Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3797/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, PhD., v právní věci žalobce RNDr. J. P., zastoupeného JUDr. Josefem Černohlávkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 31, proti žalované RNDr. A. D., zastoupené JUDr. Janou Staňkovou, advokátkou se sídlem v Chrudimi, Štěpánkova 83, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. července 2008, č.j. -1022, takto:

I. Dovolání žalované se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 3. července 2007, č.j. -961, ve znění usnesení ze dne 8. ledna 2008, č.j. -990, výrokem I. zamítl žalobu, aby žalované bylo uloženo zdržet se šíření tvrzení uvedených v tomto výroku, výrokem II. uložil žalované zaslat žalobci omluvný dopis ve znění: „

Já, RNDr. A. D., tímto prohlašuji, že níže uvedená tvrzení, která jsem šířila o RNDr. J. P., jsou nepravdivá. RNDr. J. P. se za ně omlouvám. Jedná se o tvrzení, že RNDr. J. P. zabraňoval vyřízení mé žádosti v zahraničí“.

Dále, aby omluvný dopis v tomto znění zaslala subjektům ve výroku označeným, aby žalobci a označeným subjektům zaslala omluvné dopisy za další nepravdivá obvinění, která vůči němu vznášela. Současně zamítl žalobu, že se má žalovaná omluvit i všem subjektům uvedených v tomto výroku. Výrokem III. žalované uložil zaslat omluvný dopis manželce, tchýni a bratru žalobce. Výrokem IV. zamítl žalobu, aby dopis osobám označeným ve výroku III. obsahoval omluvu k nim samotným a omluvu za některá její další tvrzení. Výrokem V. zamítl žalobu, aby se žalovaná omluvila žalobci a dalším subjektům za tam konkrétně uvedená tvrzení, výrokem VI. zamítl žalobu co do částky 50.000,- Kč. Výrokem VII. uložil žalované zaplatit žalobci 100.000,- Kč a výrokem VIII. rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalované Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. července 2008, č.j. -1022, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II. změnil tak, že zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaslat omluvný dopis kromě žalobce i dalším subjektům, jinak ho v tomto výroku potvrdil v jím formulovaném znění. Odvolací soud také rozsudek soudu prvního stupně podle (dále jen „ “) potvrdil v dalších napadených výrocích III. a VI. a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem krajského soudu, že žalovaná svými nepravdivými tvrzeními obsaženými v e-mailech, které zasílala žalobci a dalším subjektům zasáhla do osobnostních práv žalobce chráněných ustanovením (dále jen „obč. zák.“). Za této situace je na místě přiznání omluvy za všechna nepravdivá tvrzení žalobci (nikoli již dalším subjektům), uložení povinnosti zaslat omluvný dopis manželce, tchýni a bratru žalobce. Odvolací soud rovněž souhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že jsou splněny i předpoklady pro přiznání náhrady nemajetkové újmy v penězích podle obč. zák. a výši této náhrady v částce 100.000,- Kč shledal jako přiměřenou. Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupkyni žalované dne 30. července 2008 a téhož dne nabyl právní moci.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dne 30. září 2008 dovolání, jehož přípustnost odvozuje z ustanovení a c) a uplatňuje dovolací důvod ve smyslu ustanovení , že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Soudům vytýká, že provedenými důkazy nebylo prokázáno, že předmětné e-maily rozesílala žalovaná, že žalobce neprokázal újmu spočívající v porušení jeho osobnostních práv a že soudy nepřihlédly k závažnému psychotickému onemocnění žalované, které je prokázáno znaleckými posudky a usnesením o nařízení ambulantního psychiatrického léčení, založenými ve spise. Dovolatelka navrhla, aby rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně byla zrušena a věc vrácena krajskému soudu k novému projednání a rozhodnutí.

K dovolání se prostřednictvím svého zástupce písemně vyjádřil žalobce, který navrhl, aby dovolání bylo jako nepřípustné odmítnuto.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a uvážil, že dovolání v této věci podle ustanovení není subjektivně přípustné, když výrok II. rozsudku soudu prvního stupně byl částečně změněn tak, že žalovaná není povinna zasílat omluvný dopis dalším subjektům, neboť k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. října 1997, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod č. 28), a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Otázku výkladu ustanovení násl. obč.zák. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.listopadu 2000, sp. zn. ), přičemž odvolací soud toto rozhodnutí zbudoval na konkrétních skutkových zjištěních, na něž v rozhodnutí odkazuje. Pokud z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení , nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , a , když v dovolacím řízení vznikly žalobci náklady spojené s jeho zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 6.250,- Kč [srovnej , , , , , a ve znění po novele provedené účinné od 1. 9. 2006] a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč ( ve znění po novele provedené ). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 6.550,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty, představována částkou 7.860,-Kč( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. července 2011

JUDr. PavelP a v l í k, v. r. předseda senátu