Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 247/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobkyně DOG STAR s.r.o., se sídlem v Praze, Vinohrady, Náměstí Jiřího z Lobkovic 2406/9, identifikační číslo 28202899, proti žalovaným 1. MUDr. D. S., 2. L. S., oběma zastoupeným JUDr. Stanislavem Křečkem, advokátem se sídlem v Praze 2, náměstí Míru 15, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. srpna 2010, č. j. -41, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Dovolání žalovaných proti v záhlaví citovanému rozsudku, jímž městský soud potvrdil rozsudek ze dne 17. 2. 2010, č.j. -21, kterým obvodní soud uložil žalovaným vyklidit byt č. 10 sestávající z pokoje, koupelny a předsíně v 4. nadzemním podlaží budovy č. p. 401 v P. 2 – N. M., N. V. 7 (dále „předmětný byt“) a vyklizený předat žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o nákladech řízení, a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení, není přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)– rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci - a nebylo shledáno přípustným ani podle , neboť hodnocením v dovolání obsažené argumentace nelze dospět k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam ( o. s. ř).

Žalovaní zpochybnili správnost závěru odvolacího soudu, že ve smlouvě o nájmu bytu musí být uvedena výše nebo způsob jejího výpočtu i ohledně úhrady za plnění spojená s užíváním bytu, že nepostačuje jen ujednání, že „nájemce se zavazuje hradit zálohy na vyjmenované služby zároveň s nájemným, oznámit pronajímateli změny ve skutečnostech rozhodných pro stanovení výše úhrad za tyto služby“ a ujednání „o splatnosti a dohoda o povinnosti pronajímatele vyúčtovat zálohy na služby v předepsaných lhůtách“.

Výklad o tom, že výše nájemného (způsob jeho výpočtu) a výše úhrady za služby (způsob jejího výpočtu) představují samostatné obsahové náležitosti smlouvy o nájmu bytu a že tomu musí odpovídat i jejich vyjádření v nájemní smlouvě, je v judikatuře dovolacího soudu ustálen (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 12. 2001, sp. zn. , uveřejněné pod C 938 ve svazku č. 13 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2007, sp. zn. ). Přitom způsobem výpočtu úhrady za plnění spojená s užíváním bytu je třeba rozumět takové ujednání, které obsahuje údaje, na jejichž základě lze pomocí objektivně určitelných hledisek provést výpočet úhrady za služby, tj. dospět ke konkrétní peněžité částce (srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2005, sp. zn. , uveřejněný pod č. 69/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. , ze dne 20. 1. 2009, sp. zn. , ze dne 28. 08. 2007, sp. zn. ).

Odkaz žalovaných na nález Ústavního soudu sp. zn. , není případný, neboť toto rozhodnutí se zabývalo vytvářením vůle obce a jejího projevování navenek. Požadavek na sjednání způsobu výpočtu úhrady za plnění spojená s užíváním bytu nebo stanovení jejich výše, vyplývá přímo z dikce , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“).Nelze ani přehlédnout, že tato podstatná náležitost smlouvy o nájmu bytu – spolu s ujednáním o výši nebo způsobu výpočtu nájemného – má (každá z nich) sama o sobě význam pro práva a povinnosti pronajímatele a nájemce v existujícím nájemním vztahu (srov. např. , , , a obč. zák.).Závěr, že nájemní smlouva, která neobsahuje dohodu o výši úhrady za služby nebo o způsobu výpočtu, na jehož základě lze dospět ke konkrétní částce, je neplatná pro rozpor s obč. zák, se tak opírá i o rozumný výklad tohoto zákonného ustanovení.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalovaných je zjevně bezdůvodné; dovolací soud je proto podle a 5 věty prvé a odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , a a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly (podle obsahu spisu) v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelům právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. června 2011

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu