem podle ustanovení (ve znění účinném do 30. června 2009).

Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 26. ledna 2005, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 65/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, formuloval a odůvodnil (při výkladu ustanovení ve znění účinném do 30. června 2009, rozhodném i pro projednávanou věc) závěr, podle něhož vydání usnesení podle ustanovení není v případě, kdy se usnesení vydává společně s platebním rozkazem, podmíněno tím, že to vyžaduje povaha věci nebo okolnosti případu.

Od účinnosti novely , provedené zákonem číslo (tj. od 1. července 2009), se pak tento závěr podává z výslovného znění ustanovení

Dovolatelem předestřená právní otázka tudíž napadené rozhodnutí zásadně právně významným nečiní a dovolání není přípustné ani podle ustanovení

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaného bylo odmítnuto a žalobkyni vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Ty sestávají z odměny za zastupování advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení), jejíž výše se určuje podle (dále jen „ “), a z náhrady hotových výdajů.

Podle ustanovení § 3 odst. 1 bodu 5, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 a § 15 vyhlášky činí sazba odměny 20.000,- Kč. Takto určená sazba se podle vyhlášky snižuje o 50 %, tj. na částku 10.000,- Kč, jelikož zástupce žalobkyně učinil v dovolacím řízení pouze jediný úkon právní služby (vyjádření k dovolání). Spolu s náhradou hotových výdajů dle ve výši 300,- Kč a náhradou za 20 % daň z přidané hodnoty ve výši 2.060,- Kč podle ustanovení tak dovolací soud přiznal žalobkyni k tíži dovolatele celkem 12.360,- Kč.

Rozhodné znění , podle kterého Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm (od 1. července 2009) se podává z bodu 12., části první, článku II. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně 18. srpna 2011

JUDr. Petr Šuk

předseda senátu