Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 2181/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petra Krause a soudců JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., ve věci žalobce P. P., proti žalovaným 1) České republice – Ministerstvu spravedlnosti se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, 2) T. M., soudkyni Obvodního soudu pro Prahu 2, se sídlem v Praze 2, Francouzská 19, 3) M. H.,„MS Praha“, a 4) J. C. a 5) A. S., soudcům Městského soudu v Praze, se sídlem v Praze 2, Spálená 2, o zaplacení 10.000.000,- Kč,vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. května 2010, č. j. -122, takto:

I.Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 24. srpna 2009, č. j. -18, uložil žalobci pořádkovou pokutu ve výši 30.000,- Kč (výrok I) a současně jej vyzval,

aby své podání ze dne 5. 8. 2009, které je podle obsahu žalobou, opravil tak,aby neobsahovalo vulgární výrazy a urážky (výrok II).

K odvolání žalobce Městský soud v Praze usnesením ze dne 7. května 2010, č. j. -122, usnesení soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I) ve zbytku podané odvolání odmítl (výrok II).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání.

Dovolání není přípustné.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti výroku I usnesení odvolacího soudu je nutno poměřovat prostřednictvím ustanovení až (ve znění účinném od 1. 7. 2009). Z ustanovení , a přípustnost dovolání nevyplývá, neboť v případě napadeného usnesení odvolacího soudu se nejedná ani o jeden ze zde taxativně vypočtených případů. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení , jelikož odvolacím soudem potvrzené usnesení soudu prvního stupně v jeho výroku I není usnesením ve věci samé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 12. 1997, sp. zn. , uveřejněné pod č. 61/1998 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, dále rovněž usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 2002, pod číslem 139, nebo usnesení Nejvyššího soudu

ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. ).

Dovolání proti výroku II napadeného usnesení, jímž odvolací soud odmítl žalobcovo odvolání, rovněž přípustné není (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu

ze dne 28. 6. 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2006, pod číslem 174, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 7. 2010,

sp. zn. ).

Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věty první ), objektivně nepřípustné dovolání odmítl ( věty první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 části věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř za situace, kdy žalovaným, kteří by měli na náhradu nákladů dovolacího řízení zásadně právo, v tomto řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. července 2011Mgr. Petr Krauspředseda senátu