Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1809/2011

29 Cdo 1809/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců doc. JUDr. Ivany Štenglové a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce Ing. M. M., zastoupeného Mgr. Karlem Benešem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, třída Karla IV. 430, PSČ 500 02, proti žalovanému Ing. D. J., jako insolvenčnímu správci dlužnice H A C A R a. s., identifikační číslo osoby 46 50 46 72, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. února 2010, č. j. -137, takto:

I. Dovolání

se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce rozsudkem ze dne 9. února 2010, č. j. -137, potvrdil rozsudek ze dne 3. března 2009, č. j. -108, jímž Krajský soud v Ústí nad Labem v celém rozsahu zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 17. ledna 2005, č. j. -66, kterým původní žalované, dlužnici H A C A R a. s., uložil zaplatit žalobci částku 2,229.223,- Kč s 6% úrokem od 1. listopadu 1997 do zaplacení, směnečnou odměnu 7.431,- Kč a náklady řízení.

Odvolací soud – odkazuje na ustanovení čl. I , (dále jen „ “) – po doplnění dokazování protokolem o výpovědi svědka Ing. J. Z. před vyšetřujícími orgány Policie České republiky ze dne 9. listopadu 1999 shodně se soudem prvního stupně uzavřel, že se žalovaný ubránil povinnosti plnit na směnku „námitkou zániku kauzy směnky“ (zaplacení pohledávky směnkou zajištěné). Taková námitka přitom původní žalované svědčila, jelikož „žalobce nabyl směnky ke škodě dlužníka, neboť v okamžiku jejího nabytí věděl, že dluh směnkou zajištěný je již splněn“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, které má za přípustné podle ustanovení , (dále jen „ “), namítaje, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, tj. uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení

Dovolatel zejména namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně, akcentuje, že v případě, kdy soud „shledal jako důvodnou námitku zániku kauzy, respektive zaplacení předmětné směnky remitentovi“, jde o „tvrzení zcela se vzájemně vylučující“; „nelze totiž platit na kauzu, která je zajištěna směnkou a současně platit tzv. na směnku“. Podle dovolatele tak není zřejmé, kterou ze směnečných námitek soud prvního stupně „uznává jako důvodnou“. Pochybení spatřuje rovněž v postupu soudu prvního stupně, který neprovedl žalobcem předložené listinné důkazy, „neprovedl ani důkaz protokolem z výslechu ze dne 9. listopadu 1999 Ing. Z. ani svědka B.“, přičemž „o těchto dalších navržených důkazech nerozhodl“ a ani je „nijak nehodnotil“.

Soudu prvního stupně dále vytýká, že jej řádně nepoučil ve smyslu ustanovení Současně zdůrazňuje, že „splnění poučovací povinnosti soudem musí vyplývat z protokolu o jednání“, v němž však tento údaj „zcela absentuje“.Na základě uvedeného má dovolatel za to, že „v rámci odvolacího řízení byl oprávněn navrhovat nové důkazy ke svým tvrzením, když tyto nijak nevybočují z rámce podaných námitek“. Postup odvolacího soudu, který se tvrzeními žalobce ani navrhovanými důkazy (jako nepřípustnými – ) nezabýval, shledává nesprávným; „měl-li soud za to, že věc je možné po právní stránce posoudit jinak než podle právního názoru žalobce, byl povinen vyzvat žalobce k doplnění rozhodných skutečností, případně k označení důkazů“.

Odvolací soud podle názoru dovolatele rovněž pochybil, neprovedl-li žádný „relevantní“ důkaz ke svému skutkovému zjištění, podle něhož žalobce „měl vědomost o zaplacení směnkou zajištěné pohledávky a jednal tak vědomě na škodu dlužníka“, když „byl v rozhodné době zaměstnán u žalovaného jako obchodní ředitel a v této vysoké pozici byl nepochybně informován o důvodu akceptování směnky žalovaným“.

Konečně upozorňuje, „že žalovaný vždy tvrdil, že směnka plnila funkci platební“.

Proto požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný považuje rozhodnutí odvolacího soudu za věcně správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání – pro případ, že jej posoudí jako přípustné – zamítl.

