Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 4969/2010

U S N E S E N Í

JUDr. P. W., Ph.D.,

I. K.,

zastoupené JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Orlická 163, o zaplacení částky 90.950,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. června 2009, č.j. -101, takto:

I. Řízení o „dovolání“ proti rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 3. června 2009, č.j. -79

se zastavuje.

II.

Dovolání žalované

se odmítá.

III.

Žádný z účastníků

nemá

právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění( ):

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 3. června 2009, č.j. -101, výrokem I. potvrdil rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 29. září 2008, č.j. -79, v části, jíž byla zamítnuta žaloba o zaplacení dalších 36.900,- Kč s příslušenstvím a o náhradě nákladů řízení, které je povinna uhradit žalovaná. Výrokem II. změnil rozhodnutí o nákladech řízení. Rozhodl také o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud vyšel ze zjištění, že úpadce, B. K., v roce 1996 na základě ústní dohody přenechal žalované, své manželce, dům s přilehlým pozemkem v Přepychách v jeho výlučném vlastnictví k bezplatnému užívání na předem neurčenou dobu za účelem provozování pohostinství. Šlo tedy o výpůjčku ve smyslu ásl. (dále jen „obč. zák.“). Dne 1. března 2004 byl na majetek B. K. prohlášen konkurz. Dopisem ze dne 28. listopadu 2004, doručeným žalované dne 1. prosince 2004 žalobce vyzval žalovanou, aby počala platit úhradu za užívání předmětných nemovitostí, což žalovaná fakticky neakceptovala a z tohoto titulu ničeho nezaplatila. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalovaná ode dne následujícího po doručení výzvy užívala předmětné nemovitosti bez právního důvodu, takže je povinna platit žalobci peněžitou náhradu ve výši obvyklého nájmu v daném místě a čase.

Proti části výroku I. tohoto rozsudku, jíž byl potvrzen výrok I. rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná dne 29. června 2009 dovolání (doplněné podáním jejího zástupce ze dne 20. prosince 2010, v němž precizuje předchozí podání potvrzením toho, že dovoláním napadá i rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 3. června 2009, sp.zn. ), jehož přípustnost odvozuje z ustanovení a a podává je z důvodu dle Odvolacímu soudu vytýká nesprávné právní posouzení věci, když podle jejího názoru správci konkursní podstaty náležejí jen majetková práva vážící se k majetku konkursní podstaty, ale nemůže vstupovat svými úkony do osobní sféry manželů, do níž patří v tomto případě i vztah z výpůjčky. Je také toho názoru, že žalobce ve své výzvě ze dne 1. prosince 2004 neprojevil vůli směřující k určitému cíli, tedy, platbám peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení nebo vrácení nemovitostí. Nesouhlasí ani s určením povinnosti žalované ve výši obvyklého nájemného, neboť mezi manželi tuto úplatu nelze poměřovat obvyklým nájemným. Závěrem poukazuje na to, že vztah z výpůjčky mohl být zrušen pouze výpovědí, která by se v daném případě řídila ustanovením , o konkursu a vyrovnání, včetně ustanovení o výpovědní lhůtě. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v napadené části, jakož i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.

K dovolání se žalobce nevyjádřil.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací ( ) přihlédl k čl. II bodu 12. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání, jímž je napaden rozsudek odvolacího soudu není v této věci přípustné podle ustanovení a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení

Přípustnost dovolání ve smyslu je zásadně spjata toliko s dovolacím důvodem ve smyslu (nesprávné právní posouzení věci). Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Z obsahu dovolání se však nepodává, že by dovolatelka namítala použití nesprávného právního předpisu nebo konkrétní nesprávnou aplikaci správné normy, přičemž ani dovolací soud takové pochybení odvolacího soudu nezjistil. Pokud z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení , nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle , přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. , uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. , uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Nejvyšší soud proto dovolání žalované, aniž nařizoval jednání ( věta první ), odmítl [ , ].

Pokud žalovaná podala „dovolání“ proti rozsudku soudu prvního stupně, pak je třeba uvést, že podle ustanovení lze v zákonem stanovených případech napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí odvolacího soudu, o němž rozhoduje Nejvyšší soudu ČR jako soud dovolací ( ). Procesní předpis v tomto případě nepředpokládá, že by dovoláním bylo možno napadnout též rozhodnutí soudu prvního stupně. Není-li tak k možnému přezkoumání takového rozhodnutí vyhrazeno dovolání, proto ani neupravuje funkční příslušnost určitého soudu k projednání dovolání, je-li přesto proti takovému rozhodnutí podáno.

Jestliže žalovaná v označené věci přesto výslovně napadla dovoláním též rozsudek soudu prvního stupně, pominula tak uvedenou podmínku dovolacího řízení. Za tohoto stavu nedostatek funkční příslušnosti představuje neodstranitelný nedostatek podmínky řízení. Proto nezbývá, než řízení o takovém „dovolání“, které trpí touto vadou, podle ustanovení zastavit. Ač – jak již bylo uvedeno – není procesním předpisem upravena funkční příslušnost k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, o zastavení tohoto „dovolacího“ řízení rozhoduje Nejvyšší soud ČR, neboť je vrcholným článkem soustavy obecných soudů, který je nadto nadán pravomocí k rozhodování o dovoláních proti rozhodnutím odvolacích soudů (obdobně srovnej usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. května 2001, sp.zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením věta prvá ve spojení s , za situace, kdy žalovaná nemá nárok na jejich náhradu, přičemž však žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. července 2011

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.

předseda senátu