Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1933/2010

29 Cdo 1933/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a JUDr. Zdeňka Krčmáře v právní věci žalobkyně K + B Expert, s. r. o., se sídlem v Klíčanech, U expertu 91, PSČ 250 69, identifikační číslo osoby 40 61 36 99, zastoupené JUDr. Josefem Corradinim, advokátem, se sídlem v Ostravě, Válova 24/1106, PSČ 724 00, proti žalovaným 1) RH leas., s. r. o. „v likvidaci“ se sídlem v Bruntále, Třída práce 15, č. p. 1710, PSČ 792 01, identifikační číslo osoby 00 56 23 86 a 2) RUCHSTAV HOLDING a. s., se sídlem v Bruntále, Třída práce 15, identifikační číslo osoby 65 13 80 31, zastoupené JUDr. Radkem Závodným, advokátem, se sídlem v Praze 5, Duškova 917/4, PSČ 150 00, o žalobě na obnovu řízení, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání druhé žalované proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. října 2009, č. j. -401, takto:

Odůvodnění:

Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 23. května 2002, č. j. -87, k odvolání žalovaných potvrdil rozsudek ze dne 11. listopadu 1999, č. j. -50, jímž Krajský obchodní soud v Ostravě ponechal v platnosti směnečné platební rozkazy ze dne 22. června 1999, č. j. -8, č. j. -8 a č. j. -8.

Proti výše uvedeným rozhodnutím podala druhá žalovaná žalobu na obnovu řízení, kterou Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 8. prosince 2003, č. j. -302, zamítl. Vrchní soud v Olomouci k odvolání druhé žalované usnesením ze dne 20. října 2009, č. j. -401, usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Odvolací soud shledal závěry soudu prvního stupně o nedůvodnosti žaloby na obnovu řízení správnými, uzavíraje, že námitka neoprávněného zásahu do směnek byla druhou žalovanou uplatněna až v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně (tj. opožděně). Připustil, že řízení o žalobě na obnovu řízení a řízení o žalobě pro zmatečnost (rozuměj řízení o mimořádných opravných prostředcích, jimiž druhá žalovaná napadla shora zmíněná rozhodnutí), soud prvního stupně v rozporu s ustanovením , (ve znění účinném od 1. ledna 2001 – dále jen „ “) nespojil ke společnému řízení, nicméně uvedené pochybení nepovažoval za vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. V době, kdy rozhodoval o odvolání druhé žalované proti usnesení soudu prvního stupně, jímž byla žaloba na obnovu řízení zamítnuta, totiž byla žaloba pro zmatečnost již pravomocně zamítnuta, a dovolatelkou namítaná vada řízení „zhojena“. Konečně jako neopodstatněnou vyhodnotil výhradu druhé žalované, podle níž byl soud nesprávně obsazen (rozhodoval nezákonný soudce) [o žalobě pro zmatečnost rozhodovala soudkyně Krajského soudu v Ostravě JUDr. Michaela Steriovská – Otavová a o žalobě na obnovu řízení soudce téhož soudu Mgr. Jiří Zavázal], když obsazení soudu odpovídalo rozvrhu práce Krajského soudu v Ostravě na příslušný kalendářní rok 2002 (tj. rok, kdy byly obě žaloby podány).

Proti usnesení odvolacího soudu podala druhá žalovaná dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení a setrvávajíc na námitkách, podle nichž:

1) Řízení o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost nebyla v rozporu s ustanovením spojena ke společnému řízení;

2) Jí bylo upřeno právo na zákonného soudce, když při respektování ustanovení by o žalobě na obnovu řízení rozhodoval tentýž soudce jako o žalobě pro zmatečnost;

3) Výhrada, že převzala směnečné rukojemství za výstavce směnek (žalobkyni) a nikoli za směnečníka (první žalovanou), byla obsažena ve včasných námitkách proti směnečným platebním rozkazům.

Požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, když „není pochyb, že celé řízení nebylo v souladu se zákonem ani spravedlivé jako celek“.

Podle bodu 17., hlavy I., části dvanácté, , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona (1. ledna 2001) nebo vydaným po řízení podle dosavadních právních předpisů (jako tomu bylo i v poměrech dané věci, kterou soudy nižších stupňů projednaly a rozhodly podle bodu 15 a 16, hlavy I., části dvanácté, podle ve znění účinném do 31. prosince 2000) projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle ve znění účinném do 31. prosince 2000 (dále jen „ v rozhodném znění“).

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení v rozhodném znění dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení , a v rozhodném znění.

Ustanovení v rozhodném znění nezakládá přípustnost dovolání již proto, že usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí žaloby na obnovu řízení, nelze podřadit žádnému z tam vyjmenovaných případů. Podmínky určené v ustanovení v rozhodném znění daná věc rovněž nesplňuje, když odvolací soud výrokem rozhodnutí přípustnost dovolání nevyslovil (odstavec 1) a žalovaná před vydáním potvrzujícího usnesení návrh na vyslovení přípustnosti dovolání nevznesla (odstavec 2); současně není ve vztahu k ustanovení v rozhodném znění splněna podmínka, aby dovoláním napadené usnesení odvolacího soudu bylo usnesením ve věci samé (k tomu srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2005, sp. zn. ).

Zbývá posoudit, zda přípustnost dovolání nezakládá některý z důvodů uvedených v ustanovení v rozhodném znění.

Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestližea) bylo rozhodnuto ve věci, která nenáleží do pravomoci soudů,b) ten, kdo v řízení vystupoval jako účastník, neměl způsobilost být účastníkem řízení,c) účastník neměl procesní způsobilost a nebyl řádně zastoupen,d) v téže věci bylo již dříve pravomocně rozhodnuto nebo v téže věci bylo již dříve zahájeno řízení,e) nebyl podán návrh na zahájení řízení, ačkoli podle zákona ho bylo třeba,f) účastníků řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem,g) rozhodoval vyloučený soudce nebo soud byl nesprávně obsazen, ledaže místo samosoudce rozhodoval senát.

V situaci, kdy není pochyb o tom, že řízení před soudy nižších stupňů zmatečnostními vadami podle ustanovení až f) v rozhodném znění netrpí, zabýval se Nejvyšší soud důvodností výhrady dovolatelky, podle níž ve věci rozhodoval nezákonný soudce.

Nedůvodnost shora zmíněné výhrady je přitom zcela zjevná již proto, že bylo-li povinností soudů nižších stupňů věc projednat a rozhodnout o ní podle ve znění účinném do 31. prosince 2000, nelze uvažovat o tom, že byl soud nesprávně obsazen (rozhodoval nezákonný soudce) jen na základě argumentace, podle níž řízení o žalobě pro zmatečnost a řízení o žalobě na obnovu řízení nebyla spojena ke společnému projednání ve smyslu ustanovení (ve znění účinném od 1. ledna 2001).

Jelikož dovolání není přípustné ani podle ustanovení v rozhodném znění, Nejvyšší soud je podle ustanovení , v rozhodném znění odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a věty první v rozhodném znění (per analogiam), když dovolání druhé žalované bylo odmítnuto a žalobkyni podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. června 2011

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu