Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4894/2009

U S N E S E N ÍNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivy Brožové a soudců JUDr. Josefa Rakovského a Mgr. Petra Krausev právní věci žalobce T. V., zastoupeného JUDr. Markem Nespalou, advokátem se sídlem v Čelákovicích, Stankovského 144, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, o zaplacení částky 299.435,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2009, č.j. -57, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 299.435,- Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mu bylo dne 23. 4. 1996 sděleno obvinění ze spáchání trestného činu loupeže ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2 a § 238 odst. 1, 3 trestního zákona č. 140/1961 Sb. Následně byl žalobce od 26. 4. 1996 do 5. 5. 1998 stíhán vazebně. Trestní stíhání žalobce bylo zastaveno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2005, č.j. -1297, z důvodů uvedených v § 172 odst. 2 písm. c) tr. řádu, tj. proto, že vzhledem k významu chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobu provedení činu a jeho následku, nebo okolnostem, za nichž byl čin spáchán, a vzhledem k chování obviněného po spáchání činu je zřejmé, že účelu trestního řízení bylo dosaženo. Žalovaná částka představuje náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, a to v podobě nákladů na obhajobu a ušlého zisku za dobu, kterou žalobce strávil ve vazbě.

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 28. 7. 2008, č.j. -31, žalobu zamítl. Dospěl k závěru, že nebyly splněny podmínky pro vznik odpovědnosti státu, neboť podle ustanovení právo na náhradu škody nevznikne, pokud bylo trestní stíhání zastaveno z důvodu podle § 172 odst. 2 trestního řádu. Přihlédl rovněž ke skutečnosti, že žalobce podle § 172 odst. 4 tr. řádu neprohlásil,

že na projednání věci trvá, ačkoli o tom byl poučen, čímž nevyužil všechny procesní prostředky, které měl k ochraně svých práv. Podle soudu prvního stupně nebyly naplněny ani další podmínky vzniku nároku na náhradu škody způsobené trestním stíháním, především podmínka, že trestní stíhání skončí zprošťujícím rozsudkem, nebo zastavením z důvodů uvedených v § 172 odst. 1 trestního řádu.

Městský soud v Praze k odvolání žalovaného rozsudkem ze dne 30. 4. 2009, č.j. -57, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Ztotožnil se se závěry soudu prvního stupně. Protože rozhodnutí o zastavení trestního stíhání nebylo zrušeno, nemohl odvolací soud přihlédnout k námitce žalobce, že trestní stíhání mělo být správně zastaveno dle § 11 odst. 1 písm. j) trestního řádu. Pro úplnost uvedl, že otázka možnosti zastavit trestní stíhání podle § 11 odst. 1 písm. j) trestního řádu per analogiam pro průtahy v trestním řízení není zatím v judikatuře Nejvyššího soudu jednoznačně vyřešena.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost spatřoval v ustanovení Namítal, že trestní stíhání mělo být zastaveno dle § 11 odst. 1 písm. j) trestního řádu za situace, kdy Evropský soud pro lidská práva rozsudkem ze dne 30. 11. 2004, č. stížnosti 70846/01, konstatoval v žalobcově trestní věci porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod

(dále jen „Úmluva“) ve formě nepřiměřených průtahů v řízení a přiznal mu odškodnění. Žalobce považoval zastavení trestního stíhání podle § 172 odst. 2 písm. c) trestního řádu za absurdní, byl-li stíhán pro ozbrojené přepadení pošty se škodou přes 3 miliony Kč. Domáhal se přímé aplikace ustanovení článku 36 odst. 3 d a článku 6 odst. 1 Úmluvy.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Dovolací soud zjistil, že dovolání je včasné, podané oprávněnou osobou prostřed­nictvím advokáta a splňuje formální obsahové znaky předepsané

Vzhledem ke skutečnosti, že napadené rozhodnutí bylo vyhlášeno před dnem účinnosti , dovolací soud věc s ohledem na čl. II bod 12 cit. zákona projednal podle ve znění před 1. 7. 2009.

Za situace, kdy odvolací soud potvrdil první rozhodnutí soudu prvního stupně v projednávané věci, může být dovolání shledáno přípustným jen při splnění předpokladů uvedených v , tj. když má napadené rozhodnutí ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Podle § 172 odst. 2 písm. c) trestního řádu, ve znění do 31. 12. 2009, státní zástupce můžezastavit trestní stíhání, jestliže vzhledem k významu chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobu provedení činu a jeho následku, nebo okolnostem, za nichž byl čin spáchán, a vzhledem k chování obviněného po spáchání činu je zřejmé, že účelu trestního řízení bylo dosaženo.

Podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, právo na náhradu škody dále nevznikne, pokud trestní stíhání bylo zastaveno z důvodů uvedených ve zvláštním předpisu. Poznámka pod čarou odkazuje na § 172 odst. 2 trestního řádu.

Podle § 11 odst. 1 písm. j) trestního řádu trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, stanoví-li tak vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána.

Podle […] otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází. Pokud tedy soudy nižších stupňů vyšly z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 11. 2005, č. j. -1297, kterým bylo trestní stíhání zastaveno podle § 172 odst. 2 písm. c) trestního řádu, které je pravomocné a nebylo zákonem předvídaným postupem zrušeno, postupovaly v souladu se zákonem. Jestliže žalobce tvrdí, že trestní řízení mělo být zastaveno z jiného, pro něj příznivějšího důvodu, měl svůj názor uplatnit podáním opravného prostředku proti citovanému usnesení, resp. prohlášením,

že na projednání věci trvá, o čemž byl poučen. V řízení o náhradě škody podle civilní soud správnost rozhodnutí vydaného v trestním řízení přezkoumávat nemůže (srov. § 8 cit. zákona). Otázka, zda podle § 11 odst. 1 písm. j) trestního řádu lze zastavit trestní stíhání i v případě, že trestní řízení je vedeno po nepřiměřeně dlouhou dobu, je proto pro rozhodnutí v projednávané věci nerozhodná.

Pro projednávanou věc je rovněž nerozhodné, že žalobce již byl za průtahy v řízení odškodněn Evropským soudem pro lidská práva. Žalobce se totiž v projednávané věci nedomáhal náhrady nemajetkové újmy způsobené mu nepřiměřenou délkou trestního řízení, nýbrž náhrady nákladů své obhajoby a paušální náhrady za dobu strávenou ve vazbě, která je však podle v případě zastavení trestního řízení podle § 172 odst. 2 trestního řádu vyloučena.

Protože námitky dovolatele nezakládají závěr o zásadním právním významu dovoláním napadeného rozhodnutí, dovolací soud dovolání podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je dán tím, že žalované prokazatelné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 7. června 2011

JUDr. Iva Brožová předsedkyně senátu