V průběhu dovolacího řízení Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 14. února 2011, č. j. -13/celk.4, rozhodl o úpadku dlužnice H A C A R a. s., a prohlásil na její majetek konkurs; okamžikem zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku bylo dovolací řízení v této věci přerušeno [ , o úpadku a způsobech jeho řešení ( )]. Krajský soud v Hradci Králové k návrhu žalobce usnesením ze dne 13. května 2011, č. j. -26, rozhodl, že v dovolacím řízení lze pokračovat. Tímto rozhodnutím se insolvenční správce stal účastníkem řízení místo dlužnice ( ), přičemž tuto skutečnost Nejvyšší soud zohlednil při označení účastníků v záhlaví tohoto rozhodnutí.

Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé, které není přípustné podle ustanovení a b) , Nejvyšší soud neshledal přípustným ani podle ustanovení ; proto je podle ustanovení a odmítl.

Z ustanovení a odst. 3 se podává, že dovolací přezkum je zde předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, pročež způsobilým dovolacím důvodem je ten, jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [241a odst. 2 písm. b) ]. Jen z pohledu tohoto důvodu, jehož obsahovým vymezením je dovolací soud vázán ( ), je pak možné (z povahy věci) posuzovat, zda dovoláním napadené rozhodnutí je zásadně významné. Naopak zde nelze účinně uplatnit námitky proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle ustanovení , stejně jako důvod podle , jestliže tvrzené vady v procesu získání skutkových zjištění (zejména provádění a hodnocení důkazů) nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu (srov. shodně usnesení Ústavního soudu ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2006, pod číslem 130, a ze dne 15. listopadu 2007, sp. zn. , jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Při respektování shora vymezených kritérií jsou pro řešení otázky přípustnosti dovolání podle ustanovení bezvýznamné výhrady dovolatele, jimiž polemizuje se závěrem odvolacího soudu, podle něhož směnka měla funkci zajišťovací. Tím totiž dovolatel (posuzováno podle obsahu) namítá, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, tedy uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení , jehož prostřednictvím přípustnost dovolání podle ustanovení založit nelze. Totéž platí o výhradách dovolatele k závěru odvolacího soudu o přípustnosti kauzálních námitek žalované (čl. I ); zmíněný právní závěr totiž dovolatel napadá, polemizuje přitom se skutkovým závěrem ohledně vědomosti žalobce, že směnkou zajištěná pohledávka byla zaplacena.

Z výše uvedených důvodů dále nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání ani námitky, jimiž dovolatel vystihuje dovolací důvod vymezený v ustanovení Dovolatelem vytýkané vady řízení [nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně, (ne)provedení či (ne)hodnocení navržených důkazů a nesplnění poučovací povinnosti podle ustanovení a ] podmínku existence otázky zásadního právního významu nezahrnují. Je tomu tak již proto, že z odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je naprosto zjevné, na čem založily své skutkové a právní závěry, přičemž jde-li o pochybení soudu prvního stupně (spočívající v tom, že nebyl proveden důkaz protokolem o výslechu svědka Ing. J. Z.), odvolací soud v souladu s ustanovením zjednal nápravu. Navíc poučení účastníků podle ustanovení jednoznačně vyplývá z protokolu o jednání před soudem prvního stupně (viz č. l. 100); potřeba poučení podle ustanovení podle obsahu spisu dána nebyla.

Jde-li o „dodatek k dovolání“ ze dne 7. května 2010, tento nebyl zástupcem dovolatele podepsán a nesplňuje tak náležitosti vyžadované ( ). Podle obsahu přitom jde o doplnění dovolacích důvodů podřaditelných ustanovení a odst. 3 , pro které [z hlediska jejich nezpůsobilosti založit přípustnost dovolání podle ustanovení ] se plně uplatní argumentace shora.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a vznikla mu povinnost hradit žalovanému jeho náklady řízení. Náklady dovolacího řízení vzniklé žalovanému (resp. původní žalované – dlužnici) sestávají z paušální odměny advokáta za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle , která podle ustanovení , , , a činí 10.000,- Kč a z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení , a celkem s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty činí 12.360,- Kč. Jelikož prohlášením konkursu na majetek původní žalované zanikla plná moc udělená původní žalovanou pro dovolací řízení advokátu JUDr. Radimu Chalupovi, Ph. D., uložil Nejvyšší soud žalobci, aby náhradu nákladů dovolacího řízení zaplatil k rukám žalovaného.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 29. června 2011

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu