Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Tdo 761/2011

7 Tdo 761/2011-21

U S N E S E N Í

M. B.

Podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. B.

o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 20. 9. 2010, sp. zn. , byl obviněný M. B. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle § 202 odst. l tr. zák. (zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů) a odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody na jeden měsíc se zkušební dobou stanovenou na jeden rok. Výrokem podle § 228 odst. l tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.

Jako trestný čin posoudil Obvodní soud pro Prahu 1 skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 7. 9. 2009 kolem 11,30 hodin v P., V. s., při zkoušení výšky podstavce sochy W. Wilsona za přítomnosti televize, dalších médií a většího počtu lidí slovně napadl O. H., že je zloděj, nejméně dvakrát ho udeřil pěstí do obličeje, tím mu způsobil drobnější zranění a poté fyzicky napadl další dvě osoby, které přišly O. H. na pomoc, a to R. O., jehož udeřil pěstí do brady, a K. H., po němž se ohnal pěstí a zasáhl ho do zadní části hlavy.

Odvolání obviněného, podané proti výroku o vině a dalším výrokům, bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 11. 1. 2011, sp. zn. , podle § 256 tr. ř. zamítnuto.

Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v § 265b odst. l písm. b), 1) tr. ř. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. b) tr. ř. zahrnul námitky týkající se předsedkyně senátu Městského soudu v Praze, kterou označil za podjatou. S dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. spojil námitky směřující proti skutkovým zjištěním, která se stala podkladem výroku o vině, dále proti způsobu, jímž soudy hodnotily důkazy, a konečně proti rozsahu provedeného dokazování. Těmito námitkami prezentoval svou vlastní skutkovou verzi incidentu založenou na tvrzení, že byl sám napaden. Z uplatněných námitek vyvozoval, že „nebyly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro zamítavé rozhodnutí o odvolání”. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil obě rozhodnutí a aby přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 1 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo z podstatné části podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b tr. ř., a že pokud se opírá o námitky, které lze považovat za dovolací důvod, je zjevně neopodstatněné.

Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů výslovně stanovených v § 265b odst. l písm. a) až 1) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí zákonný dovolací důvod jen formálně deklarovat, ale uplatněné námitky mu svým obsahem musí také odpovídat.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. l písm. b) tr. ř.

Podle § 265b odst. l písm. b) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže ve věci rozhodl vyloučený orgán, avšak tento důvod nelze uplatnit, pokud tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta.

Okolnosti, které podle obviněného byly důvodem vyloučení předsedkyně senátu Městského soudu v Praze, se týkaly jednak její profesionální minulosti a konkrétních trestních věcí, v nichž rozhodovala, a jednak způsobu, jímž vedla veřejné zasedání konané o odvolání v posuzované věci.

Toto rozlišení je významné z toho hlediska, že obviněný a jeho obhájce byli přítomni veřejnému zasedání a neuplatnili v jeho průběhu žádnou námitku směřující k vyloučení předsedkyně senátu Městského soudu v Praze z toho důvodu, jak vedla veřejné zasedání. Tím pádem je vyloučeno, aby obviněný mohl tyto námitky uplatnit v dovolání.

Jako dovolací důvod lze akceptovat jen tu část námitek, které obviněný zaměřil proti profesionální minulosti předsedkyně senátu Městského soudu v Praze, neboť lze připustit, že pro obviněného šlo o „nově obdržené informace” (citováno z dovolání). Podjatost předsedkyně senátu Městského soudu v Praze obviněný vyvozoval z toho, že rozhodovala před listopadem 1989 v trestní věci Václava Havla a po listopadu 1989 v trestní věci Lubomíra Štrougala, a dále z toho, jakým způsobem, zejména s jakou mírou přísnosti, bylo v obou věcech rozhodnuto. Tímto srovnáním se obviněný snažil prezentovat předsedkyni senátu Městského soudu v Praze tak, jako by byla zastánkyní politických poměrů před listopadem 1989, a proti tomu postavil svou angažovanost směřující ke svržení komunistického režimu.

