Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3381/2010

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobců a/ Ing. M. T. a b/ J. T., zastoupených Mgr. Tomášem Pelikánem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Malé Straně, Tyršův dům – Újezd 450/40, proti žalované městské části Praha 8,se sídlem v Praze 8, Zenklova 1/35, zastoupené JUDr. Kateřinou Šímovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Pařížská 28, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. března 2009, č. j. -79, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 8 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. července 2008, č. j. -61, zamítl žalobu o určení, že je neplatná výpověď žalované ze dne 6. listopadu 2007 z nájmu žalobců k „bytu č. 23, o velikosti 3 pokojů a kuchyně s příslušenstvím, nacházejícímu se v 7. patře domu č. p. 403 v ulici K. 20, v P. 8, B.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalobců Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 18. března 2009, č. j. -79, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Na zjištěném skutkovém základě (jenž je účastníkům řízení znám a nelze jej v daném případě zpochybnit /viz posléze uvedený výklad/ prostřednictvím dovolacího důvodu podle , , ve znění před novelou provedenou – dále jen „ “) odvolací soud – shodně se soudem prvního stupně – uzavřel, že je platná výpověď žalované (pronajímatelky bytu) ze dne 6. listopadu 2007 daná žalobcům (manželům – společným nájemcům bytu) z nájmu předmětného bytu (dále jen „Výpověď“). Poté rovněž dovodil, že byl naplněn uplatněný výpovědní důvod podle , , ve znění po novele provedené (dále jen „obč. zák.“). Podle názoru odvolacího soudu je tomu tak proto, že žalobci měli ke dni dání Výpovědi více bytů, neboť kromě předmětného bytu byli vlastníky bytu č. 311, v 18. podlaží domu č. p. 1185, v ulici K., v P. 8 (dále jen „byt v P. 8“), a dále rodinného domu č. p. 564 v B. L. (dále jen „dům v B. L.“); kromě toho po nich lze – vzhledem k okolnostem popsaným v rozhodnutích soudů obou stupňů – spravedlivě požadovat, aby namísto předmětného bytu užívali buď jen byt v P. 8, anebo pouze byt v B. L..

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, k němuž se žalovaná prostřednictvím své advokátky písemně vyjádřila.

Podle čl. II bodu 12 věty první , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 18. března 2009, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „ ”).

Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle

Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle ; není jím naopak důvod podle , jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu. Právě takový dovolací důvod (tj. nepřípustný dovolací důvod podle ) dovolatelé – s přihlédnutím k obsahu dovolání ( ) – uplatnili, a to námitkou, že Výpověď „nebyla schválena radou městské části Praha 8“. Je přitom nerozhodné, že v této souvislosti formálně odkázali na dovolací důvod podle Navíc uvedenou okolnost tvrdili až v dovolání a tím zároveň uplatnili tzv. „skutkové novoty“. V dovolacím řízení ovšem platí (ve smyslu ) zákaz skutkových novot (srov. , Komentář, 5. vydání, nakladatelství C.H. BECK, strana 1004, bod 6.). Výtka nesprávného právního posouzení věci (platnosti Výpovědi), byť jinak vychází ze správné úvahy, že k absolutní neplatnosti právního úkonu soud přihlíží z úřední povinnosti, je tak v tomto směru založena na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění.

Námitkou „podjatosti soudce Štěpána Hnaníčka, jakož i ostatních soudců Obvodního soudu pro Prahu 8 a Městského soudu v Praze,“ dovolatelé uplatnili tzv. zmatečnostní vadu podle Přitom však přehlédli, že k vadám uvedeným v , a b/ a dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné ( věta druhá ); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle ) založit nemohou (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. srpna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod č. 32 v sešitě č. 4 z roku 2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pro úplnost zbývá dodat, že vady podle jsou významné pouze z hlediska žaloby pro zmatečnost.

Ustálená soudní praxe dovodila, že založil-li odvolací soud závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku současně na dvou na sobě nezávislých důvodech, pak sama okolnost, že jeden z nich neobstojí, nemůže mít na správnost tohoto závěru vliv, jestliže obstojí důvod druhý. To platí i tehdy, nemohl-li být druhý důvod podroben dovolacímu přezkumu proto, že nebyl dovoláním dotčen (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. prosince 1997, sp. zn. , uveřejněný pod č. 17 v sešitě č. 2 z roku 1998 časopisu Soudní judikatura). K obsahově shodným závěrům dospěl Nejvyšší soud rovněž v usnesení ze dne 27. října 2005, sp. zn. , uveřejněném pod č. 188 v sešitě č. 12 z roku 2005 časopisu Soudní judikatura, v němž dovodil, že spočívá-li rozsudek, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí žaloby, není dovolání ve smyslu přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé.

Předpokladem naplněnosti výpovědního důvodu podle § 711 odst. 2 písm. c/ obč. zák. je nejen skutečnost, že nájemce má – vedle vypovídaného bytu – další byt (byty), nýbrž též podmínka, že na něm lze spravedlivě požadovat, aby užíval pouze jeden byt, tj. další byt, který má.Je-li podle názoru odvolacího soudu uvedená podmínka splněna ohledně více dalších bytů, které nájemce vedle vypovídaného nájemního bytu má, pak dovolání proti potvrzujícímu rozsudku založenému na závěru o naplněnosti výpovědního důvodu podle obč. zák. může být přípustné (ve smyslu ) jen za předpokladu, že dovolatel prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle zpochybnil správnost zmíněného názoru odvolacího soudu ve vztahu ke všem těmto dalším bytům.

V posuzovaném případě odvolací soud – stejně jako soud prvního stupně – předně dovodil, že žalobci měli ke dni dání Výpovědi více bytů, neboť kromě předmětného bytu vlastnili ještě byt v P. 8 a dům v B. L. Poté – shodně se soudem prvního stupně – rovněž dovodil, že po nich lze spravedlivě požadovat, aby užívali buď pouze byt v P. 8 nebo jen dům v B. L. Jinými slovy řečeno odvolací soud založil svůj závěr o naplněnosti výpovědního důvodu podle § 711 odst. 2 písm. c/ obč. zák. na dvou na sobě relativně nezávislých právních názorech, neboť dovodil, že po žalobcích lze spravedlivě požadovat, aby svoji bytovou potřebu uspokojovali buď pouze v bytě v P. 8 (dále jen „první právní názor“), anebo jen v domě v B. L. (dále jen „druhý právní názor“). Protože správnost prvního právního názoru nebyla v dovolání prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle ani zpochybněna, pak závěr o naplněnosti výpovědního důvodu podle obč. zák. musí obstát již jen proto, že tento názor nemohl být podroben dovolacímu přezkumu. Za této situace je bezpředmětné zabývat se otázkou, zda druhý právní názor, jenž naopak dovoláním zpochybněn byl, může popřípadě činit napadené rozhodnutí zásadně právně významným. Na celkový závěr odvolacího soudu o naplněnosti výpovědního důvodu podle obč. zák. to totiž nemůže mít žádný vliv.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení , a proto je podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal dovolatele, jejichž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalované vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 1.500,- Kč ( , ve spojení s , ve spojení s a , ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů), a z částky 360,- Kč představující 20 % DPH ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 20. července 2011

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu