Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3207/2010

U S N E S E N Í

Ing. P. M.,

České republice – Ministerstvu spravedlnosti

, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o 1.000.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 1. 2010, č.j. – 49, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 22. 6. 2009, č. j. - 24, přiznal žalobci částku 50.000,- Kč jako náhradu imateriální újmy, kterou žalobce utrpěl v důsledku nepřiměřeně dlouhého řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů (dále „BSM“), vedeného u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. . Co do zbývající částky 950.000,- Kč žalobu zamítl.

Městský soud v Praze napadeným rozsudkem změnil v zamítavém výroku rozsudek soudu prvního stupně a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci dalších 12.500,- Kč, jinak rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že řízení, jehož předmětem bylo vypořádání BSM, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. , bylo zahájeno žalobou podanou dne 25. 9. 1997. Konečný rozsudek ve věci nabyl právní moci dne 24. 2. 2009. Žalovaná žádosti žalobce o poskytnutí mimosoudního odškodnění v penězích nevyhověla, považovala za dostačující konstatování porušení práva na rozhodnutí v přiměřené době.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně shledal porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené době. Při stanovení výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nepřiměřenou délkou řízení odvolací soud přihlédl zejména ke složitosti původního řízení, které hodnotil jako skutkově složité (bylo prováděno rozsáhlé dokazování, řízení probíhalo na třech stupních soudní soustavy). Naopak nebral k tíži žalobce, že opakovaně v řízení žádal o odročení jednání ve věci, neboť žádosti o odročení považoval za opodstatněné. Význam řízení pro žalobce nehodnotil jako zvlášť zvýšený. Zdůraznil, že se nejedná o typ řízení, u kterého se vysoký význam řízení pro účastníky předpokládá. Za adekvátní zadostiučinění odpovídající kritériím dle až e) , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. ,

o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen OdpŠk), považoval odvolací soud částku 62.500,- Kč.

Žalobce rozsudek odvolacího soudu, v rozsahu, kterým bylo potvrzeno zamítnutí žaloby do částky 937.500,- Kč, napadl dovoláním, jehož přípustnost dovozuje z ust. (dále jen „ “) a opírá je o dovolací důvod dle pro nesprávné právní posouzení. Za otázku zásadního významu považuje vyřešení problematiky náhrady imateriální újmy poskytované za nepřiměřenou délku řízení v jiném rozsahu, než jak je přiznávána Evropským soudem pro lidská práva (dále také „ESLP“), což podle dovolatele způsobuje nerovnost na straně poškozených v jednotlivých smluvních státech. Má za to, že mu bylo přiznáno odškodnění nepřiměřeně nízké, nižší, než které v obdobných případech poskytuje ESLP. Brojí také proti názoru soudu, že by posuzované řízení pro něj nemělo velký význam. Konstatuje, že nepřiměřeně dlouhé řízení na něj mělo velký ekonomický dopad, a to zejména v důsledku změny judikatury ve vztahu k oceňování hodnoty členských práv a povinností k družstevnímu bytu. Proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12 ).

Dovolání žalobce bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu není měnícím ve smyslu , ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen podle , přichází v úvahu přípustnost dovolání toliko na základě ustanovení

Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Dle ustanovení má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena, nebo která je odvolacími soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolací přezkum je za těchto podmínek přípustný toliko pro posouzení otázek právních, z čehož vyplývá, že relevantním dovolacím důvodem je jen ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( věta první ), lze posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně právně významné.

Proces zkoumání významu rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce přitom není procesem shodným s prověřováním jeho správnosti z hlediska uplatněného dovolacího důvodu. Nejvyšší soud při tomto zkoumání především prověřuje, zda v rozsudku řešená a dovoláním vymezená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétním případě, ale pro judikaturu, tedy z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec. Nejvyšší soud pak zkoumá, zda jde o právní otázku, kterou dosud neřešil, popř. právní otázku řešenou rozdílně soudy nižších stupňů, či řešenou jinak, než v judikatuře Nejvyššího soudu, anebo otázku vyžadující jiné řešení, než jakého bylo dříve v judikatuře Nejvyššího soudu dosaženo.

Žalobce v dovolání žádnou otázku, kterou by bylo možno považovat za zásadně právně významnou, neformuluje.

Otázka výše náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení ve srovnání s rozsahem odškodnění, které poskytuje Evropský soud pro lidská práva v obdobných věcech, byla městským soudem vyřešena v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek ze dne 20. 5. 2009, sp. zn. , veřejnosti dostupný, stejně jako další citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz).

Samotný nesouhlas žalobce s výší poskytnutého odškodnění nepřiznává rozsudku odvolacího soudu zásadní právní význam, neboť se týká pouze konkrétního sporu a není opřen o žádné právní argumenty (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. ).

Konečně i význam předmětu řízení pro žalobce posoudil odvolací soud v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. ). Ten přitom nelze odvozovat od výsledku posuzovaného řízení. Případné finanční ztráty poškozeného, které utrpěl nepřiměřeně dlouhým řízením, nejsou pro odškodnění imateriální újmy podstatné a mohou být zohledněny toliko v rámci náhrady majetkové škody.

Dovolací soud proto dovolání podle věty první, ve spojení s jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. věty první, a , neboť žalované v dovolacím řízení náklady nevznikly a žalobce nemá s ohledem na výsledek dovolacího řízení na náhradu jeho nákladů právo.

Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 16. srpna 2011

JUDr. František Ištvánek

předseda senátu