Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 142/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce Stavebního bytového družstva Těšíňan, se sídlem v Českém Těšíně, nábřeží Míru 1883/22b, identifikační číslo 00398675, zastoupeného JUDr. Věrou Zahradníkovou, advokátkou se sídlem v Třinci, 1. máje 540, proti žalovaným 1. E. F., zastoupenému JUDr. Blankou Novákovou, advokátkou se sídlem v Karviné – Fryštátě, Univerzitní náměstí 1935, 2. K. F., o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. , o dovolání 1. žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. června 2010, č. j. -49, ve znění usnesení ze dne 31. srpna 2010, č. j. -66, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaný 1) je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.160,- Kč k rukám JUDr. Věry Zahradníkové, advokátky se sídlem v Třinci, 1. máje 540, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Karviné (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 19. 2. 2010, č. j. -23, ve znění usnesení ze dne 16. 9. 2010, č.j. -67, osvobodil žalované od placení soudních poplatků, uložil jim vyklidit byt č. 13 o velikosti 3+1 v 5. podlaží v domě č. p. 1554 v Č., ulice Zelená 9 (dále „předmětný byt“) do 15 dnů po přidělení přiměřeného náhradního bytu a rozhodl o nákladech řízení.Krajský soud v Ostravě (soud odvolací) rozsudkem ze dne 8. 6. 2010, č. j. -49, ve znění usnesení ze dne 31. 8. 2010, č.j. -66, rozsudek soudu prvního stupně v napadené části změnil tak, že vyklizení žalovaných vázal na zajištění náhradního bytu a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.Ve shodě se soudem prvního stupně vycházel ze závěru, že žalobce (vlastník předmětného domu) se důvodně domáhá podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“), vyklizení předmětného bytu, který žalovaní užívají bez právního důvodu, neboť na majetek 2. žalované byla nařízena exekuce (k návrhu oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny pro vymožení dlužného pojistného) a exekučním příkazem ze dne 26. 5. 2009 (právní moci nabyl 8. 6. 2009), č. j. 068 Ex 533/09-17/BL rozhodl soudní exekutor o provedení exekuce postižením jejích členských práv ve Stavebním bytovém družstvu Těšíňan (dále též jen „Družstvo“). Tím došlo k zániku společného členství žalovaných v Družstvu ( , obchodního zákoníku ve znění pozdějších předpisů - dále jen „obch. zák.“), současně zaniklo i jejich právo nájmu k předmětnému bytu ( obč. zák.). Proto pokládal za správný výrok, jímž soud prvního stupně uložil žalovaným povinnost předmětný byt vyklidit. Na rozdíl od soudu prvního stupně však vázal vyklizovací povinnost žalovaných – z důvodů uvedených v napadeném rozsudku – na zajištění náhradního bytu.Proti rozsudku odvolacího soudu podal 1. žalovaný dovolání, k němuž se žalobce písemně vyjádřil.Nejvyšší soud České republiky shledal, že dovolání bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným – účastníkem řízení ( , , ve znění pozdějších předpisů - dále též jen „ “ ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele ( a 4 ).Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v účinné od 1. 1. 2001 přípustné dovolání proti nákladovým výrokům, byť jsou součástí rozsudku odvolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).Odvolací soud napadeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně jen ve výroku o bytové náhradě, tj. ve výroku, proti němuž dovolání evidentně nesměřuje; za této situace výrok o bytové náhradě dovolacímu přezkumu nepodléhá (podle je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil). Naproti tomu ve výroku o uložení vyklizovací povinnosti žalovaným (proti němuž dovolání směřuje) je rozsudek odvolacího soudu rozsudkem potvrzujícím (dále jen „potvrzující výrok“). Propojení potvrzujícího výroku rozsudku odvolacího soudu, je-li proti němu dovolání přípustné podle či c) , s měnícím výrokem, který není přípustné zkoumat (proto, že jeho správnost nebyla dovoláním zpochybněna), se při rozhodnutí o dovolání projeví toliko v tom, že shledá-li soud důvody pro zrušení přezkoumávaného výroku, zruší současně i výrok, jehož sepětí se zkoumaným výrokem vymezuje právě ustanovení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročníku 1997, pod číslem 87). Dovolání proti potvrzujícímu výroku není přípustné podle (rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, pak také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních a způsobilým dovolacím důvodem je proto v tomto případě zásadně jen důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ) ani dovolací námitky podřaditelné pod dovolací důvod podle (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatel – kdy by samotná vada podle splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ - ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních). S přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) právě takový nepřípustný dovolací důvod dovolatel uplatnil (námitkou, že odvolací soud se „dostatečně nevypořádal s jeho tvrzením, že exekuční titul není vykonatelný“) a je nerozhodné, že takto uplatněné dovolací námitky formálně podřadil pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle , který však nijak obsahově nekonkretizoval. Navíc je nutno zdůraznit, že uvedenou okolnost (nedoručení exekučního titulu 2. žalované) tvrdil až v dovolání a tím uplatnil tzv. „skutkové novoty“, které jsou však vdovolacím řízení nepřípustné ( ). Rovněž až v dovolání tvrdí skutečnosti, z nichž dovozuje, že žaloba, jíž se žalobce domáhá vyklizení předmětného bytu, je v rozporu s dobrými mravy.Se zřetelem k řečenému lze uzavřít, že dovolání není přípustné ani podle Dovolací soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání podle věty první a odmítl.O návrhu na odklad vykonatelnosti ( ) napadeného rozhodnutí, jež neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal 1. žalovaného, který zavinil, že jeho dovolání muselo být odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobci vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč ( , ve spojení s , ve spojení s a , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů), a náhrady ve výši 360,- Kč za 20% daň z přidané hodnoty, kterou je povinen odvést z přiznané odměny a náhrad ( , 3 ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 8. června 2011

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu