Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 287/2011

29 Cdo 287/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobkyně AB – CREDIT a. s., se sídlem v Praze 4, Na Pankráci 1658, PSČ 140 21, identifikační číslo osoby 40 52 26 10, proti žalovaným 1) Ing. J. J., narozenému 11. července 1946, bytem v Proboštově, Zahradní 572/3, zastoupenému Mgr. Františkem Nesvadbou, advokátem, se sídlem v Ústí nad Labem, Hrnčířská 55/14, PSČ 400 01 a 2) Z. B., zastoupenému JUDr. Jaroslavem Savkem, advokátem, se sídlem v Teplicích, ul. 28. října 851/26, PSČ 415 01, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. července 2009, č. j. -73, ve znění usnesení ze dne 15. listopadu 2010, č. j. -115, takto:

se zastavuje.

II. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 21. července 2009, č. j. -73, ve znění usnesení ze dne 15. listopadu 2010, č.j. -115, se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaných v záhlaví označeným rozsudkem (ve znění usnesení ze dne 15. listopadu 2010, č. j. -115) potvrdil rozsudek ze dne 23. května 2008, č. j. -42, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem ponechal v celém rozsahu v platnosti směnečný platební rozkaz ze dne 14. prosince 2004, č. j. -18, kterým uložil žalovaným, aby společně a nerozdílně zaplatili žalobkyni částku 2,700.000,- Kč s 6% úrokem od 2. července 2003 do zaplacení, směnečnou odměnu 9.000,- Kč a náklady řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu a výslovně též proti rozsudku soudu prvního stupně podali žalovaní dovolání, s tím, že jej „odůvodní v přiměřené lhůtě“. Podání, jímž oba dovolatelé dovolání odůvodnili, bylo podáno na poštu k přepravě dne 18. prosince 2009 a doplnění dovolání druhého žalovaného bylo podáno na poštu dne 15. ledna 2010.

Podle ustanovení , (dále jen „ “) účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení (odstavec 1). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (odstavec 2). Lhůta je zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení (odstavec 3).

Ustanovení věta první pak určuje, že dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání.

V poměrech dané věci není pochyb o tom, že – posuzováno podle obsahu – v případě podání dovolatelů ze dne 12. října 2009 (č.l. 83) jde o tzv. blanketní dovolání, jež neobsahuje dovolací důvody.

Dovolání, které neobsahuje údaj o tom, z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty. Lhůta určená v ustanovení je pak lhůtou, jejímž marným uplynutím se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud, který k pozdějšímu doplnění dovolání již nemůže přihlížet z úřední povinnosti, tedy musí dovolání nezpůsobilé zahájit dovolací řízení odmítnout, a to za přiměřeného použití ustanovení věty první (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 21/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolatelům bylo rozhodnutí odvolacího soudu (obsahující řádné poučení o dovolání) doručeno dne 10. srpna 2009 (srov. doručenku u č.l. 78); lhůta, ve které mohli odstranit vady dovolání uvedením chybějících dovolacích důvodů, jim tak marně uplynula dnem 12. října 2009 (pondělí). Jestliže dovolatelé doplnili dovolání až podáními učiněnými dne 18. prosince 2009 (č.l. 86-88) a dne 15. ledna 2010 (č.l. 93-95), učinili tak po uplynutí propadné lhůty k odstranění vad dovolání podle ustanovení věty první Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že dne3. prosince 2009 bylo dovolatelům doručeno usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. listopadu 2009, č. j. -85, obsahující výzvu k odstranění vad dovolání v patnáctidenní lhůtě ode dne doručení usnesení.

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných v rozsahu, v němž směřovalo proti rozsudku odvolacího soudu, podle ustanovení a (ve znění účinném od 1. července 2009 – srov. část první, článek II, bod 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony) jako opožděné odmítl.

Na výše uvedeném závěru není způsobilá nic změnit ani skutečnost, že odvolací soud usnesením ze dne 15. listopadu 2010, č. j. -115, opravil zjevnou nesprávnost (chybu v psaní) v datu narození druhého žalovaného, jež bylo v rozsudku ze dne 21. července 2009, č. j. -73, uvedeno nesprávně „ 25. 9. 1041“, na správné datum „ 25. 9. 1941“; zmíněná „oprava“ totiž neznamenala obsahovou změnu výroku rozhodnutí, ani změnu co do identifikace druhého žalovaného (letopočet data narození 1041 evidentně nemohl označit jinou s druhým žalovaným zaměnitelnou osobu).

V části směřující proti rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalovaných podle ustanovení zastavil, jelikož dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně podat nelze (není dána funkční příslušnost soudu k projednání takového dovolání – srov. např. rozhodnutí uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a a 3 , když žalovaní nebyli v dovolacím řízení úspěšní a žalobkyni v dovolacím řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 29. června 2011

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu