Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 2861/2010

26

Cdo 2861/2010

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobců a) Z. S., a b) Ing. P. S., zastoupených JUDr. Janem Kubečkem, advokátem se sídlem Náchod, náměstí T.G. Masaryka 19, proti žalovanému městu Náchod, se sídlem Náchod, Masarykovo náměstí 40, zastoupenému JUDr. Vladimírem Špačkem, advokátem se sídlem Náchod, Tyršova 64, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp.zn. , o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. března 2010, č.j. -79, takto:

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Hradci Králové (soud odvolací) rozsudkem ze dne 4. března 2010, č. j. -79, potvrdil rozsudek ze dne 22. 10. 2009, č.j. -56, kterým Okresní soud v Náchodě (soud prvního stupně) zamítl žalobu na určení, že výpověď z nájmu bytu daná žalobcům dopisem žalovaného ze dne 15. 10. 2008, je neplatná a rozhodl o nákladech řízení; dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud vzal – ve shodě se soudem prvního stupně – zejména za prokázáno, že dne 29. 3. 2006 účastníci uzavřeli smlouvu o nájmu bytu č. 267/10 v domě č.p. 267 a 268 v N., D. ulici (dále „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“), že dopisem ze dne 15. 10. 2008, doručeným žalobcům dne 17. 10. 2008, jim dal žalovaný výpověď z nájmu předmětného bytu (dále též „Výpověď“) z důvodu podle ve znění účinném od 31. 3. 2006, tj. ve znění po novele provedené (dále jen „“), opírající se o tvrzení, že dlužili na nájemném a na úhradě za plnění poskytovaná s užíváním bytu (dále též „úhrada za služby“) více než trojnásobek měsíčního nájemného a úhrady za služby, že v ní byl vypočten dluh s tím, že ke dni 30 7. 2008 činí 9.546,-Kč, uvedena výpovědní lhůta a poučení o možnosti podat žalobu na její neplatnost a že ke dni 30. 9. 2008 vzrostl dluh na uvedených platbách na částku 11.936,- Kč. Odvolací soud se ztotožnil s právním posouzením věci soudem prvního stupně, který dovodil, že Výpověď splňuje všechny předepsané náležitosti a že uplatněný výpovědní důvod byl prokázán. Rovněž tak dovodil, že okolnost, že výše dluhu za rok 2003 a 2004 je sporná, není z hlediska naplnění výpovědního důvodu právně relevantní; může být významná toliko pro posouzení věci z hlediska ustanovení

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalobci dovolání, jehož přípustnost odůvodnili podle s tím, že má po právní stránce zásadní význam. Zpochybňují existenci uplatněného výpovědního důvodu a namítají, že v dané věci představoval jejich dluh toliko dvojnásobek měsíčního nájemného a úhrady za služby, a že žalovaný má k dispozici na svém účtu vysokou částku jako kupní cenu, kterou mu poskytli v souvislosti s uzavřením smlouvy o budoucí kupní smlouvě na předmětný byt, z níž mohl dluh ve výši 9.456,- Kč uhradit. Navrhli, aby rozsudky soudů obou stupňů byly zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný ve vyjádření k dovolání namítl, že není (z důvodů, jež rozvádí) přípustné a navrhl, aby bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými - účastníky řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ( a 4 ), se zabýval jeho přípustností.

Žalobci dovoláním napadají rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu; nejde tedy o přípustnost dovolání podle , b)

Podle je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy ( ), řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešena právní otázka jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle a se nepřihlíží.

Dovolací soud se zřetelem k uvedenému zastává názor, že napadenému rozhodnutí lze přiznat zásadní právní význam ve smyslu ustanovení , neboť řeší právní otázku, jež je v poměrech právní úpravy nájmu bytu účinné od 31. 3. 2006 rozhodována soudy rozdílně. Je-li podle závěru dovolacího soudu napadené rozhodnutí zásadně právně významné, stává se tím dovolání přípustným podle

I po účinnosti platí, že výpověď pronajímatele z nájmu bytu (v dané věci daná bez přivolení soudu) je jednostranným, adresovaným hmotněprávním úkonem, který musí – vedle náležitostí stanovených v – vyhovovat též obecným náležitostem právních úkonů vyplývajícím z ustanovení a násl. , tj. i požadavku určitosti ( obč. zák.), jenž se týká též specifikace užitého výpovědního důvodu.

