Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1735/2011

-68

U S N E S E N ÍNejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr.Michala Králíka, Ph.D., a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce A. D., zastoupeného JUDr. Františkem Kollmanem, advokátem se sídlem v Náchodě, Komenského 511, proti žalované D. M.,.o obnovu řízení, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. března 2011, č. j. –58, takto:

Krajský soud v Hradci Králové (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce usnesením ze dne 3. března 2011, č. j. –58, usnesení soudu prvního stupně zrušil a řízení zastavil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Usnesení odvolacího soudu ve spojení s usnesením soudu prvního stupně napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v ustanovení , protože usnesení má ve věci samé po právní stránce zásadní význam a je v rozporu s hmotným právem. Navrhl, aby byla napadená rozhodnutí zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Obsah usnesení soudů obou stupňů i dovolání je dovolateli znám, tvoří součást procesního spisu, a dovolací soud proto na ně odkazuje.

Dovolatel v dovolání vedle usnesení odvolacího soudu napadl výslovně i usnesení soudu prvního stupně. Funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána; řízení o takovém podání Nejvyšší soud zastaví

podle (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky

ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 2006, pod pořadovým č. 47). Dovolací soud proto řízení o dovolání žalobce proti usnesení soudu prvního stupně podle zastavil.

Jestliže žalobce dále směřoval své dovolání proti usnesení odvolacího soudu, dovolání není přípustné.

Dovolání by mohlo být přípustné jen podle ve spojení s

Dovolání může být přípustné podle ve spojení

s § 237 odst. 3 jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění přípustnost dovolání nezakládají) a současně se musí jednat o právní otázku zásadního významu.

Při posuzování přípustnosti dovolání pro řešení otázky zásadního právního významu se předpokládá, že dovolací soud bude reagovat na právní otázku, kterou dovolatel konkrétně vymezí (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky

ze dne 29. června 2004, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7/2004, č. 132, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. září 2004,

sp. zn. , uveřejněné v časopise Právní rozhledy, 2005, č. 12, str. 457 a řada dalších, implicite též nález Ústavního soudu České republiky ze dne 20. února 2003,

sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, C. H. Beck, svazek 29, 2003, pod pořadovým č. 23). Jestliže taková právní otázka není v dovolání určitě a s dostatečnou srozumitelností vymezena, nelze žádat po dovolacím soudu,

aby se jeho dovolací přezkum stal bezbřehou revizí věci, jež by se ocitla v rozporu s přezkumnými limity dovolacího řízení, danými zejména ustanovením

(k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 16. prosince 2008, sp. zn. , uveřejněné na internetových stránkách Nejvyššího soudu České republiky – www.nsoud.cz). Pokud dovolání neformuluje žádnou otázku zásadního právního významu, nevede ani polemiku s právními názory odvolacího soudu, ale zpochybňuje skutkové závěry odvolacího soudu, pak nemůže být přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí založena (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 18. října 2006, sp. zn. , uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod pořadovým č. C 4666).

Dovolání, byť označuje usnesení odvolacího soudu za rozhodnutí, které má ve věci samé zásadní právní význam, nevymezuje žádnou konkrétní právní otázku, kterou by dovolací soud měl přezkoumat jakožto otázku zásadního významu a tato otázka se nepodává ani z obsahu dovolání. Dovolací soud v dovolání neshledal nic, co by z rozsudku odvolacího soudu činilo rozhodnutí po právní stránce zásadního významu.

Uplatňuje-li dovolatel námitku, že odvolací soud svým rozhodnutím „nepotvrdil ani nevyvrátil právní závěr soudu prvního stupně ohledně opožděnosti návrhu žalobce na obnovu řízení“, tato námitka nemůže založit přípustnost dovolání pro zásadní právní význam napadeného rozhodnutí odvolacího soudu již proto, že na posouzení této skutečností, není rozhodnutí odvolacího soudu založeno.

Dovolatel ostatně touto námitkou žádným způsobem nezpochybňuje závěry, na kterých je rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Jeho argumentace se vztahuje k věci samé a směřuje k vyložení důvodů, pro které považuje návrh na obnovu řízení z věcného hlediska za důvodný.

Procesní postup odvolacího soudu byl zcela v souladu s ustálenou judikaturou, podle níž účastník řízení, proti kterému směřuje návrh na obnovu řízení, nemůže být osobou odlišnou od účastníků řízení, o jehož obnovu jde, avšak pouze tehdy, nedošlo-li na jeho straně před podáním návrhu na obnovu řízení k univerzální nebo singulární sukcesi (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. února 1999,

sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek

po č. R 10/2000, v sešitě 2/2000). Za situace, kdy žalobce směřoval svůj návrh na povolení obnovy řízení proti žalované, která, jak bylo zjištěno, před podáním tohoto návrhu zemřela, odvolací soud postupoval správně, když řízení o takovém návrhu pro nedostatek podmínky řízení ve smyslu zastavil. Postup odvolacího soudu byl rovněž správný, jestliže současně s tím zrušil i napadené rozhodnutí soudu prvního stupně podle , neboť za situace, kdy nebyla splněna podmínka řízení na straně žalované, se již soud nemohl zabývat včasností podání návrhu na povolení obnovy řízení.

Dovolatel pouze v dovolání poukazoval na skutečnost, že se odvolací soud nezabýval „právními důsledky pravomocného dědického řízení, které nastaly po úmrtí D. M.“ s poukazem na to, že „účinky tohoto dědického řízení obsažené v usnesení

č. j. D 853/70 platí do současné doby a soudy se s ním rovněž patřičně nevypořádaly“.

Z této obecné námitky především není jakkoliv zřejmé, jak by se měla promítnout do poměrů souzené věci. Pokud snad – byť ani tato skutečnost z obsahu dovolání přímo nevyplývá – dovolatel naznačuje, že by se výsledky uvedeného dědického řízení měly promítnout do okruhu účastníků řízení o obnově, ačkoliv takovou námitku ani v řízení před soudem prvního ani druhého stupně neuplatnil, a již z tohoto důvodu je uvedená námitka v dovolacím řízení jakožto nová nepřípustná ve smyslu , není tato námitka důvodná. Dovolatel byl usnesením soudu prvního stupně ze dne 9. listopadu 2010, č. j. -30, vyzván, aby v soudem stanovené lhůtě mimo jiné označil účastníky řízení o obnově – žalobce a žalovaného. V podání ze dne 24. listopadu 2010 dovolatel jako žalovanou označil výslovně zemřelou Drahomíru Morávkovou a v průběhu celého řízení před soudy obou stupňů na takto označené žalované setrval. Postupu odvolacího soudu proto nelze nic vytknout.

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce proto podle věty první a odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení věty první, , části věty před středníkem a , když žalované, která zemřela před podáním návrhu na zahájení řízení, v dovolacím řízení náklady vzniknout nemohly a procesně neúspěšný žalobce právo na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 28. června 2011

Mgr. Michal Králík, Ph.D.

předseda senátu