Z namítaných okolností týkajících se profesionální minulosti předsedkyně senátu Městského soudu v Praze nevyplývá nic, co by ve smyslu ustanovení § 30 odst. l tr. ř. odůvodňovalo pochybnost, že nemůže nestranně rozhodovat, a to buď pro poměr k projednávané věci, anebo pro poměr k osobám vystupujícím v řízení, zejména k obviněnému, popř. k dalším účastníkům incidentu. Podstatou posuzované věci bylo narušení veřejného pořádku při akci, která souvisela s připravovanou instalací sochy dřívějšího amerického prezidenta W. Wilsona. Incident vyplynul z vzájemných napjatých vztahů mezi obviněným a O. H., přičemž napjetí mezi nimi mělo původ v dřívějších neshodách týkajících se sochy. V posuzované věci nešlo o žádné hodnocení politických postojů. Ostatně ani z odůvodnění napadeného usnesení nelze na nic takového usuzovat. Odůvodnění napadeného usnesení jako celek vyznívá věcně, není nijak odtrženo od obsahu provedených důkazů a rozhodně neukazuje na nějakou podjatost předsedkyně senátu Městského soudu v Praze.

Dovolání obviněného, pokud bylo podáno s odkazem na dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. b) tr. ř., je tedy zjevně neopodstatněné.

K důvodu dovolání podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř.

Podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).

V citovaném ustanovení jsou upraveny ve skutečnosti dvě varianty dovolacího důvodu.

První varianta je vymezena dikcí, podle které bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Tato varianta se vztahuje na případy, v nichž bylo odvolání zamítnuto nebo odmítnuto z důvodů procesní povahy, tj. zamítnuto podle § 253 odst. l tr. ř. proto, že bylo podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět, popř. odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. ř. pro nedostatek náležitostí obsahu odvolání. Společným znakem těchto případů je to, že k zamítnutí nebo odmítnutí odvolání došlo bez meritorního přezkoumání rozsudku odvolacím soudem. Pokud odvolací soud rozhodl chybně, znamená to, že obviněnému odňal přístup k druhé instanci. Účelem dovolání v takových věcech je umožnit obviněnému, aby dosáhl meritorního přezkoumání rozsudku soudem druhého stupně. V rámci této varianty není možné uplatňovat žádné jiné námitky než ty, že odvolání bylo nesprávně zamítnuto podle § 253 odst. l tr. ř. nebo odmítnuto podle § 253 odst. 3 tr. ř. Zejména pak nepřichází v úvahu namítat cokoli na adresu rozsudku soudu prvního stupně, neboť ten nebyl odvolacím soudem přezkoumáván.

Druhá varianta je vymezena dikcí, podle které bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku a v řízení předcházejícím tomuto rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Tato varianta se vztahuje na případy, v nichž bylo odvolání zamítnuto jako nedůvodné podle § 256 tr. ř. po meritorním přezkoumání rozsudku podle § 254 odst. l tr. ř. Dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. tu je vázán na spojení s jiným dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm. a) až k) tr. ř.

V posuzované věci byl dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. uplatnitelný v druhé z obou uvedených variant, tj. ve spojení s jiným dovolacím důvodem, neboť odvolání obviněného podané proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 bylo zamítnuto jako nedůvodné podle § 256 tr. ř., a to po meritorním přezkoumání rozsudku. Jako jiný dovolací důvod obviněný uplatnil dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. b) tr. ř. Z vázanosti dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. na jiný dovolací důvod, v dané věci na dovolací důvod podle § 265b odst. l písm. b) tr. ř., logicky vyplývá, že pokud je dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. b) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné také z hlediska dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř.

Námitky směřující proti výroku o vině z důvodu nesouhlasu obviněného se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení provedených důkazů soudy a s rozsahem provedeného dokazování se zcela míjejí s první variantou dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. a svým obsahem s ní nijak nekorespondují. Bez spojení s jiným dovolacím důvodem však uvedené námitky nejsou podřaditelné ani pod druhou variantu dovolacího důvodu podle § 265b odst. l písm.l) tr. ř. Zmíněné námitky evidentně nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. l písm. b) tr. ř. a obviněný neuplatnil žádný další dovolací důvod, který by případně otvíral cestu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. l písm. l) tr. ř. v jeho druhé variantě.

Závěrem k podanému dovolání

Z důvodů, které jsou zřejmé z předcházejících částí tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle § 265i odst. l písm. e) tr. ř. odmítl.

P o u č e n í :

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. června 2011

Předseda senátu:

JUDr. Petr Hrachovec