Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 3621/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Baláka a soudců JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., a Mgr. Michala Králíka, Ph.D., ve věci žalobců: a)Ing. V. L.a b) M. L., obou zastoupených JUDr. Vojtěchem Krupkou, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Lučanská 5, proti žalovaným: 1) J. B. a 2) Ji. B., oběma zastoupeným JUDr. Zdeňkem Holáskem, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, 28. října 31, o zdržení se obtěžování kouřem, popílkem a pachy vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. března 2009 , č. j. -133, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Jablonci nad Nisou (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 7. listopadu 2008, č. j. -79, zamítl žalobu, „kterou by žalovaným byla uložena povinnost zdržet se obtěžování žalobců na jejich nemovitostech – rodinném domě č. p. 4347, st. p. č. 6396 a p. p. č. 1574/4 a 1574/5 vše v katastrálním území a obci J. n. N., zapsaných na LV č. 5429 a 11689 u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Jablonec nad Nisou, vnikáním kouře ze zahradního krbu a přenosného grilu umístěných na pozemku žalovaných p. p. č. 1576/4 v katastrálním území a obci J. n. N., zapsaného na LV č. 5319 u Katastrálního úřadu pro Liberecký kraj, Katastrální pracoviště Jablonec nad Nisou, a to kouře ze spalování jiného materiálu, než je určen pro zatápění v grilu a grilování, častěji než dvakrát ročně“. Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací k odvolání žalobců rozsudkem ze dne 12. března 2009, č. j. -133, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali žalobci dovolání z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Žalovaní se k dovolání nevyjádřili.

Podle čl. II. – přechodná ustanovení, bodu 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, účinného od 1. 7. 2009 (vyjma ustanovení čl. I bodů 69, 71 a 100, ustanovení čl. XIII a ustanovení čl. XVII bodu 1, která nabývají účinnosti 23. 1. 2009), dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; užití nového ustanovení tím není dotčeno.

Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) proto při projednání dovolání postupoval podle ve znění účinném do novely provedené

Podle (dále jen „ “) v usnesení, jímž bylo dovolání odmítnuto nebo jímž bylo zastaveno dovolací řízení, dovolací soud pouze stručně vyloží důvody, pro které je dovolání opožděné, nepřípustné, zjevně bezdůvodné nebo trpí vadami, jež brání pokračování v dovolacím řízení, nebo pro které muselo být dovolací řízení zastaveno.

Nejvyšší soud dále vychází z toho, že obsah rozsudků soudů obou stupňů, jakož i obsah dovolání jsou účastníkům známy a že uvedené y jsou součástí procesního spisu vedeného u soudu prvního stupně. Dovolací soud proto na ně odkazuje.

V daném případě přicházela v úvahu přípustnost dovolání pouze při naplnění předpokladů uvedených v

Protože dovolání opírající se o je přípustné jen pro řešení právních otázek, je v tomto případě dovolatel oprávněn napadnout rozhodnutí odvolacího soudu jen z dovolacího důvodu podle V dovolání proto nelze uplatnit dovolací důvod podle , a dovolací soud tak musí vycházet ze skutkových zjištění učiněných v nalézacím řízení, což znamená, že se nemůže zabývat jejich správností.

Při posuzování přípustnosti dovolání v dané věci je z pohledu dovolacího soudu určujícím východiskem jednak rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2009, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 7480 (dále „Soubor rozhodnutí“), podle kterého je dovolací soud oprávněn úvahu odvolacího soudu o obtěžování nad míru přiměřenou poměrům přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti, jednak skutečnost, že skutková zjištění učiněná v nalézacím řízení jsou pro dovolací soud nepřezkoumatelná, resp. zavazující. Přitom skutková zjištění k tomu, zda došlo k imisím obtěžujícím souseda nad míru přiměřenou poměrům, je pro výsledek sporu o zdržení se imisí určující. V posuzované věci pak není možné při daném skutkovém zjištění dospět k jinému právnímu závěru o existenci a míře imisí, než učinil odvolací soud.

Pokud dovolatelé formulovali jako otázku zásadního právního významu „výklad a prokázání rozhodných skutečností, resp. konkrétně prokázání jednání jež naplňuje zákonem danou intenzitu rušivého jednání, tj. „jednání nad míru přiměřenou poměrům“, v případech, kdy po dobu soudní pře k neoprávněným zásahům nedochází, ovšem zásadně hrozí jejich opakování, a to zvláště v případech, kdy rušivým činitelem je nehmotný substrát jako kouř či zápach (v dané věci zápach takovým kouřem způsobený)“, jde spíše o příliš obecnou otázku procesní povahy, jíž dovolatelé po dovolacím soudu požadují stanovení pravidel pro zjišťování, resp. dokazování, intenzity imisí, a to zejména obtěžování kouřem. Takto postavená „otázka“ jde nad rámec daného sporu a k jejímu řešení v abstraktní rovině není dovolací soud v této konkrétní věci povolán.

Dovolatelé výslovně napadli i výrok rozsudku odvolacího soudu o náhradě nákladů řízení; proti výroku o náhradě nákladů řízení však není dovolání přípustné (k tomu srovnej především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , publikované pod R 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

S ohledem na výše uvedené dovolací soud neshledal předpoklady přípustnosti dovolání podle v daném případě naplněny.

Dovolací soud proto podle za použití dovolání žalobců jako nepřípustné odmítl.

Výrok o náhradě nákladů vychází z toho, že úspěšným žalovaným náklady, na jejichž náhradu by měli vůči žalobcům právo, nevznikly ( , , a )

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. června 2011JUDr. František Balákpředseda senátu