Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 3279/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce JUDr. K. P., zastoupeného Mgr. MUDr. Janou Kollrossovou, advokátkou se sídlem v Plzni, nám. Republiky č. 28, proti žalovaným 1) Fakultní nemocnici Plzeň, IČO 00669806, se sídlem v Plzni, Edvarda Beneše 1128/13, zastoupené JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem se sídlem v Plzni, Kamenická č. 1, a 2) České republice- Ministerstvu práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu č. 1, zastoupené JUDr. Antonínem Janákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Haštalská č. 27, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp.zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 16. září 2008, č.j. -493, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 5. listopadu 2008, č.j. -503, takto:

I.Dovolání žalobce se odmítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit na náhradu nákladů dovolacího řízení druhé žalované částku 786 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Antonína Janáka, advokáta se sídlem v Praze 1, Haštalská č. 27.

Stručné odůvodnění(243 odst. 2 ):

Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 16. září 2008, č.j. -493, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 5. listopadu 2008, č.j. -503, potvrdil podle (dále jen „ “) rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 5. září 2007, č.j. -420, kterým byla zamítnuta žaloba, aby první i druhá žalovaná zaplatily žalobci každá částku 1.000.000,- Kč na náhradu nemajetkové újmy v penězích podle (dále jen obč. zák.) a současně změnil jeho výrok o náhradě nákladů řízení. Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Soud druhého stupně se zcela ztotožnil se skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že v řízení nebyl prokázán neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce. Především neshledal neoprávněný zásah do žalobcových osobnostních práv údaji týkajícími se jeho diagnózy, neboť se jednalo o názor ošetřující lékařky na jeho zdravotní stav. V dalším pak šlo o výkon práva příslušných orgánů, což vylučuje neoprávněnost zásahu. Případná jejich konkrétní rozhodnutí byla předmětem přezkumu příslušných orgánů, přičemž v řízení o ochranu osobnosti již soud není oprávněn správnost závěrů těchto orgánů přezkoumávat. K námitce žalovaných, že nárok žalobce je promlčen, neboť jako počátek uvádí žalobce období 1973 – 1974, odvolací soud nejprve uvedl, že tento nárok bylo možno uplatnit podle jeho názoru ještě před účinností Pokud tak učinil žalobce až v průběhu roku 2004, soud odkázal na aktuální judikaturu týkající se této otázky, podle které se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle obč. zák. promlčuje v obecné tříleté promlčecí lhůtě.

Proti uvedenému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení a podává je z důvodu uvedených v ustanovení (řízení je postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci) a v ustanovení (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Napadá názor soudů, že jeho nárok je promlčený. Upozorňuje na porušení právní jistoty občanů. Dále především vytýká neprovedení důkazů, které mohly skutkový stav věci objasnit, příp. nesprávné hodnocení provedených důkazů, a uplatňuje tedy i dovolací důvod podle , že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Navrhuje proto, aby dovolací soud zrušil rozsudky soudů obou stupňů a věc vrátil Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení.

Samostatnými podáními se k dovolání vyjádřily obě žalované, které se s napadeným rozsudkem ztotožnily.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatoval, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení Otázku výkladu ustanovení obč.zák. dovolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. ledna 2002, sp.zn. ). V otázce promlčení je třeba odkázat mimo jiné na rozsudek velkého senátu Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. listopadu 2008, sp. zn.31 Cdo 3161/2008, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 73, v sešitu č. 7/2009. Pokud žalobce uplatňuje dovolací důvod podle , nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu a jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení , nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle ve spojení s téhož zákona.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, a a 142 odst. 1 , když v dovolacím řízení každé z žalovaných vznikly náklady spojené s jejich zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 6.250,- Kč (srovnej , , , , , a ve znění po novele provedené účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč ( ve znění po novele provedené ). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 6.550,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty představována v případě každé z žalovaných částkou 7.860 Kč ( ). Dovolací soud shodně s odvolacím soudem s přihlédnutím k ustanovení přisoudil každé z žalovaných právo na náhradu jedné desetiny z uvedených částek, přičemž pro stručnost odkazuje na důvody obsažené v napadeném rozhodnutí.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. července 2011

JUDr. Pavel P a v l í k, v. r. předseda senátu