Nadále rovněž platí, že soud se zabývá existencí uplatněného výpovědního důvodu až poté, co učinil kladný závěr o tom, že výpověď z nájmu bytu je platným právním úkonem, tj, že vyhovuje všem zákonem předepsaným náležitostem.

Podle a 2 písm. b) pronajímatel může vypovědět nájem bytu bez přivolení soudu, jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši odpovídající trojnásobku měsíčního nájemného a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu.

Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 25. 11. 2009, sp.zn. , zaujal právní názor, že ve vztahu k určitosti výpovědi pronajímatele ( ) dané z důvodu podle , spočívajícího v neplacení nájemného a úhrad za služby, je třeba, aby pronajímatel dostatečně určitě skutkově vymezil uplatněný výpovědní důvod tak, aby z ní bylo patrno, z čeho dovozuje jeho naplnění; nestačí tedy, aby např. pouze uvedl, že „nájemce nezaplatil nájemné a úhrady za služby ve výši odpovídající trojnásobku těchto měsíčních plateb“, nebo že „dluží na uvedených platbách konkrétní částku“, uvedenou ve výpovědi, ale je třeba, aby specifikoval, z čeho se tato částka sestává (nejlépe tak, že uvede, za které konkrétní měsíce a kolik nájemce nezaplatil). K uvedenému právnímu názoru se dovolací soud přihlásil i v rozsudku ze dne 20. 10. 2010, sp.zn. a nemá důvodu se od něj odchýlit ani v projednávané věci.

Uvedený požadavek určitosti výpovědi pronajímatele je odůvodněn i tím, že nájemce musí v případné žalobě na neplatnost výpovědi podle 711 odst. 5 (na jejíž podání má zákonnou lhůtu 60-ti dnů) uvést, v čem spatřuje neplatnost této výpovědi – neexistenci uplatněného výpovědního důvodu, tj. vylíčit rozhodující skutečnosti, jimiž se ve smyslu ustanovení věty druhé rozumí údaje, které jsou zcela nutné k tomu, aby bylo jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout, a to v takovém rozsahu, aby umožňoval jednoznačnou individualizaci skutku, tj. nemožnost jeho záměny s jiným skutkem (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura pod č. 290/2002). K tomu, aby nájemce dostál shora uvedeným požadavkům na vylíčení rozhodných skutečností, nepostačí v žádném případě uvést, že částku uvedenou ve výpovědi nedluží.

V projednávané věci Výpověď nevyhovovala výše vymezenému požadavku určitosti výpovědního důvodu, neboť vedle citace zákonného textu výpovědního důvodu podle obsahovala toliko uvedení předepsaných částek měsíčního nájemného a úhrad za služby a celkovou výši ročního dluhu, a to v letech 2003, 2004 a 2006. Odvolací soud přesto shledal Výpověď (odkazem na právní závěry soudu prvního stupně) platnou, což (byť nevýslovně) vyjadřuje i závěr, že vyhovuje požadavku určitosti ( obč. zák.). Již z tohoto důvodu nelze pokládat jeho právní posouzení věci za správné. Se zřetelem k tomu nemůže obstát ani jeho právní závěr o existenci uplatněného výpovědního důvodu.

Nejvyšší soud proto napadený rozsudek zrušil ( část věty za středníkem ). Jelikož důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud jej rovněž zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně ( věta druhá ).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný ( věta první, ). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně nákladů řízení dovolacího ( věta druhá ).

V dalším řízení soud nepřehlédne právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyšího soudu ze dne 13. 8. 2008, sp.zn. , uveřejněný pod č. 75 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2009.

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 9. června 2011

Doc. JUDr. Věra Korecká, CSc.předsedkyně senátu