Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3687/2009

U S N E S E N Í

L. Ch.

, proti povinnému

J. S.

, zastoupenému JUDr. Jiřím Císařem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Hrnčířská 55/14, pro 90.851,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze 7. 4. 2009, č. j. -111, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Odůvodnění:

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 12. 12. 2008, č. j. -97, jímž okresní soud zamítl návrh na zastavení exekuce, odůvodněný (s poukazem na ustanovení ) tvrzením, že exekuční titul nemohl nabýt právní moci, a tedy ani vykonatelnosti, jelikož povinný proti němu podal včasné odvolání. Protože – jak krajský soud zjistil z nalézacího spisu – o odvolání dosud, tedy ke dni rozhodování o odvolání v exekuční věci, nebylo rozhodnuto, posoudil si otázku správnosti náhradního doručení titulu krajský soud v exekučním řízení sám a v tomto ohledu dospěl – shodně se soudem prvního stupně – k závěru, že rozsudek okresního soudu z 31. 5. 2006, č. j. -134, byl doručen náhradním způsobem řádně, že tedy odvolání povinného je opožděné, a že tak je exekuční titul pravomocný i vykonatelný; důvod k zastavení exekuce podle tudíž dán není.

V dovolání – aniž se zabývá otázkou jeho přípustnosti – povinný namítá nesprávné právní posouzení věci a existenci vady, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení spatřuje v nesprávném výkladu ustanovení a Soudy obou stupňů totiž podle něj vycházely nesprávně z toho, že dovolenou čerpal od 3. 7. do 16. 7. 2006, a že tedy dne 17. 7. téhož roku byl přítomen na pracovišti, tedy v sídle obecního úřadu ve Velkém Březně, a že se tudíž zdržoval v místě doručení desátý den od uložení zásilky, a proto, že uložení písemnosti je třeba pokládat za účinné a desátý den od jejího uložení za den doručení. Především dne 17. 7. 2006 vykonával práci mimo sídlo Obecního úřadu ve Velkém Březně a nebyl tudíž přítomen v sídle obecního úřadu jako v místě doručování písemnosti. Soudy obou stupňů nezjišťovaly, jakým způsobem a kde byla zásilka uložena u obecního úřadu, v němž nebylo zřízeno žádné místo k ukládání zásilek a písemností pro zanechání výzev k jejich vyzvednutí. V tomto směru tyto údaje nevyplývají ani z obsahu doručenky, která navíc nemá náležitosti předepsané ustanovením , 3, 4

Nejvyšší soud věc projednal podle ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, ).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Ve smyslu ustanovení – jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel – kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení , jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( věta první ), z čehož vyplývá mimo jiné, že při zkoumání, zda napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve smyslu ustanovení ve věci samé po právní stránce zásadní právní význam, může posuzovat jen takové právní otázky, které dovolatel v dovolání označil (viz usnesení Nejvyššího soudu z 29. 6. 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7, ročník 2004, pod poř. č. 132).

V souzené věci však dovolatel – jenž se ostatně otázkou přípustnosti dovolání nezabýval – tuto svou základní povinnost nesplnil.

Kromě toho je zde ovšem skutečnost zásadní, a to, že – jak plyne z nalézacího spisu – odvolání povinného proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem z 31. 5. 2006, č. j. -134, bylo usnesením krajského soudu z 2. 6. 2009, č. j. -169, pravomocným 16. 6. 2009, tedy

před

podáním dovolání (7. 9. 2009) jako opožděné odmítnuto.

Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání ( věta první ) podle ustanovení , odmítl.

O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. července 2011

JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.

předseda senátu