Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1165/2010

U S N E S E N Í

JUDr. S. K.

,

proti žalované

České republice – Ministerstvu práce a sociálních věcí

se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 1, o zaplacení částky 154.035,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. října 2009, č. j. -48, takto:

I. Dovolání se odmítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 2. 4. 2009, č. j. -32, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal, aby bylo žalované uloženo zaplatit mu částku 154.035,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Žalovanou částku žalobce vymezil jako škodu, jež mu vznikla nesprávným úředním postupem a diskriminačním přístupem k jeho osobě ze strany Úřadu práce v Klatovech, jenž dle jeho tvrzení zavinil, že po dobu vedení žalobce v evidenci nezaměstnaných od 1. 3. 2007 do 22. 11. 2007 mu nebylo zprostředkováno žádné vhodné zaměstnání, čímž mu vznikla škoda v podobě ušlého výdělku. Obvodní soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že Úřad práce v Klatovech se nesprávného úředního postupu ve smyslu , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti (notářský řád), nedopustil. Soud v daném řízení neshledal ani žádné nezákonné rozhodnutí ve smyslu uvedeného zákona. Žalobce dále neunesl důkazní břemeno ve vztahu k údajnému diskriminačnímu zacházení, když ohledem na to, že se nedostavil k jednání, nemohl být vyzván k doplnění návrhů na dokazování dle a poučen o následcích nesplnění této výzvy. Označil-li žalobce postup Úřadu práce v Klatovech za formální a neprofesionální, není toto jeho subjektivní hodnocení dostatečným podkladem proto, aby žalobě mohlo být vyhověno.

K odvolání žalobce přezkoumal napadené rozhodnutí Městský soud v Praze, jenž je rozsudkem ze dne 8. 10. 2009, č. j. -48, potvrdil (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.). Odvolací soud nejprve odmítl námitku podjatosti vznesenou žalobcem vůči předsedovi senátu soudu prvního stupně, neboť skutečnost, že předseda senátu jednání ve věci nařídil na dobu, kdy měl Prahu navštívit americký prezident, nijak nepoukazuje na jeho podjatost. Omluvil-li se žalobce z jednání a nepožádal-li o odročení jednání, nelze soudu vytknout, že jednal v jeho nepřítomnosti. Neopodstatněným je i tvrzení žalobce o povinnosti žalované prokázat nedostatek diskriminace a nerovného zacházení, neboť žalobce konkrétně diskriminaci či nerovné zacházení v žalobě skutkově nevymezil. Nevylíčil-li žalobce, v čem mělo spočívat diskriminační chování, pak žalovaná ani nemohla prokázat opak. Návrhu na doplnění dokazování blíže nespecifikovanými policejními spisy a spisy Ministerstva práce a sociálních věcí pak nebylo možno vyhovět, jelikož byl učiněn v rozporu se zásadou neúplné apelace, o níž bylo účastníkům poskytnuto poučení podle na jednání soudu prvního stupně. Odvolací soud se dále ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, dle nějž ze strany úřadu práce nedošlo ani k nesprávnému úřednímu postupu, ani k vydání nezákonného rozhodnutí. Není rovněž důvodu se domnívat, že by nezaměstnanost žalobce v rozhodné době mohla být v příčinné souvislosti s postupem či rozhodováním Úřadu práce v Klatovech. Rozhodnutí soudu prvního stupně tedy odvolací soud jako věcně správné potvrdil.

Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje ze zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve smyslu Dle dovolatele odvolací soud zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, nedostatečným zhodnocením významu spisu (ve spojení s odpovědí zodpovědné pracovnice ministerstva) Policie ČR OO Klatovy č. j. ORKT–2699/Př–2008-14 (odložení věci), jejž žalobce navrhl k důkazu již v žalobě. Soud tento spis vědomě přehlížel a snižoval jeho význam, přičemž je možno dovodit až trestněprávní odpovědnost příslušné zprostředkovatelky, která se měla dopustit trestného činu padělání a pozměňování veřejné y tím, že bez jeho vědomí dopisovala nové údaje do formuláře „Kontaktní list uchazeče“ majícího povahu veřejné y ve smyslu § 176 zákona č. 140/1961 Sb., trestního zákona. Dovolatel dále zopakoval svůj nesouhlas s činností úřadu práce, jíž je pro její neprofesionalitu a formálnost třeba považovat za nesprávný úřední postup. Počet nabízených míst dovolatel označil za neodpovídající situaci na trhu práce v Klatovech. Dovolatel uvedl, že požaduje, aby byl nově zhodnocen význam trestněprávního jednání zprostředkovatelky pro jeho věc. S ohledem na uvedené dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze a věc vrátil k projednání soudu prvního stupně.

Žalovaná ve svém vyjádření označila dovolání za nepřípustné a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání zamítl.

V řízení o dovolání bylo postupováno podle , („ “), ve znění účinném k datu rozhodnutí odvolacího soudu, které je podle čl. II bodu 12 , kterým se mění , , rozhodující pro dovolací přezkum.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno řádně i včas a osobou k tomu oprávněnou ( , ), se zabýval přípustností dovolání.

Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští. Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu není měnícím , ani potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl „jinak“) byl odvolacím soudem zrušen , přichází v úvahu přípustnost dovolání toliko na základě

Pro dovození přípustnosti dovolání ve smyslu tohoto ustanovení by dovolací soud musel dospět k závěru, že napadené rozhodnutí je ve věci samé po právní stránce zásadně významné. Podle má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Základním předpokladem pro dovození přípustnosti dovolání je vymezení otázky zásadního právního významu, jejíž řešení Nejvyšším soudem by bylo přínosné jak pro projednávanou věc, tak i obecnou rozhodovací praxi soudů. Dovolatel však žádnou takovou otázku neuvádí a již tato skutečnost brání závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2007, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C 5042, CD 6/2008). Soudy obou stupňů shledaly nárok žalobce nedůvodným, neboť žalobci se nepodařilo prokázat, že ze strany úřadu práce došlo ve vztahu k němu k nesprávnému úřednímu postupu, diskriminačnímu zacházení či vydání nezákonného rozhodnutí, jež by měly za následek vznik škody na jeho straně. Dovolatel ve svém dovolání nepředestřel žádné relevantní námitky, v jejichž světle by se rozhodnutí soudů nižších stupňů mohla jevit jako nesprávná. Dovolatelem opakované teze o formálnosti a neprofesionalitě činnosti úřadu práce a údajné diskriminaci jeho osoby nikterak nevyvracejí správnost závěrů, k nimž dospěly soudy obou stupňů.

K tvrzení dovolatele, že řízení je stiženo vadou potenciálně ohrožující správnost rozhodnutí ve věci, neboť soudy přehlížely k důkazu navrhovaný policejní spis, je předně třeba uvést, že na přípustnost dovolání ve smyslu lze z tvrzené vady řízení usuzovat jen tehdy, je-li spjata s otázkou týkající se sporného výkladu procesních předpisů (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2010, sp. zn. ), jíž však dovolatel, byť v náznaku, nevymezil. Z tvrzení dovolatele přitom není ani nijak zřejmé, jak měl tento důkaz zvrátit výše uvedené závěry o nedůvodnosti žalovaného nároku, jelikož dovolatel neuvádí, jakým způsobem by se spis mohl vztahovat k projednávané věci, a k čemu by tedy konkrétně mohlo vést případné dokazování tímto spisem. Za těchto okolností nelze v dané skutečnosti - provedení či neprovedení důkazu - spatřovat vadu, jež by mohla mít vliv na správnost rozhodnutí ve věci. Ostatně i v případě, že by tento důkaz podpořil argumentaci dovolatele o nesprávném úředním postupu (k čemuž patrně směřoval), pak by rozhodnutí odvolacího soudu obstálo i s ohledem na dovolatelem nezpochybněný závěr o absenci příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem úřadu práce a tvrzenou škodou na straně dovolatele. Obstojí-li přitom rozhodnutí odvolacího soudu již s ohledem na to, že nebylo zjištěno naplnění tohoto předpokladu vzniku odpovědnosti státu za škodu, není možné na zásadní právní význam usuzovat ani z námitek týkajících se tvrzené nesprávnosti úředního postupu, jež již nemohou zvrátit výsledné rozhodnutí sporu (srov. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek NS pod R 48, sešit 6/2006). K tvrzení dovolatele o pozměňování y týkající se jej jako uchazeče o zaměstnání, je pak možno uvést i to, že ač soud prvního stupně, jehož závěry převzal i soud odvolací, prováděl dokazování dokumentací úřadu práce, žádné nedostatky v daném směru neshledal. Těmito skutkovými zjištěními je pak soud dovolací při zvažování přípustnosti dovolání vázán (srov. a ). Nově uplatněnému tvrzení, dle nějž je kontaktní uchazeče veřejnou u ve smyslu skutkové podstaty trestného činu padělání a pozměňování veřejné y, pak nelze přiznat opodstatnění, a to nejen proto, že dovolacímu soudu není umožněno v dovolacím řízení přihlížet k novým tvrzením (srov. , blíže např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. ), ale i proto, že s ohledem na výše uvedené není toto tvrzení sto zpochybnit správnost rozhodnutí odvolacího soudu, a za daných okolností není pro posouzení věci určující, zda předmětný dokument bude odpovídat vymezení veřejné y ve smyslu § 176 zákona č. 40/1961 Sb., trestního zákona, či nikoliv.

Z uvedeného je tedy patrné, že rozsudku odvolacího soudu není možno přiznat zásadní právní význam, a dovodit tak přípustnost podaného dovolání, pročež je Nejvyšší soud podle a jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , věty první, , , části věty před středníkem, a s tím, že na straně žalované, jež by na jejich náhradu měla v zásadě právo, žádné účelně vynaložené náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 8. července 2011

JUDr. Jan Eliáš, Ph.D., v. r.

předseda senátu